Navštíveno: 13. 9. 2021
Historie: Sušany (německy Zuscha) jsou malá vesnice nacházející se asi 3,5 kilometru jihovýchodně od Strupčic. Název vesnice je odvozen ze spojení ves sušanů, tj. lidí, kteří bydlí na suchém místě (s nedostatkem vody). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Zussan (1175), de Zuschan (1281), Sussan (1369), Sussany (1384), in villa Susschanech (1393), in Sussan (1417), ve vsi Sussanech (1585), Zuscha (1787) nebo Zuscha a Tschuscha (1846). První písemná zmínka o Sušanech pochází z roku 1175. Vesnice tedy patří k nejstarším sídlům na Chomutovsku, čemuž nasvědčuje také původní půdorysné uspořádání ve tvaru okrouhlice. Podruhé byla vesnice zmíněna v přídomku Petra ze Sušan, který svědčil, když Chotěbor z Račic věnoval svůj majetek řádu německých rytířů z chomutovské komendy. Po polovině čtrnáctého století byly Sušany rozděleny mezi několik majitelů. Jedním z nich, a zároveň patronem kostela svatého Marka, byl Bernard z Vildenfensu. Část vsi patřila k mosteckému hradu a část klášteru Porta Apostolorum. V průběhu patnáctého století vlastnili jednotlivé usedlosti také žatečtí měšťané, ale většina vsi patřila kláternímu postoloprtskému panství. Po zániku kláštera se větší části jeho majetku zmocnilo město Louny, ale Sušany od krále Zikmunda získal za prokázané služby Petr ze Šternberka. Šternberkům potom Sušany patřily téměř až do poloviny sedmnáctého století. Po třicetileté válce byla vesnice v dobrém stavu. Podle berní ruly z roku 1654 patřila k blažimskému panství Václava Michny z Vacínova. Žilo zde jedenáct sedláků, čtrnáct chalupníků a jedna žena bez majetku. Nejbohatší sedlák obdělával 150 strychů půdy, měl osm potahů, devět krav, šest jalovic, 59 ovcí, patnáct prasat a čtyři kozy. Pozemky zbývajících sedláků měřily okolo padesáti strychů. Celkem měli třicet potahů, sedmnáct krav, osmnáct jalovic, 27 obcí, 41 prasat a jednu kozu. Chudší chalupníci, z nichž šest mělo pusté chalupy, vlastnili celkem devět potahů, čtrnáct krav, deset jalovic, dvě ovce, šestnáct prasat a jednu kozu. Jeden z nich se živil jako krejčí a další měl hospodu. Hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a pěstování pšenice a žita. Od roku 1672 patřila většina vesnice k postoloprtskému panství, ale tři domy podléhaly mostecké vrchnosti, která je spravovala prostřednictvím svého slatinického statku. Už v té době ve vsi bývala škola, ale zdejší učitel střídavě vyučoval také v Blažimi a Nehasicích. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí. Od poloviny devatenáctého století do jeho šedesátých až sedmdesátých let zde byl K. Woworskou otevřen hnědouhelný důl Antonín Alžběta, ve kterém se těžilo 100–150 tun uhlí ročně. Přesto charakter vesnice zůstával koncem devatenáctého století převážně zemědělský. Pěstovaly se obiloviny, brambory, zelenina a od roku 1881 také cukrová řepa, kterou pěstitelé dodávali do havraňského cukrovaru. Významný byl také chov koní, hus a skotu. Mléčné výrobky se prodávaly v Chomutově. Fungoval zde velký hostinec a koloniál. Z řemeslníků bývali k dispozici kovář, krejčí, švec, sedlář, klempíř, zedník a truhlář. K elektrické rozvodné síti kadaňské elektrárny byly Sušany připojeny roku 1926. Přibližně ve stejné době byl postaven vodovod, který přiváděl vodu od Pyšné do sušanského vodojemu o objemu 30 m³. V období první republiky se do vsi přistěhovali první Čechoslováci, ale většina obyvatel zůstávala německá. Němečtí vojáci, kteří Sušany 10. října 1938 obsadili, byli nadšeně vítáni. Během druhé světové války byl v usedlosti čp. 1 zřízen zajatecký tábor pro zajatce z Francie, kteří pracovali na zdejších polích. Po osvobození Rudou armádou dne 8. května 1945 byla část obyvatel odvezena na práci ve vnitrozemí Čech. Ostatní byli shromážděni v Chomutově a odsunuti do Německa. Prázdné usedlosti získali volyňští Češi, kteří se vrátili z Ukrajiny, ale i tak se počet obyvatel snížil oproti předválečnému stavu asi o třetinu. Takže zatím co v roce 1930 zde žilo celkem 223 obyvatel, tak v roce 1950 je zde uváděno 141 obyvatel a jejich počet následně klesal. Tento fakt vedl k tomu že v roce 1976 se tato tehdy obec stala opět vsí a součástí obce Strupčice. Po roce 1948 bylo v Sušanech založeno jednotné zemědělské družstvo, které samostatně hospodařilo až do roku 1975 a od 1. ledna 1976 se sloučilo s družstvem ve Strupčicích. Družstvo vybudovalo zemědělský areál na východním okraji vsi, jehož součástí byly drůbežárna, kravín a vepřín. Po roce 1990 byl areál opuštěn. Ve druhé polovině dvacátého století řada usedlostí ve vsi zchátrala. Přesto se Sušany měly výrazně rozrůst, protože v roce 1989 byl schválen územní projekt sídelního útvaru Sušany, který počítal s tím, že se do vsi přistěhují lidé ze Strupčic a Okořína, které měly ustoupit rozšiřování Lomu Jan Šverma. Rozsáhlejší obnova vsi proběhla až v letech 1998 a 1999, kdy byla opravena vodovodní síť, silnice a proběhla plynofikace. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 53 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Su%C5%A1any
Dojmy: Menší ves, nacházející se jihovýchodně od Strupčic, kde je několik zajímavostí.
