Navštíveno: Nenavštíveno
Historie: V těsné blízkosti někdejší státní hranice stála kdysi osada Horní Hraničná, jejíž příběh se začíná psát už v roce 1249. Tehdy fojti Reinbot a dva Erchinbrechtové ze Stratzberku, dnes z Bavorska, darovali valdsaskému klášteru desátek z Hraničné – území, které sami drželi jako léno od řezenského biskupa. O necelé století později, roku 1322, se Hraničná ocitla mezi chebskými lény, jež byla spolu s celým Chebskem připojena k zemím Koruny české. A nebylo to naposledy, co se její jméno zapsalo do dějin.
V roce 1478 dorazilo do Hraničné české vojsko krále Vladislava II. Jagellonského. Spolu s Chebskými zde svádělo boj proti Matyáši Korvínovi a jeho spojencům. Po této bouřlivé epizodě se Hraničná dostala do držení rodu Schirndingerů, ale už v roce 1497 přešla pod správu chebské patricijské rodiny Junckerů. Ti přišli o svůj hrad Ostroh (dnešní Seeberg) v roce 1485, a tak si Hraničnou zvolili za nové hlavní venkovské sídlo.
Junckerové zdejší tvrz, patrně založenou už před rokem 1322 jako správní centrum léna, v roce 1563 přestavěli na renesanční zámek. Ten nebyl jen architektonickou ozdobou krajiny – stal se i symbolem loajality. Chebská městská rada totiž Junckerům výslovně zakázala postavit stavbu vyšší než původní tvrz, překročit obranný příkop nebo převést zámek na někoho, kdo nesložil přísahu věrnosti městu Chebu. Výsledkem byla dvoupatrová budova se šindelovou střechou a třemi hranolovými věžemi, z nichž severozápadní sahala do tří pater. Věžové přístavky nebyly odděleny od obytných místností, ale volně do nich přecházely, což dávalo stavbě osobitý charakter.
Panství Junckerů se v průběhu času stále rozrůstalo – kromě Hraničné a Pomezí nad Ohří patrně zahrnovalo i Mýtinu, lesy, pole, louky, rybníky a vesnice jako Milíkov, Malou Šitboř, Horní Pelhřimov nebo Tůni. Z místních lesů vznikl v roce 1719 ucelený lesní komplex Horní Hraničná. Junckerové vlastnili i několik měšťanských domů v Chebu, včetně budovy dnešního chebského muzea.
V roce 1735 prodala Anna Junckerová, rozená z Bigatta, celé panství městu Cheb za 40 050 zlatých. Zámek poté přestal být šlechtickým sídlem a přešel do správní funkce. V roce 1905 zde město zřídilo ozdravovnu pro děti s plicními chorobami – každé léto se v ní léčilo až sto dětí.
Po roce 1945 zámek připadl československému státu. Hraničná se ocitla v pohraničním sektoru a postupně se vyprázdnila. V roce 1950 byla zařazena do nově zřízeného hraničního pásma, což znamenalo definitivní odsouzení k zániku. Zámek se stal sídlem pohraniční roty, ale bez péče rychle chátral. V 60. letech už stála jen ruina a v roce 1971 bylo vydáno povolení k demolici. Kolem roku 1970 se pohraničníci přestěhovali do nových objektů a roku 1977 byl zámek definitivně srovnán se zemí.
Spolu s ním zanikl i poplužní dvůr, jehož součástí byla i nejstarší hrázděná vozová kůlna na Chebsku z roku 1699. Z té se dochovala alespoň poslední dobová fotografie – tichý svědek dávno zmizelého světa, který kdysi pulzoval životem uprostřed lesů a luk na samém okraji země.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Horn%C3%AD_Hrani%C4%8Dn%C3%A1
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Miloslav Bělohlávek
Zdroj fotografií: http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=2563
Dojmy: Dříve nádherná a unikátní tvrz, která bohužel dodnes nepřežila.
