Navštíveno: 11. 9. 2021
Historie: Bečov (německy Petsch) je malá vesnice nacházející se asi jeden kilometr západně od Blatna. Nejstarší podobou názvu vesnice byl Bečkov. Přechod ke tvaru Bečov byl způsoben používáním poněmčeného výrazu Petsch. V historických listinách se jméno vyskytuje ve tvarech: na vsi pecziowie (1561), Petss (1606), Petsch a Becžov (1787) nebo Petsch (1846). Jiné výklady odvozují název vesnice z osobního jména Beč vzniklého ze slovesa bečet nebo z německého slova Petz, tj. medvěd.První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1552 a starší zmínky (např. 1207) se vztahují k Bečovu v okrese Most nebo neznámé lokalitě uvedené pod jménem Stebocza, která se objevuje v listině krále Jana Lucemburského z roku 1325. Přesto je pravděpodobné, že spolu s dalšími vesnicemi v tzv. Chomutovském újezdu (tj. s Květnovem, Radenovem a Šerchovem) Bečov patřil řádu německých rytířů z chomutovské komendy již od roku 1252 a v mladších záznamech se neobjevuje, protože byl převeden ke komendě v Blatně. Ve středověku se v prameništi jednoho z levostranných přítoků Kameničky nacházely sklárny doložené povrchovými nálezy z let 1993 a 1995. Jejich přesná poloha a datování není vzhledem k výrazným úpravám terénu možné. K chomutovskému panství Bečov patřil i po roce 1411, kdy král Václav IV. zabavil řádový majetek. Ve vlastnictví se potom vystřídala řada zástavních majitelů, mezi které patřil například Jakoubek z Vřesovic. Páni z Veitmile panství roku 1488 získali do osobního vlastnictví a později je koupil arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský a po něm Lobkovicové, kterým patřilo až do mocenského pádu Jiřího Popela z Lobkovic v roce 1594. S Jiřím Popelem z Lobkovic je spojen také proces rekatolizace, který přiměl část bečovských obyvatel odchodu do Saska. Popelův zabavený majetek byl tak velký, že musel být rozdělen na části, aby jej mohl někdo koupit. Kupcem Bečova a dalších vesnic se v roce 1605 stal Adam Hrzán z Harasova, který Bečov připojil k červenohrádeckému panství, k němuž potom patřil až do roku 1850. Třicetiletá válka Bečov příliš nepostihla. Obyvatelé sice museli odvádět vyšší poplatky, ale podle berní ruly sepsané po válce roku 1654 byla vesnice v dobrém stavu a žilo v ní pět sedláků, devět chalupníků a jeden nádeník bez pozemku, který i přes to vlastnil tři krávy a jalovici. Jeden z chalupníků provozoval krčmu a dohromady se sedláky jim patřilo 34 potahů, třicet krav, 49 jalovic, prase a 28 koz. Během napoleonských válek v roce 1813 okolní krajinou táhlo ruské vojsko, jehož vojáci poblíž tábořili a ve vesnici způsobili značné škody. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí. Až do konce devatenáctého století do Bečova vedla jediná cesta z Blatna, kde byla kromě jiného také škola, pošta a lékař. Teprve roku 1895 byla postavena silnice, která Bečov spojila s Bezručovo údolím. Hlavním zdrojem obživy obyvatel v devatenáctém století bylo zemědělství spojené s chovem dobytka a pěstováním ovocných stromů. Roku 1898 bylo zaznamenáno přes 172 hektarů polí, přes 57 hektarů luk a 91 hektarů lesa. Jedinými řemeslníky byli bečvář a krejčí. Dostatek pitné vody zajišťovalo sedm mělkých studní. Významnou událostí v letech 1899–1904 byla výstavba vodní nádrže Kamenička, na které se podílelo mnoho italských a chorvatských dělníků, kteří způsobili řadu výtržností v okolních hospodách. Roku 1922 byla vesnice elektrifikována a elektřinu zpočátku dodávala elektrárna v Kadani. Bohužel po konci 2. světové války byla tato vesnice postižena odsunem původního obyvatelstva a dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Takže zatím co v roce 1930 je zde uváděno 137 obyvatel, tak v roce 1950 již jen 51 obyvatel. To mělo za následek, že se tato tehdy obec stala součástí obce Blatno, kam patří do současnosti. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 37 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Be%C4%8Dov_(Blatno)
Dojmy: Malá vesnice, nacházející se západně od Blatna, kde je několik zajímavostí.
