Navštíveno: 12. 9. 2021
Historie: Jindřišská (německy Hannersdorf) je malá vesnice nacházející se asi 3 km severozápadně od Jirkova. Název vesnice je českou variantou původního německého jména Heinrichsdorf (česky Jindřichova Ves). V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Heinrichsdorf (1383), ves haynersßdorf (1542), hyenesstorff (1549), hennerstorff (1555), hennersdorff (1561), Hennerstorff (1577) Hännersdorff (1623), Hannersdorf (1787) nebo Hennersdorf (1846). Podle výkladu Karla Röslera však existuje ještě starší zmínka z roku 1367 ve tvaru Hainstorf, a v tom případě by jméno vesnice vycházelo ze staroněmeckého výrazu Hagin-her. Český název Jindřišská byl úředně stanoven v roce 1951. První písemná zmínka o Jindřišské pochází podle Bedřicha Bernaua z roku 1367, kdy vesnice patřila k hasištejnskému panství. Podruhé je zmíněna jako součást panství hradu Nový Žeberk, který roku 1383 prodal Ota z Bergova Těmovi z Koldic. V roce 1454 Jindřišskou koupil Albert z Konipas a připojil ji k Červenému Hrádku, u kterého zůstala až do roku 1578. Mezitím však v šestnáctém století na čas zanikla, protože její obyvatelé vymřeli při jedné z morových epidemií. Vesnici znovu osídlili lidé z Vinařic. Roku 1579 August z Gerdorfu Jindřišskou prodal Linhartovi ze Štampachu, který ji připojil k ahníkovskému panství a spravoval ji z bolebořského statku. Jeho syn Jan Jindřich Štampach později Jindřiskou převedl ke svému březenskému panství. Za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 byl odsouzen ke konfiskaci majetku a novým majitelem se stal Jaroslav Bořita z Martinic a po něm jeho zeť Florián Žďárský ze Žďáru. Po třicetileté válce podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo čtrnáct chalupníků, dva zahradníci a jeden poddaný bez pozemkového majetku. Celkem jim patřilo 24 potahů, třicet krav, 25 jalovic, jedno prase a šest koz. Pěstovalo se především žito. Urbář ahníkovského panství z roku 1794 v Jindřišské uvádí 130 obyvatel (dvanáct chalupníků a dvanáct domkářů) ve 24 domech. Celkem museli každý rok odpracovat 468 dní roboty v létě a 403 dní v zimě. Dvakrát ročně odváděli vrchnosti dávky ve výši deseti zlatých a 53 krejcarů. Na polích se pěstoval také len, jehož zpracování a výroba plátna patřily k významným zdrojům příjmů. V devatenáctém století se kromě žita pěstoval oves, brambory a do roku 1850 chmel. Obiloviny se často pěstovaly v sadech mezi stromy. Část místních obyvatel se živila výrobou dřevěných hraček a zboží pro domácnost a někteří pracovali v okolních lomech. K vesnici patřily také dvě pily a čtyři soustružny dřeva v údolí Bíliny. Vyráběly se v nich hračky, kuchyňské nástroje, nádoby apod. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala součástí města Jirkov, kam patří do současnosti. Na návrší Na Skalce nad vesnicí stávala od roku 1892 rozhledna, kterou vybudoval Krušnohorský spolek z Jirkova. V roce 1870 vypukl ve stodole u domu čp. 6 požár, který během dvou hodin zničil dalších pět usedlostí, jejichž obnova trvala až do roku 1875. Roku 1887 hořelo znovu a i tentokrát shořelo pět domů. Další velký požár, při kterém vyhořel hostinec s tanečním sálem, vypukl 27. října 1947. Po druhé světové válce byli vysídleni původní obyvatelé, a i když se do vyprázdněné vesnice přistěhovali noví, poklesl počet obyvatel na polovinu předválečného počtu. Takže zatím co v roce 1930 je zde zmiňováno 120 obyvatel, tak v roce 1950 je zde zmiňováno 62 obyvatel. Elektřina byla do vesnice zavedena až v letech 1948–1951. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 29 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99i%C5%A1sk%C3%A1
Dojmy: Menší vesnice, nacházející se severozápadně od Jirkova, kde je několik zajímavostí.
