Navštíveno: 19. 7. 2018
Historie: Saské město Freiberg bylo ve středověku a raném novověku centrem zpracování stříbra a dalších rud, které se těžily na německé straně Krušných hor. K jejich zpracování v hutích bylo zapotřebí dřevěného uhlí a jelikož okolní lesy byli již vykáceny, takže nejbližší lesy se nacházely na hřebenech Krušných hor. O výstavbě plavebního kanálu uvažovalo město Freiberg již během 16. století. Ale plány na výstavbu byly příliš pro město nákladné, až nakonec saský kurfiřt Johann Georg pověřil správce hutí Friedricha Lingkeho, aby sestavil rozpočet a následně provedl stabu. K dohodě mezi saským kurfiřtem a Lobkovici došlo roku 1593, kdy Lobkovicové souhlasili s vybudováním kanálu na svém území a smlouva byla sepsána na 50 let. Se stavbou Nového plavebního kanálu se začalo v roce 1624. Nový se mu říkalo proto, že na saské straně Krušných hor existovaly starší kanály – Marienberský (1556), Annaberský (1564–1566) a kanál Görsdorf–Blumenau (1566). Nový kanál začínal za vsí Fláje (dnes je první úsek zaplaven a tak začíná až u hráze Flájské přehrady) v nadmořské výšce 696 metrů a pokračoval přes Český Jiřetín do Saska, kde minul vesnici Cämmerswalde a končil ve městě Clausnitz. Zde se vléval do řeky Muldy, kudy pokračovalo plavení po přirozeném toku do Freibergu. Délka kanálu činila 18,2 km, koryto bylo hluboké 120 cm. Na počátku byl kanál široký 280 cm a postupně se zužoval až na 180 cm. Nad Českým Jiřetínem byl kanál vytesán do skály. Práce byly dokončeny 8. března 1629 a náklady činily 4959 tolarů. Plavení dřeva probíhalo převážně jen na jaře, když bylo dostatek vody. Po většinu roku nebyl kanál splavný. Napájen byl z Flájského potoka a také z rybníků na české i německé straně. Během zimy se nařezané dříví svezlo a připravilo na louce u plavebního kanálu. Uvádí se, že plavení trvalo jen 8–14 dní. Poté byl kanál vyčištěn a jeho případná poškození opravena. V roce 1729 sice pražské místodržitelství vydalo zákaz o vývozu dřeva za hranice, dřevo se přesto plavilo dál. Další podobný zákaz vydala císařovna Marie Terezie. Poslední plavba v kanále proběhla v roce 1872 ,některé zdroje ale uvádějí rok 1874. V letech 1882–1883 byla v Českém Jiřetíně vybudována továrna na lepenku, která využívala plavební kanál jako náhon pro vodní turbínu. O nedělích, kdy továrna nevyráběla, byla voda vypouštěna z kanálu do Flájského potoka po skále vedle tovární vily. Vznikl tak umělý vodopád, který byl na začátku 20. století motivem několika dobových pohlednic jako oblíbené výletní místo. Tento vodní kanál, je tak jedním z nejstarších vodních děl tohoto typu, které se zachovalo do současnosti na území české republiky.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fl%C3%A1jsk%C3%BD_plavebn%C3%AD_kan%C3%A1l
Zdroj: http://www.flajsky-plavebni-kanal.eu/stranky/2/historie/
Dojmy: Zajímavé dílo, které je dnes ale jen v podstatě fragmentální. Dochován je kus u Flájské přehrady, dále několik částí na německé straně a zmíněný vodopád.
