Městský erb:
Navštíveno: 1. 11. 2015
Historie: Aš, město s bohatou historií, se nachází na území, které bylo do roku 1000 součástí takzvaného regia Slavorum, což v překladu z latiny znamená "země Slovanů". Pravděpodobně byla Aš založena v 11. nebo 12. století během kolonizace německým obyvatelstvem a následně se stala majetkem říšského rodu Štaufů.
V roce 1270 se ašský kostel dostal do vlastnictví řádu německých rytířů, což je také první zaznamenaná zmínka o Aši. V té době bylo Chebsko součástí české koruny a krále Přemysla Otakara II. Po jeho smrti v bitvě na Moravském poli převzal Chebsko král Rudolf Habsburský.
Město Aš je v historických pramenech zmíněno o něco později, konkrétně v roce 1281, kdy bylo zastaveno římským králem Rudolfem Habsburským fojtu Jindřichovi z Plavna. Aš byla tehdy označována jako tržní osada.
Rod Neubergů postupem času získal moc nad většinou Ašska. Jeho růst nakonec vyústil v ozbrojený střet, kdy majitelé Chebu porazili Konráda z Neubergu, který byl následně přinucen slíbit Chebu poslušnost. Již v roce 1331 nabídl rod Neubergů své statky králi Janu Lucemburskému.
Díky tomu v roce 1331 byla Aš a město Selb zastavena králem Janem Lucemburským znovu pánům z Plavna, zbytek Ašska potom pánům z Neuberga. Tím se Ašsko stalo opět součástí českého království. Plavenští si na Mikulově vybudovali vedlejší sídlo.
V období mezi lety 1335 a 1355 se Neubergové pravděpodobně pokusili oddělit Aš od Chebska. Tento krok byl motivován tím, že páni z Chebu se dožadovali u krále Jana Lucemburského privilegií, které by takové oddělení znemožnily. Kolem roku 1400 odkoupili celé Ašsko od pánů z Plavna Zedtwitzové, kteří pocházeli z Franc.
V roce 1422 se stal císař Zikmund vlastníkem celého Ašska, které předal Zedtwitzům jako mužské léno. Tím bylo Ašsko definitivně odděleno od Chebska a stalo se fakticky autonomním územím. Zedtwitzové poté ovládali Ašsko po více jak dalších 500 let.
V 16. století provedli Zedtwitzové na Ašsku reformaci a luteránství se stalo dominantní konfesí. Roku 1629 bylo Ašsko obsazeno císařskými vojsky a zdejší evangeličtí duchovní byli vyhnáni. Avšak vzhledem k zvláštnímu postavení Ašska potvrdil vestfálský mír Ašsko jako protestantské území. Ašsko zůstalo jediným českým územím, kde byl protestantismus nejen povoleným, ale dokonce výhradním náboženstvím, zůstal jím i poté, co část rodiny Zedtwitzů přestoupila ke katolicismu.
V roce 1775 bylo Ašsko definitivně připojeno k Čechám, resp. k Rakousku. To díky tzv. Temperamentním bodům, které vydala Marie Terezie. Tato listina měla původně usnadnit politickou a soudní správu na Ašsku, ale Zedtwitzům také zaručila ochranu, vlastní soudní aparát, osvobození od daní a svobodu vyznání. Toleranční patent z roku 1781 se na Ašsko vztahoval v tom smyslu, že zaručil toleranci katolické menšině.
V průběhu 18. století se textilní průmysl v regionu Aše rychle rozvíjel a město se stalo průmyslovým centrem. V roce 1814 však Aš zasáhl velký požár, který zničil oba vrchy podél hlavní cesty - Mikulášský i Radniční. Požár zničil celé zámecké sídlo Zedtwitzů, historickou radnici a 167 domů, a dalších 80 staveb mezi těmito vrchy.
V roce 1834 byl v Aši vyroben první Jacquardův tkalcovský stroj a v té době zde žilo již přes 6 000 tkalců. O třicet let později, v roce 1864, vznikla v Aši první mechanická tkalcovna v Rakousku. V květnu roku 1877 došlo k velké stávce v textilní výrobě, která skončila střelbou a smrtí jednoho z dělníků.
V roce 1880 se Aš se svými třinácti tisíci obyvateli stala desátým největším českým městem. Dne 2. srpna 1872 byla Aš právně povýšena z městyse na město.
V roce 1904 byla v Aši založena odborná textilní škola se čtyřletým studiem. Textilní průmysl nadále velmi sílil a v roce 1924 bylo ve městě již více než 120 tkalcoven, 13 barvíren, 52 obecných pletáren a 129 pletáren punčoch. Aš se tak stala ještě silnějším průmyslovým centrem.
