Městský erb:
Navštíveno: 31. 3. 2021
Historie: Chomutov (německy Komotau) je město nacházející se asi 49 km jihozápadně od Ústí nad Labem. Název města je odvozen z osobního jména Chomút, Chomout ve významu Chomoutův dvůr. V historických pramenech se jméno vyskytuje například ve tvarech: Fridericus de Chomutov, filius Nacherati, fratribus hospitalis s. Marieae Theutunicorum dat oppidum Chomutov cum villis (1252), Chomontowe (1261), in Cometave (1281), in Chomutow (1290), in oppido Comatow (1321), in Chomatow (1325), in Chomotov (1330), de Chomutow (1332), comentur ze Comentow (1355), Comotaw (1369), de Chomutoua (1389), w Chomutowie (1455), Kommotau (1787) nebo Komotau, Kommotau a Kommothau (1846). Toto město bylo založeno slovanským kmenem někdy v 12. století, jelikož již dle historika J. V. Šimáka zdejší lesy již v roce 1188 mýtily bratři Načerat a Smil. První zmínka o Chomutově pochází z 29. března 1252, kdy Bedřich Načeradec z Chomutova, který byl synem Načerata daroval městečko řádu německých rytířů, kteří zde roku 1254 zřídili svou komendu. Právě díky listině, kde je uvedeno ”de Chomutaw” se dozvídáme že se původně jednalo o slovanské osídlení. Díky působení řádu německých rytířů se město velmi poněmčilo, z čehož pramenilo pořekadlo: „Všude lidé, v Chomutově Němci.“ Jako majetek této komendy potvrdil král Přemysl Otakar II. toto město až dne 1. února 1261. Již v této době byla tato osada osadou tržní. Dále v této době získalo toto město právo soudní a hrdelní. Původní dřevěné hrazení bylo ve druhé polovině čtrnáctého století vystřídáno hradbami kamennými a to v podobě dvojitých masivních zdí, které byly obehnány valy a hlubokým a širokým příkopem naplňovaným vodou. Již v této době mělo městské opevnění čtyři brány. Již v listině ze dne 1. srpna 1335 vydané králem Janem Lucemburským se dozvídáme že tato osada získala městská práva. Dne 28. října 1396 udělil komtur Albrecht z Dubé městu pečeť se znakem. Němečtí rytíři drželi chomutovské panství do roku 1411, kdy jim je po bitvě u Grunwaldu král Václav IV. (s výjimkou patronátu nad kostely) odňal. A není se čemu divit, řád Německých rytířů nepodléhal světské pravomoci, a tak docházelo k neustálím sporům s králem. I když však král tento majetek řádu zabavil, i tak zůstávalo město v majetku řádu, jelikož o majetek mohl majitel přijít jen v rámci zemského soudu. Chomutov ve v době husitských válek přidal na katolickou stranu a hrál tak jednu z katolických bašt Žateckého kraje. První tragédie během tohoto období udeřilo roku 1418, kdy město vyhořelo. Již dne 16. března 1421 pak byl Chomutov oblehnut husity pod vedením Jana Žižky z Trocnova a po dvou dnech obléhání byl dobyt a vypleněn a většina obyvatel povražděna. Zabito tak bylo dle odhadů asi 2200 mužů žen a dětí. Husité nechali naživu jen několik žen, dětí a 30 mužů aby měl kdo pochovat mrtvé. Poté město střídalo šlechtické majitele; naposledy jimi byli Hasištejnští z Lobkovic. Když v roce 1424 zastavil toto město císař Zikmund MIkuláši z Lobkovic, který ve městě jako na jednom z prvních míst v Čechách prosazoval tvrdou rekatolizaci. Po Lobkovicech se správcem města stal Jakoubek z Vřesovic, který býval jedním z vojevůdců husitů. Tento muž pak již roku 1441 zajistil městu výroční trh.
