Navštíveno: 5. 7. 2018
Historie: Hřebečná (německy Hengstererben) je vesnice, nacházející se asi 1,5 km na severovýchod od Abertam. Původně se tato vesnice jmenovala Hengs, k tomuto jménu se také vztahuje jedna zdejší pověst o založení této vesnice, a to že se zde procházel Schwarzenberský rytíř, který se ale v těchto tehdy hlubokých lesích ztratil, a tak vylezl na strom aby se rozhlédl mezitím jeho hřebec hrabal kopytem až vyhrabal cínovou rudu. Kdy přesně byla Hřebečná osídlena není známo, jisté je jen to že to bylo někdy v 1. polovině 16. století, jelikož již v roce 1545 zde byli založeny dva hlubinné doly a do důl Rote Grube (Červená jáma) a Behrův důl, který byl postupem času přejmenován na důl sv. Mauritia. Oba tyto doly se stali hlavními Krušnohorskými doly v dobývání cínu. Cín se v této oblasti těžil převážně v 2. polovině 16. století v této době je odhadováno že se zde těžilo v průměru 50 tun ročně, což je na svou dobu neuvěřitelné číslo. Na přelomu 16. a 17. století začala zdejší těžba utichat, ale i tak zde bylo 30 – 35 funkčních šachet ve kterých pracovalo kolem 70 horníků. Ve zdejší oblasti to horníci ale neměli lehké, jak dokládá záznam ze dne 20. března 1556, kdy v dole Rote Grube došlo k jednodenní mzdové stávce, které se účastnilo 120 horníků a byla mířena proti těžařům, kteří chtěli prodloužit pracovní dobu. Od počátku 17. století přišel velký útlum hornictví v této oblasti a tak si zdejší obyvatelé museli hledat nové způsoby obživy, díky tomu vznikali typické krušnohorské řemesla jako krajkářství a paličkování. I tak zde byla velmi těžká doba a nepomohla tomu ani třicetiletá válka. Během této války docházelo v této oblasti k drancování oběmi stranami. Po válce pak přišla další rána ve formě rekatolizace, jelikož většina původního obyvatelstva byla protestanská. Díky této rekatolizaci odešlo mnoho horníků do saska.
Zdejší vesnice spadala svou farou pod Abertamy, které dovršili rekatolizaci až v roce 1651 a svého prvního katolického faráře získali až v roce 1755. První písemná zmínka o této vesnici pak pochází z roku 1720. kdy byla zachycena na Müllerově mapě Čech. Na počátku 18. století zdejší těžba se chýlila pomalu ke svému konci, a nebylo to ani kvůli ložiskům, ty tu stále byli, problém byl s odvodňováním zdejších dolů, které mohli tak být raženy jen do hloubky 60 metrů, místy se ale dostali i na hloubku 104 metrů. V 1. polovině 19. století se tak těžilo již jen v dolu Mauritius, kde došlo ale dne 18. srpna 1851 k důlnímu neštěstí, během kterého zahynul také majitel dolu Josef Schreiber. Již v této době se mnoho horníků z této vesnice odstěhovávalo. Kolem poloviny 19. století se zde začínali objevovat nové řemeslné činnosti jako výroba rukavic, či barvírny, a jirchárny. V roce 1869 je zde uváděno celkem 151 domů, ve kterých žilo 1264 obyvatel. Během 2. poloviny 19. století a na počátku 20. století bylo několik pokusů o obnovení zdejší těžby v dole Mauritius, ale bohužel všechny byli neúspěšné. Na počátku 20. století tak byl poblíž vesnice založen lom, kde nalezlo několik obyvatel této vesnice práci. V roce 1901 zde byla otevřena státní německá krajkářská škola, která ale byla již v roce 1925 zrušena pro nedostatečnou docházku. Již v roce 1927 byla ve zdejší vesnici zprovozněna elektřina. V této době se vesnice dočkala svého vrcholu v roce 1910 žilo ve 169 domech 1459 obyvatel, následně počet obyvatel již jen klesal, kdy v roce 1930 zde žilo ve 176 domech 1224 obyvatel. V roce 1937 zde byl velmi čirý ruch co do živností, v tomto roce je zde uváděno 6 obchodů, 2 řeznictví, 2 holičství, 4 hostince, 6 obchodů se smíšeným zbožím, 3 rukavičkárny, 2 pekařství, 3 obchody s uhlím, 1 konzum, 1 výrobna mlékárenských výrobků, 4, krejčovství, 1 obchod se střižním zbožím, 1 štěrkový závod, 2 obuvnictví, 7 krajkářství, 3 trafiky, 2 truhlářství, 1 cukrářství a 1 důl na cín. V průběhu 2. světové války zde prováděla německá hornická společnost Zinnwalder Bergbau rozsáhlý geologický průzkum, na nějž navázaly v průběhu 2. poloviny 20. století další české geologické průzkumy, které stanovili že další těžba by byla nelukrativní. Po konci 2. světové války přišla pro tuto vesnici obrovská rána ve formě odsunu německého obyvatelstva, kdy zdejší počet obyvatel klesl roku na 1950 na 666 a začal se velmi rychle snižovat. Domy po odsunutých obyvatelích, které se nenacházeli u hlavních cest tak byli následně strženy. V průběhu 2. poloviny 20. století byla vesnice Hřebečná připojena do správy města Abertamy. Dle sčítání lidu z roku 2001 zde žilo ve 25 domech celkem 37 obyvatel.
Zdroj: http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1441491
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hřebečná
Dojmy: Maličká vesnička s velmi bohatou historií, krásnou přírodou a mnoha zajímavostmi.
