Navštíveno: 20. 6. 2021
Historie: Doba založení a stavebník hradu jsou nejasné. Podle Tomáše Velímského mohl být zakladatelem Hasištejna Boreš z Rýzmburka, po jehož popravě v roce 1278 hrad připadl panovníkovi a Šumburkové se jej zmocnili brzy po smrti Václava III. Tomáš Durdík uvádí jako možného stavitele krále Václava II. v době na počátku čtrnáctého století. Podobné datování uváděla také Dobroslava Menclová, která později dobu vzniku hradu posunula do dvacátých let čtrnáctého století a za stavitele považovala Bedřicha ze Šumburka, který jej postavil pro krále Jana Lucemburského v souvislosti s opevňováním severozápadní hranice. Podobný způsob založení hradu Jan Lucemburský zvolil u Střekova nebo Kyšperku. Jisté ale je že tento hrad byl vystavěn v gotickém slohu jako obraný hrad chránící obchodní cestu vedoucí pod ním v údolí. Při konzervaci zříceniny v letech 1998–1999 byly nalezeny zlomky keramiky pocházející ze třináctého století. Vznik hradu okolo roku 1300 či dříve však vylučuje stavební a uměleckohistorický rozbor kaple, protože její výstavba je datována do druhé čtvrtiny čtrnáctého století a kaplová věž byla postavena zároveň s obvodovou hradbou, s níž je stavebně propojena. Kaple se také dodnes zachovala s křížovou klenbou a pozůstatkem oltáře. Stavba hradu tedy započala nejspíše ve druhém desetiletí čtrnáctého století. První písemná zmínka o Hasištejnu se nachází v zákoníku Majestas Carolina z roku 1348, kde je uveden mezi hrady, které panovník může zastavit nejvýše na devět let. V uvedeném roce hrad vlastnil Bedřich ze Šumburka. Král Karel IV. mu roku 1351 držení hradu i dalších statků, ke kterým patřila Přísečnice nebo Schlettau, potvrdil manskou službou, kdy museli feudálové dát hrad králi kdykoliv k dispozici. K hasištejnskému panství v roce 1367 mimo jiné náležela polovina Přísečnice, Sobětice, Kýšovice, Vysoká Jedle, Krbice, Kralupy, Vinaře, Blov a Miřetice u Vintířova. Po Bedřichově smrti okolo roku 1364 získali hrad do zástavy Heřman a Bernard ze Šumburka a v roce 1394 panství přešlo na Bernardova nejstaršího syna Bedřicha ze Šumburka. Bedřichovi hrad patřil do roku 1412, kdy ho přenechal svému švagru Jindřichu mladšímu Reussovi z Plavna. Ten se dostal do sporů s Václavem IV. a spolčoval se s loupeživými rytíři, se kterými přepadávali královské statky. Královské vojsko proto pod velením Mikuláše Chudého z Lobkovic hrad po dvouměsíčním obléhání v roce 1418 dobylo a král Hasištejn ihned Mikuláši za 4 000 kop pražských grošů zastavil. Během tohoto obléhání byl hrad velmi poničen, kdy vyhořela zámecká kaple, část paláce a opevnění bylo porušeno. Od roku 1421 ho Mikuláš získal jako dědičné korunní léno. Mikulášovým purkrabím na hradě se stal Lidéř z Horek. Mikuláš postupně tento hrad opravil a původní vnější dřevěné palisády nahradil kamennými hradbami doplněnými o bašty. Mikuláš zemřel roku 1435 a hasištejnské panství zdědil jeho syn Mikuláš II. z Lobkovic a během života jej rozšířil o perštejnskou část Přísečnice, polovinu Prunéřova nebo o Údlice. Mikuláš II. měl čtyři syny: Jana, Mikuláše III., Jaroslava a Bohuslava. Ti po otcově smrti v roce 1462 spravovali rodový majetek společně. Po Jaroslavově smrti si panství rozdělili na třetiny, ale hrad i nadále sdíleli s bydleli na něm. Roku 1491 se Hasištejn stal hlavním sídlem Bohuslava, který jej nechal výrazně rozšířit a to nejen pro obytné účeli, ale i opevnění, které bylo přizpůsobeno novým typů střelných zbraní a kanonů. Díky tomu dostala parkánová hradba dvé dělostřelecké bašty, či předsunuté obrané věže. Tento muž nejdříve cestoval po středozemí a blízkém východu a následně v letech 1502 - 1503 pak sloužil na královském dvoře Vladislava II. Jagelonského v Budíně. Následně se vrátil na svůj rodný hrad, kde se věnoval své vědecké a umělecké práci. Během tohoto období pak v něm založil jednu z největších knihoven českého království. Knihovna byla později přestěhována do Chomutova, kde roku 1598 její malá část shořela, ale většina knih byla převezena na roudnický zámek. Po Bohuslavově smrti v roce 1510 se panství postupně rozdělilo na mnoho malých částí.
