Navštíveno: 16. 1. 2022
Historie: Kdy přesně byl založen tento mlýn nevíme, jisté ale je že byl vystavěn v gotickém slohu a první zmínka o tomto mlýnu pochází z roku 1217. Mezi lety 1228 – 1395 držel tento mlýn klášter Benediktinek u sv. Jiří. Následně přišli husitské války a mlýn se stal majetkem Pražského purkrabství. První známý majitel tohoto mlýna je pak měšťan Menšího Města Pražského Matěj Zoubek, který zde byl v letech 1508 – 1512. Mezi lety 1547 – 1561 držel tento mlýn hejtman Pražského hradu Dubanský z Duban. Tento muž nechal k mlýnu přistavět dům, hamr, dvě pily a brusírnu. V roce 1569 zakoupil tento mlýn Václav Berka z Dubé, který jej v roce 1571 prodal Anně z Valdštejna. Od této majitelky chtěl získat mlýn císař, a tak o koupi jednala Česká komora. Tato koupě se nepovedla, a tak Česká komora zakoupila tento mlýn až od následujících majitelů v roce 1584. Císař Rudolf II. následně pověřil své architekty a stavitele o výstavby a rozšíření zdejšího mlýna. Plán mlýna byl vytvořen v renesančním či raně barokním slohu podle plánů Antonia Valenti a Giovanniho Gargiolliho. Mlýn tak byl vystavěn mezi lety 1589 – 1590 a o výstavbu se postarali stavitelé Ulrico Aostali a Giovanni Broco. Díky tomu vznikla rozsáhlá protáhlá a úzká stavba, která se zachovala do současnosti. V roce 1606 byla postavena do areálu mlýna mohutná brána v barokním slohu podle plánů architekta Giovanniho Maria Filippiho, která zdobí tento mlýn do současnost. Na počátku 17. století zde byla zřízena brusírna drahých kamenů, ve které pracovali řezači Petr Hýbl a Ottavio Miseroni. Po smrti císaře Rudolfa II. v roce 1612 však přestala být tato brusírna udržována a postupně chátrala. To dokládá také to, že po třicetileté válce byla udržována jen stavba mlýna. V roce 1653 nechal syn Dionysia Miseroniho Eusobio zdejší provoz obnovit. V roce 1679 areál vyhořel, a tak jej nechal Eusobio opět obnovit. Na přelomu 17. a 18. století byl areál mlýna barokně obnoven a přestavěn. V roce 1742 zde pobývali Sasští důstojníci s koňmi a následně jej zplundrovali Francouzští vojáci. Další opravy se tento mlýn dočkal tak v roce 1750. Mezi lety 1762 – 1783 držel tento mlýn Václav Holeček, který zde nechal postavit novou dvoupatrovou klasicistní budovu. V roce 1825 získali mlýn bratři Šalovcové, kteří jej nechali klasicistně přestavět mezi lety 1825 – 1828 a zřídili zde bělidlo, barvírnu a papírnu. V roce 1832 zde vznikl i hostinec a veřejné lázně. V roce 1848 zakoupil tento mlýn s továrnou Karel Bellmann, který zde již vedl jen papírnu, a tak byl mlýn uzavřen. V roce 1884 byl mlýn rozdělen na dvě části, a to na mlýn a papírnu. Mlýn pak držel Gustav Lumbe. V roce 1890 byla zasypána mlýnská strouha, a tak zde již fungoval jen hostinec. V roce 1924 se mlýn dočkal svého restaurování. Po konci 2. světové války byl areál mlýna zkonfiskován a následně sloužil jako byty a kanceláře. Ve 2. polovině 80. let 20. století získal tento mlýn podnik Art Centrum, který zde chtěl vybudovat depozitář Československých uměleckých děl. V důsledku toho započala přestavba, během které byl mlýn velmi poškozen. Nakonec se práce v roce 1989 v souvislosti se Sametovou revolucí zastavili. Následně areál mlýna již jen chátral a nakonec jej v roce 2002 zasáhla velká povodeň. Nakonec se však dočkal své celkové rekonstrukce, která byla provedena mezi lety 2005 – 2009, během které byl mlýn přeměněn na komplex luxusních apartmánů.
Zdroj: https://www.bubenec.eu/cisarsky-mlyn/
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/cisarsky-mlyn-13512609
Dojmy: Krásný a prastarý areál mlýna, který si za dobu své existence zažil své.
