Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Škrle (německy Skyrl) je malá vesnice nacházející se asi dva kilometry jihovýchodně od Bílenců. Název vesnice je odvozen ze spojení ves škrlů (lakomců). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Zbirlo, Skirla (1341), in Skrla (1355), Skril (1369), Skryl (1384), Škrle (1454), Skirl (1492), Sskyrl (1520), Sskell (1525), Schkierl nebo Sskirl (1558), Sskrle (1575), Škrly (1620), Skyrel (1654) nebo Stril (1720). Pravěké osídlení krajiny v okolí vesnice dokládají nálezy získané na polích v sedmdesátých letech devatenáctého století, které byly datovány do doby kamenné a doby bronzové. Doba vzniku vesnice je nejasná. Krajina v jejím okolí ve dvanáctém století patřila rodu Hrabišiců a vesnice snad už roku 1207 patřila k majetku oseckého kláštera. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1295 a nachází se v přídomku ve tvaru de Zbirlo. Zdena Binterová a Rudolf Anděl uvádějí první zmínku až v roce 1341. Vesnice se nacházela na křižovatce důležitých obchodních cest z Prahy do Chomutova a z Mostu do Žatce. V roce 1341 povolil král Jan Lucemburský opatovi kláštera povýšení městečka, ve kterém stál farní kostel, na město. Nové město získalo právo konat každé úterý veřejný trh, měšťané směli provozovat řemesla a opevnit sídlo příkopy, věžemi, palisádou nebo jakýmkoliv jiným způsobem. Vzhledem k blízkosti starších a velkých měst, kterými byly Louny, Žatec, Most a Chomutov, a snad i kvůli husitským válkám se Škrle skutečným městem nikdy nestala. Císař Zikmund Lucemburský roku 1436 ves se dvorem a dalšími vesnicemi zastavil Hanuši Henigarovi. Je možné, že už v té době ve Škrli stávala tvrz. Henigárovým potomkům Škrle patřila až do konce patnáctého století. Roku 1525 se vrátila do majetku oseckých cisterciáků, kteří ji vlastnili až do poloviny devatenáctého století. Ke klášternímu statku, jehož správním centrem Škrle byla, patřily vesnice Vysočany, Lažany, Hošnice, Bylany, Zálezly a Vtelno. Roku 1564 se u vsi vybíralo clo. Jedinou výjimkou z klášterního držení bylo krátké období v letech 1620–1621, kdy vesnice patřila Bohuslavu z Michalovic a ve kterém je, při konfiskaci majetku za účast na stavovském povstání, poprvé doložena tvrz. Během třicetileté války tvrz zanikla, ale samotná vesnice příliš neutrpěla. Podle berní ruly z roku 1654 v ní žilo pět sedláků a jedenáct chalupníků. Sedlákům patřilo celkem 23 potahů, patnáct krav, devatenáct jalovic, devadesát ovcí, 46 prasat a jedenáct koz. Chudší chalupníci měli jen šest potahů a chovali dohromady dvacet krav, sedmnáct jalovic, dvě ovce, dvacet prasat a sedm koz. Na polích se pěstovalo žito. Ve vsi stál mlýn se třemi koly a pěchovadlem na kroupy, který roku 1696 od kláštera koupil Johann Reichelt. Pohon mlýnských kol zajišťovala voda přiváděná náhonem z Chomutovky. Podle tereziánského katastru z roku 1748 ke vsi patřily chmelnice, fungovaly zde dva mlýny, z nichž jeden měl jedno kolo na stálé vodě a druhý dvě kola na nestálé vodě, a řemeslo provozovali dva ševci a krejčí. Přebytky obilí nakupovali projíždějící vozkové. Cisterciáci v polovině osmnáctého století založili u hospodářského dvora škrlský zámek. Klášter si jej udržel i po zrušení poddanství až do roku 1875, kdy jej odkoupila obec a zřídila v něm školu a kanceláře obecního úřadu. Ve dvacátém století byla část budovy upravena na byty. V polovině 19. století po zrušení patrimoniální správy se tato vesnice stala samostatnou obcí. V devatenáctém století se na pyritových výchozech zdejší uhelné sloje ročně těžila necelá jedna tuna nekvalitní železné rudy, která však usnadňovala tavení, a proto se při zpracování přidávala ke kvalitnějším rudám. U vesnice byl roku 1917 Uhelným těžařstvem Kurt G. otevřen také hnědouhelný důl Herrman, ale jeho provoz byl ukončen již před rokem 1920. Půda v okolí vesnice stále patřila oseckému klášteru a mnoho obyvatel pracovalo na jeho poplužním dvoře. Pozemky na pravém břehu Chomutovky si od kláštera pronajímal baron Coudenhove. Roku 1893 byl založen sbor dobrovolných hasičů. Na konci devatenáctého století měřilo katastrální území Škrele 525 hektarů, z čehož tvořila pole 443 hektarů. K další zemědělské půdě patřilo 25 hektarů luk, třináct hektarů pastvin a šest hektarů zahrad. Pěstoval se ječmen, pšenice, brambory, luštěniny a okolo 13 000 metrických centů cukrové řepy ročně. Ve mlýně se ročně zpracovávalo 50–55 vagónů obilí. Panský velkostatek byl zrušen až při pozemkové reformě po první světové válce. Zbytkový statek s devadesáti hektary půdy poté koupil Josef Vladimír Pelant. Vodovod vesnice měla od počátku dvacátého století a k jeho pozůstatkům patří dva vodojemy nad vesnicí. Tento starý vodovod byl později nahrazen novým, zásobovaným z údlického vodojemu. Vojenské akce druhé světové války se Škrle dotkly až v samotném závěru, kdy vesnici obsadily jednotky SS a 8. května 1945 se zde bránily přicházející Rudé armádě. Došlo při nich k materiálním škodám, a dokonce i ke ztrátám na životech. Po válce byli vysídleni němečtí obyvatelé a dosídleni obyvatelé z vnitrozemí, a celkový počet obyvatel se snížil z 270 v roce 1939 na 181 roku 1947. V první polovině padesátých let dvacátého století ve vsi fungovalo strojní zemědělské družstvo. Dne 15. října 1955 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo s pěti členy. Další sedláci byli ke vstupu do družstva donuceni poté, co nedokázali plnit povinné výkupy. Nedařilo se ani družstvu, a proto bylo roku 1963 zrušeno a jeho majetek začleněn do státního statku Bílence. Ve stejném roce bylo založeno Myslivecké sdružení Škrle. V roce 1961 díky poklesu obyvatel se tato tehdy obec stala součástí obce Bílence, kam patří do současnosti. V osmdesátých letech dvacátého století byla existence vesnice ohrožena plánovaným zřízením Velemyšleveské výsypky. Z její realizace sice sešlo, ale v důsledku vyhlášené stavební uzávěry většina domů včetně kostela a hospodářského dvora velmi zchátrala. V dalším desetiletí si areál dvora a pozemky pronajala firma Agrocom Hrušovany. Za službami obyvatelé dojíždějí do Chomutova nebo okolních vesnic. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 102 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0krle
Dojmy: Malá vesnice, nacházející se jihovýchodně od Bílence, kde je několik zajímavostí.
