Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Hořenec (německy Horschenz) je malá vesnice nacházející se asi 6 kilometrů jihovýchodně od Chomutova. Název obce je odvozen z mužského jména Hořen, tedy ves Hořeniců. Připouští se však i možný původ od slova hořet. Ve starých listinách se setkáváme se šlechtickými predikáty a tvary: Bech de Horsenitz (1327), in v Horzinicz (1378), Stephanus de Horzenicz (1388), Horzenicze (1546), Job Šmohař z Rochova na Kralupech a Hořenci (1615). Český název se během 20. století měnil z Hořence (do roku 1910), přes Hořenice (do roku 1991) po současný tvar Hořenec (od 1. 1. 1992). V písemných pramenech se Hořenec objevuje poprvé roku 1327 jako sídlo Štěpána, Františka a Becha, příslušníků vladyckého rodu z Hořenic. Členové rodu se o vesnici dělili a jednu z jejích částí vlastnil Hodislav z Hořenic, který zemřel v roce 1384. Roku 1388 je Hořenec uváděn jako sídlo Štěpána ze Všechlap. Štěpán a jeho bratr Slavibor žili ještě roku 1415, ale po jejich smrti připadlo panství králi. Ladislav Pohrobek udělil roku 1454 majetek Šeptáči ze Všechlap. V darovací listině je poprvé zmíněna hořenecká tvrz. Šeptáčovi potomci, bratři Bedřich a Vilém, prodali roku 1535 Hořenec Felixi Šohařovi z Rochova a v roce 1546 jej nechali zapsat do zemských desek. Roku 1589 byl majitelem statku Václav Šmohař z Rochova. V roce 1615 Hořenec patřil ke kralupskému panství. Připojil je k němu Job Šmohař z Rochova, ovšem podle Rudolfa Anděla tak učinil už Felix Šohař. Jobu Šmohařovi byla za účast na stavovském povstání zkonfiskována část majetku včetně kralupského panství, které roku 1623 koupil Jaroslav Bořita z Martinic a připojil ho k ahníkovskému panství. Pravděpodobně během třicetileté války zanikla po ztrátě sídelní funkce hořenecká tvrz, jejíž polohu se nepodařilo určit. Po třicetileté válce vystřídal Hořenec několik majitelů a roku 1655 je uváděn jako součást panství Líčkov. Roku 1714 byl koupen spolu s Nezabylicemi Lichtenštejny a připojen k panství Červený Hrádek. V srpnu roku 1761 v Hořenci a Velemyšlevsi zničila rozvodněná Chomutovka a Hačka celkem osmnáct domů. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala součástí obce Nezabylice. Až do začátku dvacátého století se v Hořenci vyrábělo tříslo z kůry mladých dubů, které se pěstovaly v okolních dubových hájích, které se kácely jednou za 8–10 let a průběžně obnovovaly. Pozůstatkem tohoto hospodaření je Hořenecký lesík asi 1 km jihovýchodně od vesnice. Po konci 2. světové války došlo k odsunu původního obyvatelstva a dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 354 obyvatel, tak v roce 1950 zde jich žilo jen 150. V roce 1961 se tato ves stala součástí obce Údlice a v roce 1991 opět součástí obce Nezabylice. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 75 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ho%C5%99enec_(Nezabylice)
Dojmy: Maličká vesnička, nacházející se západně od Nezabylic, kde je několik zajímavostí.
