Navštíveno: 19. 7. 2018
Historie: Zaječice (německy Saidschitz) je osada, která je součástí obce Bečov, nacházející se asi 6,5 km jihovýchodně od města Most. První písemnou zmínku o této obci se mi nepodařilo dohledat, ale nejzazší datum, který jsem získal byl rok 1613, kdy tuto vesnici spolu s Bečovem vlastnil Vilém z Lobkovic. Následně přišla pro tuto vesnici velká rána ve formě moru v roce 1680, který téměř celou vesnici vyhladil. Za celou dobu své existence byla tato vesnice převážně zemědělského rázu. V roce 1717, když byl na zdejším panství na návštěvě osobní doktor pruského panovníka Dr. Friedrich Hoffman, tak zde objevil zdejší unikátní pramen, který se dodnes prodává pod názvem Zaječická hořká voda. Nikdy se tato vesnička nedočkala plného osamostatnění, když v roce 1848 skončil feudalismus, tak se tato vesnička stala osadou městečka Bečov, pod jehož správou zůstala dodnes. Co do počtu obyvatel svého vrcholu se vesnice dočkala v roce 1930, kdy zde žilo 170 obyvatel, následně přišla ale 2. světová válka a odsun německého obyvatelstva, po kterém následovalo dosídlení obyvatel z vnitrozemí. Díky tomu zde žilo v roce 1950 již jen 116 obyvatel.
Zaječice u Bečova proslavil minerální pramen, který byl znám již v 18. století a nachází se severozápadně od obce. Geolog a balneolog Franz Ambroz Reuss, který působil jako lékař v lázních Bílinská kyselka u Bíliny potvrdil léčebné účinky nejen bílinské minerálky, ale i zdejší hořké vody a zasloužil se o proslulost a široké využití minerálních pramenů. Zaječická voda svým složením patří mezi silně mineralizované minerální vody sírano-hořečnatého typu, je nažloutlá, bez pachu a má výraznou hořkou chuť. Voda má projímavé a zánětům zabraňující účinky a hodí se zvláště k déle trvajícímu užívání při chronické ochablosti střev a jiných potížích. Zdejší minerální voda patří do stejné kategorie jako Vincentka, Bílinská kyselka, Mlýnský pramen, Šaratice nebo Rudolfův pramen. V Zaječicích vznikla stáčírna, která začala prodávat minerálku pod jménem Zaječická hořká voda. Na počátku 20. století se z minerálního pramene získávala hořká Glauberova sůl, složení známé také jako Epsomská sůl, která se prodávala pod obchodním názvem BILINER DIGESTIVE PASTILLES. Po celém světě se díky dobrým účinkům solí ze Sedlic, Zaječic začaly vyrábět chemické preparáty s názvem Seidlické prášky, které částečně napodobovaly odpařené soli z Bílinské kyselky a Zaječické hořké vody. Seidlitz powders ale neměly kromě jména nic společného s touto lokalitou. Po znárodnění Bílinských lázní a produkce minerálek se zdejší stáčírna stala pobočkou tamního národního podniku Bílinská kyselka, který jako soukromá firma zaječickou hořkou produkuje dodnes.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zaječická_hořká
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zaječice_(Bečov)
Zdroj: http://www.oubecov.cz/o-obci-becov/historie-obce/?ftresult=zaje%C4%8Dice
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Volevčice_(okres_Most)
Dojmy: Maličká vesnička, kde se k prameni nedalo bohužel dostat, ale i tak zde je nějaká zajímavost.
