Navštíveno: 11. 9. 2021
Historie: Mezihoří (dříve Gerštorf, německy Gersdorf) je vesnice nacházející se asi 9 kilometrů severozápadně od Chomutova. Původní název vesnice Gersdorf byl odvozen z přídomku zakladatele, kterým byl August z Gersdorfu. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Görssdorff (1623) nebo Gersdorf (1787 a 1846). Jméno Mezihoří bylo stanoveno až vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 25. dubna 1952. Mezihoří bylo založeno 10. září 1577 novým majitelem červenohrádeckého panství, kterým se stal August z Gersdorfu. V zakládací listině je uvedeno prvních patnáct obyvatel, z nichž každý dostal k obhospodařování pozemek o velikosti padesát dílů. Jeden díl představoval čtverec o hraně osmnáct sáhů, tj. asi 1027 m². Již v roce 1578 se majitelem panství stal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, po kterém je převzal jeho syn Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic. Bohuslav po smrti své manželky vyměnil rozsáhlé chomutovské panství s Jiřím Popelem z Lobkovic, kterému patřilo až do jeho mocenského pádu v roce 1594, kdy mu byl zkonfiskován veškerý majetek. Rozsáhlý majetek byl po částech rozprodán. Mezihoří koupil Linhart ze Štampachu, a připojil ho k ahníkovskému panství, ale za Linhartova syna Jana Jindřicha ze Štampachu bylo převedeno k Březnu. Po potlačení českého stavovského povstání mu byl majetek zabaven, a do zástavy jej získal hrabě Jaroslav Bořita z Martinic, od kterého ho koupil jeho zeť Florián Žďárský ze Žďáru. Jaroslav Bořita mezitím výhodně nakoupil řadu zkonfiskovaných statků, a vytvořil rozsáhlé panství Ahníkov–Prunéřov, ke kterému později připojil také Březno s Mezihořím. Součástí ahníkovského panství Mezihoří zůstalo až do roku 1850. Podle Berní ruly z roku 1654 bylo Mezihoří ve špatném stavu a obyvatelé se živili především chovem dobytka. Žilo zde patnáct chalupníků, kterým dohromady patřilo 22 potahů, 29 krav, deset jalovic a šest koz. Podle popisu z roku 1794 měla vesnice 27 domů se 147 obyvateli, k jejichž robotním povinnostem patřila práce o žních v Boleboři a u dvora ve Vičicích. Kromě toho museli za malou odměnu pracovat v lese. V osmnáctém století se rozšířilo pěstování a a předení lnu. Ve vesnici byl mlýn a olejna se čtyřmi stoupami. Jedinými řemeslníky byli dva tesaři a tři dřevorubci. Během devatenáctého století si většina obyvatel přivydělávala výrobou dřevěných hraček a zboží pro domácnost. Od roku 1865 pracovaly desítky domácích výrobců pro hračkářskou firmu Daniela Strechy. Z této doby se v Mezihoří zachoval unikátní hračkářský soustruh. Kromě toho bylo významným zdrojem příjmů zpracování mléka a prodej mléčných výrobků v Chomutově. V roce 1860 vznikl další mlýn s pilou, která fungovala až do roku 1910. Třetím mlýnem byl Griesselmühle, jehož budovy se částečně dochovaly pod zaniklým rybníkem u silnice do Kalku. Postupně byl upraven na výrobu třísla, oleje a šindelů. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala součástí obce Boleboř, kam patřila až do roku 1880, kdy se stala samostatnou obcí. V devatenáctém století se začal rozvíjet cestovní ruch, a v létě do Mezihoří přijíždělo mnoho lidí na letní byt. Německý spolek Naturfreunde ve vesnici vybudoval turistickou chatu, ke které vedlo několik turisticky značených cest. Chata byla po roce 1945 upravena na hostinec, později na rekreační chatu Hygie, ale v roce 1998 byla zbořena. Zpracování dřeva a výroba hraček zanikla v období druhé světové války, před kterou ve vesnici fungovaly tři hostince, řeznictví, obchod, dvě trafiky a řemeslo provozovali čtyři truhláři, tesař a kovář. Po konci 2. světové války došlo v této vsi k odsunu původního německého obyvatelstva a k dosídlení obyvatelstva z vnitrozemí. Takže zatím co roku 1930 je zde uváděno 177 obyvatel, tak v roce 1950 je zde uváděno jen 19 obyvatel. Díky tomu se tato ves stala součástí obce Blatno, kam patří do současnosti. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 35 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Meziho%C5%99%C3%AD_(Blatno)
Dojmy: Maličká vesnička, nacházející se severně od Blatna, kde je několik zajímavostí.
