Navštíveno: 20. 7. 2018
Historie: Původně byl na tomto mástě založen středověký hrad. Kdy se tak stalo? To se přesně neví, ale první písemná zmínka o tomto hradě pochází z let 1363 – 1365, kdy byli majitelé tohoto hradu pánové z Rvenic. Již touto dobou nese hrad označení de Lacu, což v překladu znamená z jezera, ale objevuje se i název z Aysembergu, odkud pak vznikl německý název zkomolením Eisenberg. Roku 1406 prodal Bušek z Eisenberka tento hrad Petrovi z Perče. Po něm vlastnil tento hrad Albrecht Starší z Kolowrat, po něm přešel hrad na rytíře Jana Smolíka ze Slavic, který se přikláněl na katolickou stranu a i přes husitské války se na tomto hradě udržel. Po jeho smrti získal hrad jeho syn Zikmund, který měl silný protisaský postoj. Díky tomu docházelo často ke sporům mezi hradem Jezeřím a saskou posádkou sídlící na hradě Hněvíně v Mostě. V roce 1450 získal tento hrad rytíř Kunz z Kaufunku, ten i když pocházel ze Saska, tak zde hájil zájmy českých zemí a to proto že byl spor mezi jeho rodem a kurfiřtem Fridrichem Saským. Tento spor nakonec vyústil roku 1455 tak, že se Kunz rozhodl a unesl ze zámku Altenburgu syny Fridricha Saského, ale byl na saské straně dopaden a popraven. Český král Jiří z Poděbrad se obával o syny Kunze, aby jim nedošlo k úhoně, a tak vyrazil na hrad Jezeří. Nakonec využil zdejší posádky a dobyl město Most. Roku 1459 získali zpět hrad Smolíkové. Poslední z tohoto roku Zikmund odkázal roku 1513 tento hrad svému švagrovi Mikuláši Hochhauserovi z Hochhausu.
Za Mikuláše proběhla velká přestavba tohoto hradu, která z něj udělala renesanční zámek. Tato přestavba byla dokončena roku 1549 a dokládá jí erb rodu Hochhauserů nad hlavní branou s letopočtem 1549 a nápisem „O člověče, pomni, kde je pán a jeho rod“. Po smrti Mikuláše zdědil tento zámek jeho syn Petr, a po něm jeho synové Václav mladší a Mikuláš. Mikuláš postupně vykoupil půlku kterou vlastnil jeho bratr Václav, ale bohužel již v roce 1569 padl v bitvě u Jageru ve válce s Turky, a tak získal celý zámek jeho bratr Václav. Václav nakonec prodal panství svému bratranci Jiřímu Hochhauserovi z Hochhausu na Albrechticích, po němž získal tento zámek roku 1605 jeho syn Jan Mikuláš, ten byl ale roku 1618 za stavovské povstání potrestán konfiskací majetku. Císař daroval tak zdejší panství 15. března 1622 knížeti Karlu z Lichtenštejna, ten jej ale již dne 24. března 1623 prodal Vilémovi ml. Popelovi z Lobkowicz na Bílině. Ten měl zaplatit dvě třetiny ceny knížeti Karlovi, ale jednu třetinu rodu Hochhauserů. Vilém zaplatil pravděpodobně jen Karlovi, jelikož při Saském vpádu roku 1631 se bratři Jiří a Bernard Hochhauserové vrátili na Jezeří, zámek vyplenili a odnesli co se dalo. K finančnímu vyrovnání mezi Lobkowiczem a Hochhausery došlo až roku 1638. Dle zprávy která byla vydána v říjnu roku 1621 byl celý zámek zpustošený. Byli vymláceny všechna okna a vytrhané podlahy a prkna. Již v roce 1627 se začínalo s drobnými úpravami a v roce 1638 se opravovali cihelné střechy. Bohužel aby toho nebylo málo, tak dne 18. února 1646 postihl tento zámek ničivý požár a zámek tak zcela shořel. Již v roce 1647 nakonec umřel u Vilém Popel. Po něm se ujal tohoto panství jeho syn František Vilém, který byl zakladatelem novosedelsko-jezeřské větve tohoto rodu.
Syn Františka Viléma Ferdinand Vilém z Lobkowicz se jal celý zámek barokně přestavět. Přestavby tohoto zámku byli dokončeny roku 1696, ale Ferdinand začal úřadovat na tomto zámku až v roce 1697. Tato přestavba dala tomuto zámku v podstatě jeho současný vzhled. Jelikož byl Ferdinand bezdětný, tak ustanovil dědicem svého bratra Oldřicha Felixe. Bohužel když byl Oldřich dne 25. září 1713 na lovu, tak zámek opět vyhořel. Ještě téhož roku začala obnova tohoto zámku. Sotva opravu dokončil, tak v roce 1722 zemřel. Dne 4. září 1722 byl zámek převedenna Karla Adama, kterého zastupoval Jiří Kristián z Lobkowicz. V roce 1752 prodal Karel Adam zámek s panstvím Ferdinandu Filipovi Josefovi, knížeti z Lobkowicz na Roudnici, díky tomu s zámek stal majetkem roudnicko-bílinské větve rodu.
