Navštíveno: 20. 6. 2021
Historie: Lideň (německy Glieden) je malá vesnice nacházející se asi 8 kilometrů západně od Chomutova. Název vesnice je odvozen z osobního jména Ľuden nebo Liden (zkráceně pravděpodobně Ľudislav nebo Ľudomír) ve významu Lidnův dvůr. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Ludem (1281), Ludein (1359), Glidny (1571), Glyden (1629), Kliden (1629) nebo Glieden (1787). Německý tvar vznikl ze spojení k Lidni. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281 a nachází se v listině, kterou ji spolu s dalšími vesnicemi odkázal Chotěbor z Račic s manželkou řádu německých rytířů z chomutovské komendy. Na rozdíl od ostatních vesnic je s nedalekou Vysokou v listině uvedena českým názvem. Jednotlivé usedlosti obklopovaly náves a navazovala na ně radiální plužina. Vesnice zůstala součástí chomutovského panství až do konce šestnáctého století. Městské urbáře v ní v letech 1560 a 1563 uvádí osm poddaných. Podle chomutovského privilegia z roku 1571 museli kupovat pivo z vrchnostenského pivovaru, ale prodávat ho směli pouze při svatbách, křtech, posvíceních a církevních svátcích. Roku 1623 koupil hasištejnské panství, jehož součástí tehdy Lideň byla, Jaroslav Bořita z Martinic. Po třicetileté válce je však jako majitel uváděn Otto z Trauburku, kterému patřilo panství Poláky. Berní rula z roku 1654 ve vsi zaznamenala osm chalupníků a jednoho obyvatele závislého na obci. Hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka, ale pěstovalo se také žito a len, ze kterého se vyráběla příze. Tereziánský katastr vydaný v roce 1747 v Lidni uvádí deset hospodářství, ke kterým patřilo přes 216 strychů půdy. Kromě zemědělců tu žili také tři nádeníci a jeden tkadlec. V roce 1779 byl u vesnice otevřen málo výnosný důl na železnou rudu, ale brzy zanikl. V díle Topographie des Königreiches Böhmen Jaroslava Schallera je však označen jako vydatný a provozovaný ještě na počátku devatenáctého století. V devatenáctém století ve vesnici dvakrát hořelo. Při požáru v roce 1835 shořely čtyři usedlosti s kaplí svatého Floriána a roku 1893 vyhořelo dokonce devět domů. V letech 1897–1898 byla postavena silnice z Celné. Obec ji financovala díky okresní podpoře ve výši pěti korun na jeden metr délky. Roku 1898 ve vesnici žilo osm rodin, jejichž obživou bylo zemědělství, tři domkáři s malými pozemky a tři řemeslníci: zedník, tesař a švec. K obci patřilo 222 hektarů pozemků a pošta byla denně donášena z Křimova. Děti chodily do školy ve Vysoké. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí. Po skončení druhé světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva. Ještě v roce 1930 je zde uváděno 86 obyvatel a v roce 1950 je zde zmiňováno 51 obyvatel, kteří byly dosídleni z vnitrozemí. Díky tomu přišla tato tehdy obec roku 1950 o svou samostatnost a stala se součástí obce Vysoká, roku 1961 součástí obce Místo a nakonec roku 1989 součástí obce Málkov, kam spadá do současnosti. Dále v této době po konci 2. světové války vzniklo lesní družstvo, které sdružilo správu okolních lesů, ale roku 1954 přešlo do majetku podniku Státní lesy. V sedmdesátých letech dvacátého století bylo ve vesnici postaveno několik rekreačních chat. Na konci dvacátého století byla v rámci Programu obnovy vesnice opravena kaple znovuvysvěcená v roce 1999, zaveden místní rozhlas a zřízeno veřejné osvětlení. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 37 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lide%C5%88
Dojmy: Maličká vesnička, nacházející se severozápadně od Málkova, kde je pár zajímavostí.
