Navštíveno: 12. 9. 2021
Historie: Březenec (německy Pirken) je část města Jirkov v okrese Chomutov. Nachází se na západě Jirkova. Vesnice se původně jmenovala Březná, ale pro odlišení od okolních vesnic s podobným jménem byl její název změněn na Břězencě (malá Březná). Změnou koncovky došlo později také ke změně na mužský rod. V historických listinách se jméno objevuje například ve tvarech: Brziezna (1352), Pirkaw (1369), in Birka (1379), Pyrkau (1399), Pirkau (1405), in Brzezency (1417), in Brzycznecz (1424) nebo Brzezowa (1571).První písemná zmínka o Březenci pochází z roku 1352 a týká se zdejšího kostela svatého Linharta. Vesnice mohla už ve třináctém století patřit k majetku chomutovské komendy, ale neznámým způsobem ji získali páni z Alamsdorfu, kteří si nedaleko odtud založili hrad Najštejn. Alamsdorfové vedli s řádem německých rytířů četné spory, ale nakonec jim Fricolt a Niggel z Alamsdorfu roku 1368 prodali všechen majetek, pravděpodobně i s Březencem, za 420 kop grošů. Definitivně byl obchod uzavřen až v roce 1381. Vztahy mezi německými rytíři a králem Václevem IV. byly napjaté, a panovník jim roku 1411 zabavil majetek. Později se Březenec stal součástí panství Červeného hrádku, u kterého byl uveden poprvé v roce 1449. Ve čtyřicátých letech šestnáctého století se obyvatelé zabývali tkaním látek, a dva zdejší obyvatelé byli členy chomutovského cechu pláteníků. V roce 1560 v Březenci žilo 23 poddaných a stával zde mlýn. Poddaní platili dávky ve výši čtyř kop a 56 grošů na svátek svatého Jiří a jednu a půl kopy grošů na svátek svatého Jakuba. O Vánocích navíc platili šest grošů a čtyři feniky a odevzdávali tři strychy žita a dva strychy ovsa. O tři roky později se počet poddaných zvýšil na třicet. Dávky a jejich rozdělení se změnili, a majitelé domů museli ročně odpracovat jeden den plavením dřeva po Bílině, jeden den se podílet na opravě cest a mostů a jeden den ročně kosit trávu na panských loukách. Březenecký rychtář směl odebírat a prodávat jen vrchnostenské pivo. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly žilo šestnáct sedláků, devět chalupníků a několik poddaných bez pozemků. Patřilo jim celkem 39 potahů, 57 krav, 79 jalovic, 59 ovcí, sedm prasat a 58 koz. Jeden ze sedláků provozoval hospodu a kromě chovu dobytka byly významným zdroji obživy prodej dřeva v okolních městech a práce na měšťanských polích. Ve druhé polovině sedmnáctého století Březenec patřil k ahníkovskému panství pánů z Martinic. Ve druhé polovině šestnáctého století Kryštof z Karlovic založil první jirkovskou papírnu, která podle mapy z roku 1720 stávala v Březenci. Papírna měnila majitele, a přes požár v roce 1917 fungovala až do roku 1947, kdy byla zrušena a její moderní vybavení přestěhováno do Chomutova. Koncem dvacátého století budovu bývalé papírny využívala společnost Kovovýroba. Zdejší kostel byl následně v letech 1749 – 1769 barokně přestavěn podle plánů pro mě neznámého autora.
Během napoleonských válek v letech 1812–1814 okolím procházela vojska nebo transporty raněných vojáků a zajatců. Vojáci bývali často ubytováni ve velkém počtu přímo ve vsi, což kladlo vysoké nároky na produktivitu zdejšího hospodářství. Situaci navíc zhoršovaly nájezdy ruských kozáků, kteří tábořili u Vinařic a také zde hledali potraviny. Vojáci do vsi zavlekli nakažlivé nemoci, kterým roku 1813 podlehlo 26 vesničanů. Nepříznivá situace přetrvala i po válce, protože vojáci spotřebovali i semena určená k zasetí. Úrodu v roce 1816 zničil přívalový déšť. Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 v Březenci žilo 296 lidí ve 48 domech, bývala zde škola, mlýn a hospoda. V devatenáctém století v hospodářství převažovalo zemědělství, ale stávaly zde drobné průmyslové podniky. Na polích se pěstovalo žito, ječmen, brambory a koncem století pšenice. Rozšířené bývalo včelařství i ovocnářství a kromě běžných druhů se pěstovaly morušovníky, vinná réva nebo kaštanovníky. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato ves stala součástí města Jirko, kam patřila až do roku 1900, kdy se stala samostatnou obcí. Kromě papírny u Březence stály v údolí Bíliny hamry, které zpracovávaly rudu z drobných dolů v okolí, jejíž zásoby však nepostačovaly k jejich plnému zásobení, a proto byly závislé na nakupování surovin odjinud. Později se vyvinuly ve dva malé strojírenské podniky založené v roce 1859 nebo o rok později. Dohromady se v nich ročně vyrábělo asi padesát tun zboží. Později byl jeden vybaven válcovací stolicí a druhý byl v roce 1905 přestavěn na závod na výrobu brusných kamenů. K dalším drobným podnikům patřil mlýn, pískovna, cihelna, kamenolom a pila. Pískovna a lom se nacházely mezi Březencem a Otvicemi na území, které bylo v roce 1977 připojeno k Chomutovu a byla na něm postavena sídliště Kamenná a Zahradní. Před nimi v těchto místech stávaly osady nouzových domků zvané Cihelna, Keprtovo Pole a Kamenný Lom. Z pískovny pochází archeologické nálezy křemencových nástrojů ze starého paleolitu, jejichž stáří se odhaduje na 250 000let. Po vzniku Československa se Březenec na krátko stal součástí provincie Deutschböhmen. Za první republiky ve vsi v letech 1920–1926 fungovala Severočeská továrna na výrobu kabelů. Během druhé světové války býval v hostinci čp. 77 zajatecký tábor pro sto zajatců z Francie, kteří v pozdějších letech války pracovali u Deutsche Reichsbahn. Koncem války byl Březenec 16. prosince 1944 bombardován, přičemž bylo poškozeno pět domů. Po konci 2. světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva a dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Zatím co v roce 1930 je zde uváděno 799 obyvatel, tak po odsunu v roce 1950 je zde uváděno 724 obyvatel. Po odsunu německého obyvatelstva přestal být udržován také místní kostel a postupně chátral. Tento kostel byl nakonec i přes plánovanou rekonstrukci roku 1982 odstřelen. V roce 1961 se tato obec stala součástí města Jirkov, kam patří do současnosti. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo 604 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99ezenec
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Linharta_(B%C5%99ezenec)
Dojmy: Velká vesnice, nacházející se západně od Jirkova, kde je několik zajímavostí.