V roce 1454 přešlo město do rukou Mikuláše II. z Lobkovic, který se jej ale již roku 1455 vzdal ve prospěch Jana Calty z Kamenné Hory. Tento muž obnovil městskou radu a získal městu listinu, která byla sepsána dne 13. listopadu 1457, jež potvrzuje městská práva a daruje městu erb a pečeť. Již v roce 1460 došlo v Chomutově ke vzniku prvního cechovního řádu, a to řádu pláteníků. Postupně zde tak vzniklo celkem 23 cechovních řádů, které byly udělovány až do roku 1659. Po smrti Jana Calty roku 1465 zdědila město jeho dcera Bonuše, která se provdala za Beneše z Veitmile. O místní škole se dozvídáme již z let 1510 a 1513, kdy zde byla zřízena první známá škola a kolem roku 1550 zde byla založena latinská škola, jejíž rektorem byl roku 1566 luterán Meissner. Dále se dozvídáme že dne 24. října 1525 postihl město požár a v roce 1531 pak morová rána. Dle místních kronikářů zde zemřelo odhadem 1800 lidí, ale tento počet se zdá být poněkud nadsazen. V roce 1560 prodal rod Veitmilů chomutov arcivévodu Ferdinandu Tyrolskému, který ihned začal zakazovat protestantské kněží. V roce 1571 bylo Chomutovské panství prodáno Bohuslavu Felixovi z Lobkovic a Hasištejna, který udělil městu právo na výlučný prodej piva v okolních 20 vesnicích. Za vlády tohoto muže začali v Chomutově také první čarodějnické procesy. Při každém podezření na čarodějnictví byl onen člověk ihned hnán na mučidla. První zdejší papírna byla založena pak již v roce 1580, ale první písemná zmínka o této papírně pochází až z roku 1596. Dne 28. srpna 1588 zemřela manželka Bohuslava Jáchyma z Lobkovic a Hasištejna, a tak se tento muž rozhodnul a zdejší panství vyměnil s Jiřím Popelem z Lobkovic za panství Mladou Boleslav. Tento muž byl však fanatickým katolíkem, a tak začal tvrdě zakročovat proti místním protestantům. Ihned pozval do města řád Jezuitů a roku 1591 pro ně zakoupil sedm domů, ve kterých jim zřídil kolej. D9ky zákazů používání zvonů protestantům bylo vyvoláno dne 15. července 1591 se měšťané proti jezuitům vzbouřili a vyplenili jejich sídlo, za což byli dva z vůdců vzpoury během takzvaného krvavého soudu dne 23. srpna 1591 odsouzeni a popraveni. Díky tomu byla téhož roku zabaveny veškerá městská práva. Po odsouzení Jiřího Popela staršího z Lobkovic mu byl roku 1594 Chomutov zkonfiskován Rudolfem II a město tak získalo svá městská práva zpět. Bohužel dne 24. července 1598 byl Chomutov zachvácen obrovským požárem, který spálil téměř celé město. Požár vypukl na předměstí, kdy mladá služebná převařovala máslo, které se vznítilo. Již v 11 hodin dopoledne hořelo 16 domů a v poledne již hořela půlka města. Město bohužel neměl kdo hasit, jelikož byl silný vítr a většina obyvatel byla na polích. Dohromady požár spálil celkem koste, faru, školu, radnici, zámek, 7 pivovarských, řada sladovnických a 260 měšťanských domů. Po tomto požáru bylo město vybaveno vodními rigoly, které se svlažovali do středu města. Roku 1605 se chomutovští vykoupili z poddanství a od té doby byl Chomutov královským městem. Nejstarším hornickým podnikem u Chomutova byl kamencový důl Kryštof chomutovského (původně pražského) měšťana Lazara Grohmana, kterému bylo privilegium na založení dolu darováno již dne 24. října 1510. Nacházel se spolu s vitriolovou hutí v prostoru dnešního Kamencového jezera. První písemná zmínka o dolu pochází z roku 1558 z privilegia vydaného Janem z Veitmile. Vytěžená surovina se zpracovávala na kamenec přímo na místě v huti, jejíž roční produkce se pohybovala v řádech desítek tun (např. v roce 1563 to bylo 62 t). Od roku 1770 se v huti začalo topit uhlím, které dodával důl v Pohlodech. Podmáčené území si po polovině sedmnáctého století vynutilo nákladnou stavbu asi 1500 m dlouhé odvodňovací štoly směrem k Otvicím, jejíž zhroucení v roce 1810 vedlo k zatopení dolu a ukončení provozu. Vzápětí sice byly učiněny pokusy o nové odvodnění a obnovení produkce, ale nebyly úspěšné.