Po smrti Ferninanda Filipa získal zámek Josef František Maxmilián, který se jal přestavovat a upravovat interiéry pro pohodlný šlechtický život. K menším přestavbám došlo v roce 1797, ale k těmto výrazným přestavbám došlo až roku 1802. Tím se zámek dostal do stavu, v kterém se dochoval do dnes. Po smrti Fratiška se majitelem panství stal Ferdinand Josef z Lobkowicz, který v roce 1821 zahájil řízení o převedení panství Jezeří do rodinného fideikomisu. Jednání se táhlo až do roku 1835, ale skončilo úspěšně. Správcem tohoto panství se tak stal kníže Mořic z Lobkowicz, po jeho smrti jej převzal Ferdinand Zdeněk, který v roce 1920 převedl zámek do svěřenectví svého druhorozeného syna JUDr. Maxmiliána Ervína z Lobkowicz. Tento muž se stal významným prvorepublikovým diplomatem, z tohoto důvodu byl nucen také v roce 1938 na začátku německé okupace odejít do exilu ve Velké Británii, kde se stal významnou osobností protinacistického odboje. Hned v prvních dnech německé okupace se na zámku usídlil štáb SS-Leibstandarte Adolf Hitler, tento štáb odešel z Jezeří dne 19. října 1938, následně se na zámku ubytovala posádka, která hlídala zajatce žijící poblíž lesního ředitelství na Jezeří. V březnu roku 1943 začal zámek sloužit jako vězení pro prominentní osobnosti, především pro vysoké francouzské důstojníky. Celý zámek byl v této době natřen zelenou maskovací barvou a kolem zámky byli vystavěny strážní budky, které byli propojeny ostnatým drátem, do kterého proudila elektřina. Průměrně zde bylo ubytováno kolem 100 lidí a dohromady prošlo tímto táborem přibližně 238 mužů.
Po konci 2. světové války přešel zámek opět do rukou Lobkowiczů, ale jelikož Maxmilián Lobkowicz zůstal věrný demokracii, tak odešel v roce 1948 opět do exilu. Dne 20. dubna 1948 byl zaveden na Jezeří národní správa a dne 21. října 1949 převzala zámek národní kulturní komise. Ta prohlásila stavební stav zámku jako špatný. Zámek byl následně pronajat ministerstvu techniky, ale již dne 22. září 1950 byl zámek předán ministerstvu obrany, přesněji posádkové správě Chomutov. O tomto předání neměla národní kulturní komise ani státní památková správa žádné informace a tak tam posádka nakráčela, zbylí inventář naházela do kaple a celý zámek vybílila. Díky tomu prošel zámek nevhodnými úpravami, velká část mobiláře byla rozkradena a nebo zničena. Roku 1955 převzalo zámek ministerstvo vnitra, od kterého se postupně zámek dostal až do Státní památkové péče, kam se dostal dne 29. října 1958. Zámek byl touhle dobou bez dozoru, a tak na zámek konali nájezdy vandalové a to až do roku 1960. V letech 1961 – 1972 byl zámek majetkem okresního výboru v Mostě, kde byl vypracován první návrch na rekonstrukci zámku. Celý zámek měl podle tohoto návrhu sloužit jako velký rekreační areál. Od roku 1964 probíhal v zámku umělecko-historický průzkum pod vedením Václava Mencle a následně byla v roce 1972 zrekonstruována vrátnice, kde měl bydlet hlídač. Následně byli zakázány veškeré práce na zámku včetně údržby z důvodu velké těžby v přilehlém velkolomu Československé armády. Ještě v 80. letech 20. století byl tento zámek z důvodu těžby určen k likvidaci, ale likvidace byla naštěstí postupná, takže nejdříve měl začít zámek chátrat, a pak by se zbytek zbořil. Naštěstí bylo zjištěno, že kdyby se těžba rozšířila pod ostroh na kterém stojí zámek, tak by došlo k velkému sesuvu, který by zničil celou hnědouhelnou těžbu v tomto dole. Již v roce 1987 došlo k přehodnocení stanoviska záchrany zámku a architekt Karel Císař započal se zpracováním projektu na záchranu zámku. V letech 1988 – 1991 tak byla provedena rozsáhlá záchranná rekonstrukce zámku. Práce se ale v roce 1991 zastavili jelikož zámek získali zpět v restitučním řízení Lobkowiczové. Ti ale neměli dostatek financí na záchranu této památky, a tak v roce 1996 daroval pan Martin Lobkowicz tento zámek státu. Již v červnu roku 1996 byl tento zámek zpřístupněn veřejnosti. Zámek od té doby prochází pomalými rekonstrukcemi a obnovou.
Zdroj: https://www.zamek-jezeri.cz/cs/o-zamku/historie
Dojmy: Nádherný zámek s krásným interiérem a freskami.
