Navštíveno: 25. 2. 2022
Historie: Bohnický ústavní hřbitov (někdy označovaný jako „hřbitov bláznů“) je bývalý hřbitov nacházející se v severní části Prahy, 700 metrů západně od Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Hřbitov má rozlohu cca 2,5 ha a vstupuje se na něj dvěma branami (hlavní z východu a vedlejší, trvale uzamčená, ze západu). Hřbitov byl dokončen a vysvěcen 12. září 1909 jako součást Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Jako první zde byl pohřben 24. září 1909 jedenáctiletý pacient František Jankovský postižený hydrocefalem (vodnatelností mozku). Ročně se zde pohřbívalo asi 80 pacientů v léčebně zemřelých. Kromě pacientů zde našli místo odpočinku i jejich ošetřovatelé, řádové sestry, místní dělníci či úředníci. V roce 1916 podlehli epidemii tyfu i italští vojáci z nedalekého zajateckého tábora. Ti jsou zde rovněž pochováni. Za první světové války byli do léčebny přesunuti chovanci psychiatrické léčebny z Tridentu. Bohnický hřbitov se i těm, již zde zemřeli, stal místem posledního odpočinku. Celkem zde bylo pochováno přibližně 4300 lidí a z toho jen 2 860 bylo vojáků z 1. světové války, kteří zemřeli v provizorním lazaretu na tyfus. Roku 1951 se zde přestalo pohřbívat a zároveň byl zrušen kostel a ústavní duchovní správa. Hřbitov byl 1. ledna 1963 předán Pohřební službě hl. m. Prahy. Ta jej nevyužívala a nechala jej zpustnout. V roce 1984 se v ponurých kulisách bohnického hřbitova filmovalo ukládání W. A. Mozarta do hromadného hrobu (scéna z filmu režiséra Miloše Formana Amadeus). Panuje oprávněná domněnka, že bohnický hřbitov je místem posledního spočinutí ostatků zavražděné mladé prostitutky Otýlie Vranské nebo těla vraha Gavrila Principa (Poznatek o tom, že byl zde na „hřbitově bláznů“ uložen dne 1. května 1918 do neoznačeného hrobu Gavrilo Princip, zjistilo gestapo v září 1942, když se německým bezpečnostním složkám v Protektorátu Čechy a Morava podařilo rozbít ilegální odbojovou skupinu z Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Hrobník Slavata při výslechu uvedl, že byl Gavrilo Princip v seznamech uveden jako demobilizovaný kaprál Karel Chotěšovský od 28. pěšího pluku, který zemřel v bohnické léčebně na „úbytek mozku“.) V roce 1996 nechala Margaret Thatcherová z tohoto hřbitova exhumovat ostatky, údajně patřící jednomu z předků svého manžela Denise Thatchera (1951–2003). V současné době je hřbitov veřejnosti nepřístupný a velmi zchátralý. Většina bývalých hrobů je obrostlá břečťanem a zbylo zde jen velmi malé množství náhrobků. Bývalá kaple spolu s márnicí je v dezolátním stavu. Vzhledem k atmosféře místa a jeho pohnuté historii se zde občas konají noční komentované prohlídky pro zájemce. 1. listopadu 2014 sloužil P. Jan Kofroň slavnostní requiem za oběti první světové války u příležitostí stého výročí od jejího vypuknutí. Po jednáních, která započala v březnu 2015, dne 8. srpna 2018 rada hlavního města Prahy schválila bezúplatný převod hřbitova z vlastnictví České republiky na hlavní město Prahu a pod správu městské části Praha 8 na návrh místostarosty Jiřího Vítka . V rámci obnovy mají být stabilizovány obvodové zdi i kaple a zredukovány náletové dřeviny, popínavý břečťan má být na hřbitově kvůli zachování atmosféry ponechán. Hřbitov má zůstat nadále uzavřený, ale městská část v něm plánuje pořádat komentované prohlídky.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohnick%C3%BD_%C3%BAstavn%C3%AD_h%C5%99bitov
Dojmy: Velmi krásný hřbitov, který má svou velmi zajímavou a unikátní atmosféru.