Jelikož se ale toto z větší části protestantské město připojilo na stranu stavovského povstání, tak po bitvě na bílé hoře muselo odevzdat veškeré církevní stavby předat Jezuitům. Dne 10. listopadu 1620 se Chomutov vzdal veřejně císaři. V roce 1625 vypukla v tomto městě epidemie, během které zahynulo celkem 2 550 obyvatel. Již v roce 1627 byly městu Chomutov navráceny městská práva a privilegia a díky tomu zdejší obyvatelé procházeli postupnou tvrdou rekatolizací. Během třicetileté války toto město trpělo na to, že bylo velmi hospodářsky silné, a to tak, že odsud byly vypravovány vojenské oddíly. Dne 10. května 1639 bylo město obsazeno Švédským vojskem a začalo zde drancovat. Město získala císařská posádka až dne 14. dubna 1640, ale i ta se chovala stejně jako Švédská posádka a plundrovala tak vlastní území. Již v roce 1640 zdejší utrpení završila morová epidemie, na kterou zahynulo asi 544 obyvatel. Správci města postupně ale toto město šikanovali více a více, až začali být zavíráni neviní lidé. To vyústilo o žádost o pomoc královské komory. Vzniklý spor tak vyhráli Chomutovští měšťané a dokládá to rezoluce ze dne 9. srpna 1645 a dne 24. listopadu 1649 město požádalo o zrušení hejtmanského úřadu. Tuto žádost podpořili tvrzením, že tento úřad zde byl zřízen z důvodu rekatolizace, která bylo již dokončena. A tak dne 18. února 1651 císař této žádosti vyhověl a Hejtmanský úřad byl zrušen. I když třicetiletá válka skončila, i tak město opět trpělo dne 20. září 1652 požárem. Na přelomu padesátých a šedesátých let osmnáctého století byla postavena císařská silnice spojující Chomutov s Prahou, podél níž se rozvinula zástavba i na pravém břehu Chomutovky. Třebaže Chomutov ležel při této důležité spojnici do Saska, rostl až do poloviny devatenáctého století jen pozvolna. Obrat nastal až v sedmdesátých letech devatenáctého století napojením na železniční tratě vedoucí podél Krušných hor a ku Praze. V této době byly u Chomutova otevřeny hnědouhelné doly a roku 1870 založeny železárny, které po roce 1887 prosluly jako Mannesmannovy válcovny trub; roku 1890 se zde na prvním místě na světě začaly vyrábět bezešvé ocelové trubky. K válcovnám, situovaným na východním okraji města, přibyla roku 1917 jižně od Chomutova zbrojní pobočka kladenské Poldi, po válce přeorientovaná také na hutní výrobu. Největším chomutovským hnědouhelným dolem byl Důl Jan Žižka uzavřený až v roce 1992. Prvním podnikem v jeho dolovém poli byla šachta Augusta otevřená v šedesátých letech devatenáctého století. Během hospodářské krize v roce 1874 změnila majitele a dostala nové jméno Karel. Roku 1895 ho koupily blízké Mannessmannovy závody. Po poškození šachty Karel požárem byla v roce 1904 otevřena nová těžná jáma Julius hluboká 105 m a v roce 1946 přejmenovaná na Důl Jan Žižka. Ve stejné době, kdy byla otevřena Augusta, byl mezi Otvicemi a zaniklými Michanicemi otevřen důl Hugo spojený vlečkou s hlavní železniční tratí u Kamencového jezera. V 70. letech 19. století byl opuštěn s celkovou těžbou kolem 60 000 tun. Třetím významným chomutovským dolem byl Max na jižním okraji města. Vznikl také v 60. letech 19. století a již tehdy dosáhl hloubky přes 100 m. Těžily se v něm dvě sloje: svrchní (1,5–3 m) a spodní (5–6 m). Kromě nich se dobývaly také proplástky, které se používaly jako surovina pro výrobu kamence. Do uzavření v roce 1887 se v něm ročně vytěžilo 5–6 tisíc tun kamenečných surovin a za dobu jeho existence až 800 000 tun uhlí. Další doly se nacházely v Horní Vsi.