Bohatství ašských továrníků podporovalo propagandu Konráda Henleina, což vedlo k posilování jeho Sudetoněmecké strany a přebírání moci v okrese. Po jejím sjezdu 5. května 1938, kterého se účastnilo 21 tisíc členů, začali čeští obyvatelé město opouštět.
Kvůli síle ašských nacistů, kteří postupně přibírali moc v celém ašském okrese, bylo Ašsko obsazeno jednotkami freikorpsu a de facto připojeno k německé říši ještě před podepsáním Mnichovské smlouvy, v noci z 21. na 22. září 1938. Čeští policisté byli odzbrojeni a společně s českými úředníky a německými antifašisty převezeni do Bad Elsteru. 3. října 1938 vstoupily do města jednotky wehrmachtu a o několik hodin později je následoval sám Hitler.
Během druhé světové války se situace nejen v Aši, ale v celém Ašsku, značně zhoršila. Textilní výroba ztrácela na své síle kvůli úbytku obyvatelstva a německé úřady postupně zastavovaly novou výstavbu ve městě. 20. dubna 1945 vstupují do Aše americké jednotky a osvobozují ji.
Válka končí, ale problémy ne. Vystěhováním německého obyvatelstva z Aše klesl i přes okamžité osidlování počet obyvatel o více než polovinu. I když byly některé závody předány do státní správy nebo do rukou nových českých osídlenců, nebylo možné udržet všechny v provozu. Mnoho továren muselo být uzavřeno.
V průběhu 50. let 20. století probíhala v Aši reorganizace textilních továren, během které byly zřízeny národní podniky jako Tosta, Ohara Aš (později n. p. Textilana), n. p. Krajka, n. p. Kovo nebo Metaz. V Aši byl také otevřen závod pro výrobu výpočetní techniky Aritma.
V roce 1960 byl požárem zničen evangelický kostel, nejhodnotnější památka města. Během 60. let bylo v Aši zbouráno velké množství starých domů, které byly nahrazeny novými panelovými domy. Vzniklo tak množství sídlišť, která přinesla přes tisíc nových bytů. V té době také přestal klesat počet obyvatel a v roce 1970 žilo v Aši již 11 620 lidí.
Během 70. a 80. let bylo město obohacováno o velké množství nových domů, ale rekonstruovány byly i ty starší. Přibyly také obchody, místa ke sportu nebo nové vlakové nádraží.
Pádem komunistického režimu v roce 1989 skončila textilní éra města Aše. V 90. letech postupně zanikají všechny místní továrny, Tosta, Textilana i Krajka. Textilní podnik Textilana (závod Ohara Aš) zanikl ke konci roku 1999, kdy se vedení liberecké Textilany rozhodlo tento podnik zcela uzavřít z důvodu nerentabilnosti a ztrátovosti. Závod Tosta Aš zanikl v roce 1999, kdy byli propuštěni všichni zaměstnanci a výroba byla zcela zastavena.
Před úplným úpadkem zachránilo město otevření hraničního přechodu do Německa. Byl vybudován nový celní komplex, ve kterém sídlily jak české, tak německé celní úřady. Z Aše se postupně stávalo turisticky zajímavé místo, kam jezdilo nakupovat mnoho Němců.
Vstup do 21. století přinesl městu Aš novou stavební éru. V centru města vyrostlo množství nových, moderních polyfunkčních domů. Mezi lety 2004 a 2009 prošlo město pěti etapami rekonstrukce silniční a parkovací infrastruktury a byl vybudován ašský obchvat.
V roce 2003 byla kompletně rekonstruována budova staré radnice, kam byl následně opět přemístěn městský úřad. V sousedství byl vysvěcen památník vyhořelému evangelickému kostelu a v jeho blízkosti byl postaven také jediný památník Martina Luthera v České republice.
Během 60. let byly upraveny parky v okolí historické rozhledny na vrchu Háj, stejně jako parky ve městě. Menší obchody byly nahrazovány obchodními domy. V roce 2008 došlo k opravám velkého počtu panelových domů a byl vybudován třetí kruhový objezd v centru města, na Goethově náměstí.
V letech 2009–2010 byly vloženy velké investice do revitalizace vrchu Háj a do úpravy Mikulášského vrchu spolu s celkovou rekonstrukcí ašského muzea. V letech 2013-2014 došlo i na rekonstrukce tak dlouho opomíjených německých památníků. V roce 2013 byly rekonstruovány památníky F. L. Jahna a T. Körnera. V roce 2014 poté památník Friedricha Schillera a Gustava Geipela.
V roce 2014 byla také dokončena rekonstrukce Goethova náměstí a byla sem po pěti letech vrácena restaurovaná kašna se sochou básníka J. W. Goetheho. Dle sčítání z roku 2020 zde žilo celkem 13 182 obyvatel.
Zdroj: https://www.muas.cz/historie-mesta/d-225721
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/A%C5%A1
Dojmy: Menší město, kde je mnoho zajímavostí.
