Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Nové Třebčice (dříve Německé Třebčice, německy Deutsch Trebetitsch) jsou malá vesnice nacházející se asi 1,5 kilometru severozápadně od Veliké Vsi. Název vesnice je odvozen ze jména Třebek ve významu ves lidí Třebkových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: w Niemeczkych Trzebcziczych (1543), Trzebossicze (1545), Trebessicz (1545), Teutschen Trebschicz (1598), Něm. Třebčic (1609), Niemeczka Trzebssicze (1623), Niemeczke Trzebossicze (1626), Deutsch Trabetitz (1787) nebo Teutsch-Trebetitsch (1846). Osídlení v místech vesnice je archeologicky doloženo už v raném středověku. Keramika nalezená na okrajích vesnice, jihovýchodně od vsi v místech s pomístním názvem Na Višňovce a 600 metrů východně od vsi U Lesíka pochází z doby hradištní. První písemná zmínka o Nových Třebčicích pochází z roku 1408 a nachází se v listině, kterou Jindřich Škopek z Dubé udělil Novým Třebčicím a sousedním Vitčicím několik privilegií. Obyvatele, včetně jejich dědiců a potomků, zbavil robotních povinností, umožnil jim libovolně nakládat se svým majetkem a podřídil je kadaňskému soudu. V patnáctém století vesnice patřila Lobkovicům a roku 1490 tvořila součást hasištejnského panství. V letech 1518–1530 náležela k pětipeskému panství pánů z Fictumu. Oplovi z Fictumu Třebčice za falšování peněz roku 1543 zkonfiskoval král Ferdinand I. Od něj vesnici získal Albrecht Šlik, který ji připojil k panství Vintířov. Bedřich Šlik tehdejší Německé Třebčice převedl ke krásnodvorskému panství a ještě v roce 1600 jim potvrdil jejich stará privilegia. V roce 1609 vesnici prodal své manželce Marii, se kterou ji vyženil její druhý manžel Šimon Údrčský z Údrče. Nový majitel nerespektoval vesnická privilegia. Robotní povinnosti začal vymáhat, a když se vesničané bránili, zkonfiskoval Karel Údrčský jejich dobytek. Soudní spor v Praze skončil až roku 1615 rozhodnutím, že vesničané musí robotovat, ale vrchnost jim musí za odvedenou práci platit. Karel se zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620, za což byl odsouzen ke ztrátě poloviny majetku, ke které patřily statky Buškovice a Krásný Dvůr včetně Německých Třebčic. Karlově manželce se podařilo prokázat, že oba statky oficiálně vlastnila ona, a královská komora jí je 3. listopadu 1625 prodala za nižší cenu než byla původně stanovena. Rodina se přesto velmi zadlužila, a musela rozprodat majetek. Krásný Dvůr koupil roku 1649 Václav Michna z Vacínova, majitel panství Postoloprty. Po třicetileté válce zůstalo několik usedlostí ve vsi pustých nebo vyhořelých. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo deset sedláků, šest chalupníků a jeden zahradník. Sedláci měli dohromady 29 potahů a chovali sedmnáct krav, 27 jalovic, 41 ovcí, 72 prasat a deset koz. Chalupníkům patřilo šest potahů, sedm krav, sedm jalovic, 26 ovcí, 21 prasat a jedna koza. Zahradník měl pouze dvě kozy. Hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka, ale na úrodných polích se pěstovala pšenice a jeden chalupník byl kovářem. Michnové a po nich Černínové zcela přestali brát ohledy na stará privilegia a od svých třebčických poddaných požadovali běžné robotní povinnosti. Robotní patent z roku 1680 robotu formálně omezil, ale vrchnost přesto vyžadovala stále stejné nebo i větší množství práce. Na černínských panstvích proto došlo k selským vzpourám, ale obyvatelé Vitčic a Třebčic se jich nezúčastnili a jednali přímo s Heřmanem Jakubem Černínem, který 7. dubna 1683 přislíbil, že už nebude robotní požadavky navyšovat. Nový majitel panství, Jan Procházka, dohodu ignoroval. Spory o robotu pokračovaly téměř až do zrušení poddanství. Majitelé panství v roce 1831 umožnili vykoupení se z roboty, na což však vesničané neměli peníze. Jeden z třebčických sedláků, Josef Tobish, však zaplatil 400 zlatých za soudní poplatky, a koncem roku 1832 vyhrál spor, díky čemuž se mu robota zkrátila ze tří dnů v týdnu na jeden. V říjnu roku 1848 se vesničané z Německých Třebčic domáhali u soudu vyplacení náhrady za vykonanou robotu ve výši 123 206 zlatých, ale spor prohráli, protože podle soudu si už od doby císaře Josefa II. mohli na vrchnost stěžovat u soudu a bylo jejich chybou, že požadované práce konali. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí. V polovině devatenáctého století u vesnice provozoval J. Matusch doly Jan a Václav, ve kterých se těžilo nekvalitní hnědé uhlí velikoveské pánve. Severozápadně od vesnice bývalo hliniště, kde se dobývala cihlářská hlína. Přesto vesnickému hospodářství dominovalo zemědělství. Na polích se pěstoval ječmen, pšenice, oves, cukrová řepa a pícniny a důležitý byl chov dobytka. Po konci 2. světové války došlo k odsunu původních obyvatel, a k dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo 147 obyvatel, tak v roce 1950 zde žilo celkem 62 obyvatel. Díky tomu v roce 1961 přišla tato obec o samostatnost a stala se součástí obce Veliká Ves. Po roce 1950 místní založili jednotné zemědělské družstvo, které bylo o deset let později začleněno do statního statku, který měl v Nových Třebčicích velkovýkrmnu vepřů. Státní statek zanikl v roce 1991. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 26 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A9_T%C5%99eb%C4%8Dice
Dojmy: Maličká ves, nacházející se severozápadně od Veliké Vsi, kde je pár zajímavostí.
