Navštíveno: 9. 4. 2018
Historie: První panské sídlo v Budově vzniklo pravděpodobně na konci 14. století, ale jeho poloha či podoba je neznámá. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1390, kdy patřila Lvovi z Budova, i když je odhadováno že tato ves byla založena již ve 13. století. O devět let později roku 1399 je zmiňován Purkart z Budova považovaný za předka rodu Budovců z Budova, stejnojmenná osoba je zmiňována i ve 30. letech 15. století, ale není známo, jestli je to ten samý Purkart či jestli je to jiná osoba. Podle Jiřího Úlovce však oba zmiňovaní patřili k jinému rodu a prvním prokazatelným příslušníkem Budovců je až Jan z Budova uváděný poprvé v roce 1452. Jeho nástupci se stali bratři Purkart a Václav. V roce 1492 pohnal Purkart norimberské měšťany za nezákonné obsazení tvrze Jindřicha z Plavna, jehož byl poručíkem. Tato pře s táhla až o roku 1496, téhož roku je také poslední zmínka, kdy Budovcové žili zde, následně se odstěhovali na jiná panství. Z roku 1530 pochází zpráva, podle které Jan Čichalovec z Čichalova prodal mlýn pod Budovem Jindřichovi z Údrče. Po roce 1542 se Jindřichovi synové rozdělili o majetek, a Budov připadl Jiřímu z Údrče. Jeho syn Felix panství prodal v roce 1581 Bernartovi Cukrovi z Tamfeldu, který je však vlastnil jen krátce, jelikož kolem roku 1589 zemřel, ale přesto stihl panství zadlužit. Roku 1592 statek koupil Baltazar Sekerka ze Sedčic. Sekerkům patřil s krátkou přestávkou až do roku 1698.
V roce 1611 je poprvé zmíněna zdejší renesanční tvrz, která byla postavena buď Údrčskými, nebo rodem Sekerů. Po smrti Baltazara dědí zdejší panství jeho syn Felix, ten ale roku 1623 zemřel a Budov přešel na jeho manželku Helenu. Ta panství prodala svému zeti Maxmiliánu Ladislavu Elbognátovi. Zpráva z roku 1631 dokládá, že byla poškozena během třicetileté války a byla nazývána tvrzí spálenou, ale do roku 1647 proběhla její oprava, a téhož roku kdy byla předána Baltazarovi Ladislavovi Sekerovi a je uváděna již jako tvrz s poplužním dvorem. Baltazar Ladislav Sekerka nebo jeho syn Felix nechali dvůr výrazně přestavět v barokním slohu. Nejlépe zachovanou stavbou z tohoto období je sýpka v severozápadním nároží a pozůstatky starého zámku v jihozápadním nároží.
V roce 1698 koupil Budovské panství Petr Jáchym Campanus z Rösselfeldu za šestnáct tisíc rýnských zlatých. Po jeho synovi Adamu Antonínovi panství v roce 1725 přešlo na Vojtěcha Putze z Breitenbachu. Ten již o roku 1726 zemřel a majetek zdědila vdova a tři děti. Roku 1727 se rozdělili a Budov získal mladší syn František Antonín, ale později ho prodal bratrovi Václavu Leopoldovi, který jej připojil ke svému panství zámku v Lukách. Se svým synem Františkem Xaverem rozšířili panství o Chyši, Verušičky a další vesnice. Roku 1774 však František Xaver prodal Verušičky, Luka a Budov Františku Antonínu Nosticovi za částku přesahující 115 tisíc zlatých v té době přestal Budov sloužit jako sídelní místo. Nosticům panství patřilo až do roku 1798. Potom se v držení vystřídali Kašpar Fridriech Josef svobodný pán von Overschie a jeho dědicové, kteří Budov vyměnili roku 1810 s Karlem de Thysebaert za pozemky v Belgii a Nizozemsku. Roku 1828 budov získal jeho syn August. Od Augusta koupil roku 1830 zadlužený majetek malostranský měšťan Jan Antonín Hladík, který v roce 1838 Budov prodal Antonii z Neubergu. Za Neubergů se Budov stal po dlouhé době opět panským sídlem. Od roku 1863 se majitelé rychle střídali. Patřili k nim manželé Heliodor a Klementina Heidlerovi, František Wilhelm, chomutovský obchodník August Gutt a další. V roce 1878 zakoupil zámek Budov s celým velkostatkem Johann Klieber pro svého syna Franze Kliebera, který zde roku 1897 vybudoval současný nový zámek, který ještě kolem roku 1900 prošel secesní úpravou. Po roce 1945 areál dvora připadl státnímu statku, který jej využíval až do konce 19. století a následně začal chátrat, tento trend se držel i v době mé návštěvy.
Zdroj: https://www.hrady.cz/index.php?OID=9881&PARAM=11&tid=31990&pos=800
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Budov_(zámek)
Dojmy: Zajímavý zámecký areál, který dodnes nese své původní znaky poplužního dvora.
