Navštíveno: 15. 8. 2019
Historie: Sestry Eleonora a Maxmiliána, hraběnky z Trauttmannsdorf-Weisbergu se po pobytu v novoměstském klášteře voršilek v Praze a po cestování a průzkumu situace z let 1708-1709 rozhodly zvolit pro svůj klášter Kutnou Horu. První řeholnice v čele s matkou představenou Annou Aloisií Klusákovou z Kostelce přišly do provizorní stavby v Libušině ulici 24. května 1712, od června 1712 začaly vyučovat první žákyně. Stavbu barokního konventu vedl kutnohorský stavitel podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1735-1743. Z původního záměru na pětikřídlou budovu s nárožním centrálním kostelem byla dokončena jen tři křídla konventu. Sochařskou výzdobu sestávající ze soch andělů a plastického erbu Trauttmannsdorfů nad hlavním vchodem tesal kutnohorský sochař Jan Brázda v letech 1738-1739. V létě roku 1742 budova posloužila jako lazaret pro téměř tři stovky raněných pruských vojáků, kteří 17. května 1742 porazili rakouské císařské vojsko v bitvě u Chotusic. 16. září 1743 se začalo vyučovat v nové budově a klášter se díky schopnostem i financování sester Trauttmansdorfových a politickému věhlasu jejich otce Jana Bedřicha jenž byl nejvyšším zemským komorníkem Království českého brzy zařadil k nejvýznamnějším v habsburské monarchii. Proto jej 21. srpna 1750 navštívila císařovna Marie Terezie. Konvent se zabýval výchovou a vzděláváním dívek. Jeho součástí byla škola, penzionát, kaple a zahrada. Roku 1807 byla zásluhou katechety a vlasteneckého kněze Josefa Herzana zřízena žákovská knihovna. Německé dívky se zde učily češtině, což při své návštěvě ocenila spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1897-1901 architekt Friedrich Ohmann navrhl novobarokní nárožní centrální stavbu kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova, která byla inspirována dílem K. I. Dientzenhofera. Patří k jeho nejvýznamnějším neobarokním stavbám. Od školního roku 1948-1949 byly škola násilně zrušena a 28. září 1950 ve 4 hodiny ráno státní bezpečnost řeholní sestry nahnala do autobusu a odvezla k internaci a nuceným pracím do kláštera v Broumově. Vzápětí byla vystěhováváno nebo rovnou ničeno vnitřní zařízení i archiv. Budovu ve správě ministerstva vnitra od roku 1964 využíval okresní archiv. V letech 1983-1985 byly budovy nákladně opraveny a na někdejším klášterním dvoře zřízen Sad přátelství a parkoviště. V letech 1985-1990 byla v přízemí konventu zřízena muzejní expozice mobiliárních fondů Středočeské pobočky Národního památkového ústavu. Roku 1991 byly budovy v restituci vráceny voršilkám, které se do Kutné Hory vrátily na dvacet let a sídlily zde v letech 1994 - 2013. V podstatné části kláštera je osmileté Církevní gymnázium, zřizované zpočátku sestrami voršilkami a po jejich odchodu Biskupstvím královéhradeckým. Osmileté církevní gymnázium zde v současnosti provozuje Biskupství královéhradecké. V kostele se pořádají dětské mše a také měsíční bohoslužby pro starší studenty zdejšího gymnázia včetně té poslední po maturitách, spojené se slavnostním zakončením osmiletého studia.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_%C5%99%C3%A1du_svat%C3%A9_Vor%C5%A1ily_(Kutn%C3%A1_Hora)
Dojmy: Impozantní areál kláštera, i když není dokončen.
