Městský erb:
Navštíveno: 5. 7. 2018
Historie: Pernink (německy Bärringen) je obec, nacházející se zhruba 13 km severozápadně od Ostrova. Zdejší osadníci sem přicházeli někdy na počátku 16. století. Dle pověsti byla tato obec založena na tomto místě, kde medvěd vyhrabal rudu. Samotná první písemná zmínka o této obci pak pochází ze dne 19. listopadu 1532, kdy majitel zdejšího panství Jindřich Šlik povýšil tuto osadu na Horní město. Prvním rychtářem se zde tak stal Jorg Eggner zvaný Peer. Po Jindřichovi získal zdejší panství Jáchym Šlik, který dne 2. října 1559 udělil Perninku listinu záruk a privilegií, jako bylo třeba právo týdenního sobotního trhu, vaření a šenku piva, zřízení lázní a koupelí a volný odběr dřeva. Díky ale jeho vysokému umístění zůstával Pernink závislí na dovážení potravin a různých surovin z okolí. V roce 1562 byl Perninku potvrzen městský řád a městský znak. V roce 1572 po smrti Jáchyma Šlika převzala zdejší panství jeho manželka Lukretia, hraběnka ze Salmu, která jej již v roce 1578 prodala Volfovi ze Šumburku. V té době se městečko rychle rozvíjelo a na zdejších svazích se těžil hlavně cín a stříbro. V té době také Pernink spadal pod Hroznětínské panství, které Šumburkové nejdříve pronajali roku 1590 a následně prodali městu Ostrov. Ostrovský purkmistr hned dne 29. srpna 1611 potvrdil Perninku všechna jeho stará Šlikovská privilegia. Pernink byl v té době protestanský, ale již po roce 1618 dolehla i na toto městečko tvrdá vlna rekatolizace.
V roce 1622 uzavřelo město Ostrov prodejní smlouvu s Kryštofem Hönigkem, který byl děkanem magdenburské kapituly, ve které byl uveden i Pernink se svými 54 štolami, ale nakonec získal zdejší panství spolu s Perninkem roku 1623 sasko-lauenburský vévoda Julius Jindřich, který v roce 1645 vydal rozsáhlá městská privilegia. Třicetiletá válka tomuto kraji ale mnoho nesvědčila a mnoho horníků proto odešlo kvůli víře do Saska. V roce 1683 vydal vévoda Julius František listinu na jejímž základě vznikl spolek spojených cechů. Po smrti Františka Julia, syna Julia Jindřicha, v roce 1689 získala zdejší panství jeho panství dcera, která se provdala za markraběte Ludvíka Viléma Bádenského, ale zdejší hornická činnost se pomalu utlumovala. V roce 1713 se ve zdejší obci objevovali nová řemesla, která byla mimo spolek, jako jehlaři, sklenáři a hrnčíři a následně roku 1763 rukavičkáři a brašnáři. Zdejší obyvatelé se živili také lesním hospodářstvím, ale díky útlumu hornictví a příchodem několika epidemií byl Pernink v letech 1770 – 1772 postižen velkou bídou a hladomorem. Roku 1783 předala zdejší panství markraběnka Eleonora Augusta knížeti Janu Schwarzenberku, od kterého přešlo ale již roku 1799 panství české koruně. V roce 1811 věnoval zdejší panství císař František I. jako léno arcivévodovi Ferdinandovi z Würzburku, který také v roce 1814 získal své rodné Toskánsko. Tento rod pak držel toto panství až do roku 1918. Za celou dobu zde byli velmi špatné podmínky pro život. Zvrat nastal až v 1. polovině 19. století kdy zde nechal Adalbert Meinl vybudovat textilní závod a začala se rozšiřovat dřevovýroba a kovovýroba. Již v roce 1843 je uváděno že zde žilo téměř 1 800 obyvatel ve 207 domech. V roce 1850 se Pernink stal samostatnou obcí dle zákona o obcích z roku 1849. V roce 1899 zde byla otevřena železniční trať z Karlových Varů do Potůčků s přípojem do Saska, díky čemuž nastal nový rozkvět této hornické obce, kdy počet obyvatel narostl až na 3 500 z toho bylo ale jen asi 50 Čechů. Následně přišla velká rána v podobě 2. světové války a následného odsunu obyvatel kdy od tud bylo v roce 1946 odsunuto přibližně 90% původních německých obyvatel, a následně sem byli dosídleni obyvatelé z vnitrozemí. Po ukončení těžby uranu v Jáchymově zde začal narůstat počet chat, ale také lyžařských center, dokonce v průběhu 20. století měl Pernink vlastní malou zoo, která bohužel dnes již neexistuje.
Zdroj: https://www.pernink.eu/obec/historie-obce/
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pernink
Dojmy: Malé horské městečko s krásnou přírodou a množstvím památek a zajímavostí.