Polovinu dědictví po Bohuslavovi spravoval až do své smrti jeho bratr Jan, po němž ji zdědil syn Jaroslav. Po něm přešla na syny Jindřicha a Šebestiána Hasištejnské z Lobkovic, ale po Šebestiánově smrti v roce 1587 majetek získal jako odúmrť císař Rudolf II. Po pěti letech ji prodal Maxmiliánovi Hasištejnskému z Lobkovic, synovi Jindřicha Hasištejnského. Maxmilián však bez potomků zemřel okolo roku 1597 a část hradu opět připadla císaři. Druhá polovina Bohuslavova dědictví připadla synům jeho bratra Mikuláše III.: Zikmundovi, Vilémovi, Mikulášovi IV. a Václavovi z Hasištejnským Lobkovic. Každému tedy patřila jedna osmina dědictví, ale v roce 1533 vlastnil tři z osmi dílů Vilém z Lobkovic. Ten svůj podíl prodal Jeronýmovi a Vavřinci Šlikovi z Holíče. Od nich jej převzal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a odkázal ho svým synům Bohuslavu Jáchymovi a Valdemarovi Hasištejnským z Lobkovic. Většinu jejich majetku získal Jiří Popel z Lobkovic a vlastnil ji až do roku 1594, kdy mu císař Rudolf zkonfiskoval veškerý majetek. Na počátku sedmnáctého století sedm osmin hradu patřilo Rudolfovi II., zatímco zbývající díl vlastnil Kryštof Hasištejnský z Lobkovic, potomek Mikuláše IV. Od císaře jeho část roku 1606 koupil Linhart starší Štampach ze Štampachu, který byl ještě roku 1581 zdejším nejvyšším hejtmanem. Jeho syn Jan Richard o tři roky přikoupil díl Kryštofa Hasištejnského, a Štampachové se tak stali jedinými majiteli panství. Hrad poté připadl Linhartovi mladšímu Štampachovi ze Štampachu, který o něj přišel za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620. Když jeho zkonfiskovaný majetek v roce 1622 koupil Jaroslav Bořita z Martinic, byl hrad Hasištejn označen jako pustý. K jeho statku tehdy patřilo Místo, Blahuňov, Vysoká Jedle, Nová Víska, Drahonice, Krbice, Březno, Brany, Brančíky, Černovice, Vysoká, Lideň, Nebovazy, Tušimice, Přezetice, část Čermníků a další příslušenství. Martinicové hrad neudržovali a v roce 1687 už využívali jen sklepy k uskladnění piva z prunéřovského pivovaru. Hrad chátral až do let 1891–1892, kdy jej nechal Emanuel Karsch, tehdejší majitel velkostatku Prunéřov –Ahníkov, částečně opravit a zřídit v něm hostinec, čímž začal tento hrad sloužit jako výletní místo Chomutovského kraje. Hostinec ale v roce 1976 vyhořel. Obě budovy hostince před požárem jsou zachyceny v pátém dílu seriálu 30 případů majora Zemana Hon na lišku jako Čadkova chata (tzv. Liščí doupě). Nový, menší hostinec byl postaven v roce 1995. Je na něm pamětní deska připomínající návštěvu J. W. Goetha v roce 1810. V letech 1998–1999 proběhla částečná konzervace hradu. Opraveny byly omítky cimbuří jižního paláce, omítka v prostoru torza točitého schodiště u kaple nebo omítky v arkýři západního paláce. Znovu byl vyzděn zřícený úsek obvodové hradby nádvoří na východní straně, přičemž bylo experimentálně použito prolévání hradebního jádra nehašeným vápnem a vodou. Tento postup vedl k lepšímu propojení jádra zdi s lícem a pravděpodobně byl použit ve středověku při stavbě hradby. Koruny zdiva byly zajištěny plochými kameny překrytými jílovou vrstvou a drny se suchomilnými rostlinami jako je rozchodník nepravý, rozchodník ostrý a rozchodník velký. Dodnes si hrad zachoval jak svůj původní gotický vzhled, tak také úpravy, které provedl Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hasi%C5%A1tejn
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Dr. Rudolf Anděl
Dojmy: Majestátní gotický hrad, ze kterého je krásný rozhled po úbočích Krušných hor.