Roku 1928 byla k Chomutovu připojena Horní Ves (dnešní severozápadní část města). V souvislosti s Mnichovskou dohodou muselo být většinově německé město v říjnu 1938 odstoupeno nacistickému Německu, stalo se součástí Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland) a v jejím rámci vládního obvodu Ústí nad Labem. Chomutov byl osvobozen na samém konci války, 8. května 1945, a to jednotkami Rudé armády. V následujících měsících bylo německé obyvatelstvo z města odsunuto. V roce 1930 žilo v Chomutově přes 27 tisíc Němců, tj. přes 80 % veškerého obyvatelstva. Podle Mnichovské dohody z roku 1938 se Chomutov stal součástí Německem obsazených Sudet, a mnoho Čechů, Židů a německých antifašistů emigrovalo na území tzv. druhé republiky. Podle odhadů pamětníků mělo na počátku května 1945 žít v Chomutově na šedesát tisíc osob (před válkou v roce 1939 mělo město 33 475 obyvatel), z toho asi osmdesát Čechů, kteří ve městě zůstali po říjnu 1938. Z 8. na 9. května 1945 bylo město obsazeno oddílem Rudé armády pod velením majora Nosova. Čeští obyvatelé Chomutova, jakož i místní němečtí antifašisté a komunisté, založili dvanáctičlenný Československý národní výbor, jehož předsedou byl zvolen Josef Černý. Československý národní výbor byl později přeměněn na Národní revoluční výbor a všichni němečtí členové z něj byli vyloučeni. Tento byl ještě později přeměněn na Místní národní komisi. Po nezbytném zprovoznění základních funkcí města, což trvalo asi do konce května, vydala chomutovská MSK nařízení, že „všichni Němci musí nosit na levém rukávu viditelnou bílou pásku“. Navíc bylo trestné používání československé trikolory Němci a označování domů, v nichž bydleli, československými a rudými vlajkami. Tyto domy měly být nadále označeny bílými prapory. Všechny ulice ve městě byly přejmenovány českými názvy. Dne 9. června byla vydána vyhláška, podle které se musely dostavit „všechny osoby německé národnosti mužského pohlaví ve stáří 13–65 let nejpozději do deseti hodin na bývalé hřiště DFK Chomutov u parku. Ženy, děti a starci nesmí opouštěti své byty.“ Podle vzpomínek pamětníků se dostavilo pět až osm tisíc Němců. Ti byli posléze třídenním pěším pochodem za asistence vojska vyhnáni po trase přes Jirkov – Kundratice – Dřínov – Jezeří do Nové Vsi v Horách. Během pochodu bylo údajně ubito, zastřeleno či jinak přišlo o život několik desítek osob. Českému doprovodu se však nepodařilo dojednat přechod do Německa, a proto byli všichni odvedeni do Záluží, kde někteří z nich zůstali až do roku 1946. Na přelomu května a června vzniklo internační středisko v objektu bývalé sklárny v ulici Na Moráni, ve kterém bylo v noci ze 6. na 7. června zabito několik desítek Němců. Od 2. července začaly odjíždět transportní vlaky s německým obyvatelstvem přes Křimov a Reitzenhain do Německa. Do 8. září 1945 tak bylo v celkem patnácti železničních transportech odsunuto přes patnáct tisíc dalších Němců z Chomutova a vesnic v jeho okolí. V Chomutově smělo zůstat (na základě individuálního přezkoumání svých aktivit během okupace) jen několik set Němců, zejména antifašistů a komunistů. Chomutov pak byl - stejně jako jiné části českého pohraničí v době po druhé světové válce - dosídlen nově příchozími osadníky, v drtivé většině z východních částí ČSR. Tím se také zcela nenávratně proměnila celková sociokulturní skladba města. V šedesátých až osmdesátých letech dvacátého století došlo k rozsáhlé přestavbě města, která se výrazněji nedotkla historického jádra, jež je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Plán na výstavbu sídlišť mezi Chomutovem a Jirkovem vznikal v šedesátých letech dvacátého století. Vycházel z předpokladu, že v roce 1975 bude žít v chomutovsko-jirkovské aglomeraci 95 000 lidí. O výstavbě sídlišť Březenecká a Kamenná bylo rozhodnuto v roce 1966 a v letech 1970–1971 také o sídlištích Zahradní a Písečná, přestože se s výstavbou druhých dvou počítalo až po roce 1980. Jejich součástí se měly stát kromě až šestnáctipodlažních domů také nová nemocnice, gymnázium, bazén, domov důchodců, podzemní garáže a další objekty běžné vybavenosti. Z velkých plánů nakonec zůstaly jen kino s knihovnou (zbořeny během října a listopadu 2012), fotbalové hřiště s tenisovými kurty a obchodní centrum. Sídliště Březenecká, Kamenná, Zahradní a Písečná spojují Chomutov s Jirkovem jako městskou aglomeraci s přibližně 68 000 obyvateli. Sídliště Březenecká a Kamenná byla postavena v letech 1970–1985. Dominantou obou sídlišť měly být tzv. experimentální domy s mezonetovými byty nadlehčené nadzemními pilíři. Ve stylu Le Corbusierovy koncepce je inspirován marseillským kolektivním domem Unité d’habitation navrhl architekt Rudolf Bergr. Velké časové skluzy způsobené neobvyklým pracovním postupem způsobily, že z plánovaných 6 domů byly postaveny pouze 3. Na Březenecké byly částečně nahrazeny vybudováním tří třídílných třináctipodlažních domů v Holešické ulici a výstavbou Hutnické ulice na místě plánovaného domova důchodců. Oproti původním plánům, které počítaly se zahájením stavby po roce 1980, byla výstavba sídlišť Zahradní a Písečná zahájena už před rokem 1975. Důvodem bylo relativně snadné napojení na existující inženýrské sítě, horkovod z Komořan, budovaný čtyřproudový úsek silnice I/13 a také možnost využít občanskou vybavenost v Jirkově. Stavba proto byla zahájena v sousedství Jirkova a pohltila malé osady Keprtovo Pole a Kamenný Lom. Po roce 1990 prošla většina panelových domů na sídlištích rekonstrukcí a v rámci projektu Sídliště – místo pro život, bylo vybudováno několik dětských hřišť, postupně jsou opravovány chodníky a rozšiřují se parkoviště. Do roku 2002 byl Chomutov sídlem okresního úřadu, od 1. července 2006 je statutárním městem v čele s primátorem.
Zdroj: https://www.chomutov-mesto.cz/cz/historie-chomutova-praveke-osidleni
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chomutov
Dojmy: Velké okresní město, nacházející se v severovýchodním okraji okresu Chomutov.
