Navštíveno: 8. 5. 2020
Historie: Sobětice (německy Sobietitz) je malá vesnice, část města Výsluní v okrese Chomutov. Nachází se asi tři čtvrtě kilometru jihovýchodně od Výsluní. Název vesnice je odvozen ze jména Sobata ve významu ves lidí Sobatových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Zobenticz (1367), Sobieticze (1519), w Sobieticzech (1543) nebo Zobietitz (1787). První písemná zmínka o Soběticích pochází z roku 1367, kdy vesnice patřila k hasištejnskému panství, které tehdy dostali od Karla IV. páni ze Šumburka. U něho Sobětice zůstaly až do roku 1518, kdy se o majetek dělili synové Mikuláše III. Hasištejnského z Lobkovic. Vesnici získal Václav, ale vzápětí ji od něj koupil bratr Vilém Hasištejnský z Lobkovic a připojil ji ke svému přísečnickému panství. V letech 1533–1545 tak Sobětice vlastnili Šlikové a po nich je spravovala královská komora. Od ní dostal roku 1555 část přísečnického panství do zástavy Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, který brzy poté Sobětice odkoupil, a založil tak tzv. suniperský podíl, který byl součástí hasištejnského panství až do roku 1606. Ve druhé polovině šestnáctého století Sobětice získal Jiří Popel z Lobkovic, po jehož odsouzení za zradu mu byl roku 1594 zkonfiskován veškerý majetek. Královská komora nechala ocenit celé jeho panství, přičemž cena Sobětic se čtrnácti poddanými dosáhla 446 kop a čtyřiceti grošů. Celý suniperský podíl byl poté roku 1606 připojen k panství Přísečnice. Správu vsi měl na starost rychtář z Kýšovic. Události třicetileté války vesnici tvrdě zasáhly. Nejspíše roku 1640 byla s výjimkou jednoho domu celá vypálena. Podle berní ruly z roku 1654 zde stálo čtrnáct dvorů a dvě chalupy. Čtyři dvory a obě chalupy byly označeny jako pusté. Vesničané dohromady vlastnili patnáct potahů, 27 krav, 28 jalovic a dvanáct koz. Na polích se pěstoval oves. Během napoleonských válek roku 1813 krajinou procházely vojenské oddíly, které do vsi zavlekly nemoci, na něž řada vesničanů zemřela. V letech 1803–1849 byl mezi Soběticemi a Výsluním s přestávkami v provozu železnorudný důl Václav. Ruda z něj se dodávala do železáren v Perštejně. Ke vsi patřila Sobětická pila (též Mühlbauerhaus nebo Neubermühle), která stávala u Prunéřovského potoka. V roce 1930 na ní žili čtyři lidé. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. Století se tato tehdy vesnice stala samostatnou obcí. Počet obyvatel vesnice začal klesat už ve druhé polovině devatenáctého století, ale k razantnímu poklesu došlo až po druhé světové válce, kdy se počet obyvatel snížil na jednu desetinu předválečného počtu. V praxi to znamená to, že ještě v roce 1930 zde žilo 84 obyvatel a v roce 1950 zde žilo jen 9 obyvatel. To mělo za následek to, že tehdy obec přišla o svou samostatnost a stala se součástí města Výsluní, kam spadá do současnosti. Při sčítání lidu v roce 1970 už byla vesnice opuštěná. Většina původních domů byla zbořena a na jejich místě si lidé postavili řadu rekreačních chat. Dle sčítání z roku 2011 zde žili celkem čtyři obyvatelé.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sob%C4%9Btice_(V%C3%BDslun%C3%AD)
Dojmy: Maličká vesnička, nacházející se jihovýchodně od Výsluní, kde jsou zachované dvě zajímavosti.
