Navštíveno: 16. 1. 2022
Historie: Tento snad již románský kostel je nejstarší dochovanou stavbou v dnešních Holešovicích. První písemná zmínka se datuje do roku 1234. Tento rok je považován za první věrohodně doložený. Přesto se může zdát pochopitelné hledat prvopočátky stavby v ještě dřívější době, a to vzhledem k velmi rané první zmínce o Bubnech z roku 1088 a předpokládanému brodu přes Vltavu nedaleko odsud, který byl využíván již v dávných dějinách. Rok 1234 rovněž zaznamenává v 18. století Joannis Kohn, křížovník s červeným srdcem a administrátor kostela sv. Klimenta ve svém spise Pro Memoria Ecclesia Bubensis (Na paměť bubenského kostela). Úpravy kostela proběhly v gotickém slohu roku 1311. Joannes Kohn sepsal záznam k 25. červenci (Octavo Calendas Augusti) tohoto roku, v souvislosti s Eliškou, královnou českou (jedná se o Elišku Přemyslovnu), která přispívala na bubenský kostel a hřbitov. Také píše o poděkováních Zderazskému klášteru za donace. Dle jiných zdrojů přináší zpráva z tohoto roku informaci o tom, že dva obyvatelé Buben darovali pozemek na výstavbu nového kostela a hřbitova. Není zcela vyloučeno, že současná stavba je výsledkem této aktivity a starší stavbu (románskou svatyni) je třeba hledat jinde. Kromě toho archeologický průzkum, který zde proběhl v roce 1997, neprokázal doklady raně středověkého osídlení či pohřbívání. K roku 1572 pochází zmínka o hlavním zvonu v kostele, od zvonaře Brikcího z Cimperka. Tehdy do něj byla vyryta jména tehdejších rychtářů a některých holešovických a bubenských obyvatel. Jedním z nich byl i Vavřinec Nemanický, dobrodinec tohoto kostela a nejstarší člen rodu Nemanických, vlastnících již odpradávna hospodu/krčmu v Holešovicích, na jejímž místě později stával hostinec „U koruny“. K ní připadala rozsáhlá pole a od roku 1587 hořejší přívoz s chalupou. Dalšími jmény jsou: Jan rychtář holešovický, Jan Jakub, Petr Bartošek, Šimon Pernaušek z Holešovic, Jiří rychtář z Buben, Jiří Pernaušek, Václav Turek, Mikuláš Pernaušek. V roce 1639 byl kostel při obléhání Prahy Švédy vypálen, jiné zdroje uvádějí rok 1603. Poté byl v letech 1659 až 1677 za přispění majitele panství Maxmiliána Valentina z Martinic obnoven v barokním slohu. Joannis Kohn jej ve svém díle zmiňuje již v souvislosti s rokem 1656. Co se barokní přestavby kostela týče, šlo například o plastické ozdoby v presbytáři chrámu či obraz Panny Marie na oltáři. V knize zaznamenávající finanční záležitosti pro Bubny, Holešovice, ale také libeňské panství, jsou vedeny zápisy počínající dobou Maxmiliána Valentina z Martinic; končící zpravidla v 2. pol. 18. stol. Jsou zde uváděny příjmy kostelní a gruntovní (necírkevní - z hospodářství). Kniha začíná jménem Jana Františka Šfentlera z Šfentleru. Často se objevuje jméno Maxmiliána Valentina z Martinic. Je zde uveden i s tituly jako pan Maxmilián Valentin, Svaté říše římské hrabě z Martinic, nejvyšší hofmistr království českého. V roce 1680 postoupil Jiří Adam podací právo kostela bubenského proboštům křižovnického kláštera sv. Kříže na Starém městě pražském, čímž bylo docíleno povýšení chrámu sv. Klimenta na farní kostel. K farní osadě sv. Klimenta v Bubnech náležely Bubny, Holešovice a všechny vinice za vodou v Holešovičkách. O to, kam přísluší ostrov Štvanice, se vedly spory – zdali pod správu faráře u sv. Petra na Poříčí nebo bubenského administrátora. O dvacet let později rozhodla arcibiskupská konsistoř, že Štvanice je součástí farnosti u sv. Petra.
Rok 1680, v souvislosti s křížovníky s červeným srdcem, uvádí i Joannis Kohn. Mimo to je zmiňováno jméno Adolfa z Martinic a prvního správce kostela svatého Klimenta, Procopia Czechia. Kniha č. 2587 z Národního archivu, fondu APA III. obsahuje mimo spis Pro Memoria Ecclesia Bubensis i dílo Administratores Ecclesia Bubensis, neboli Správci bubenského kostela. Zde jsou uvedena jména křížovníků a datace jejich vykonávání úřadu. Jak již bylo zmíněno, prvním zaznamenaným je Procopius Czechius, působící jako správce bubenského kostela v letech 1684 až 1687. Ambrosius Blahowecz byl v úřadu 1692 – 1694. Franciscus Kessel je uváděn i s konkrétním datem převzetí úřadu – 13. srpna – roku 1699, chybí ale datum ukončení působení. Paulus Brodsky nemá u svého jména zaznamenáno žádné datum. Petrus Anzebsky je uveden s přesnou datací zahájení výkonu – 28. srpna 1702. Po něm se do úřadu opět vrací Franciscus Kessel, jmenován jako správce 19. února 1709. Joannes Eustachius Riedl bubenský kostel spravoval od 12. října 1712. Následně je podruhé zaznamenáno jméno Paulus Brodsky, nyní s daty 14. května 1717, jakožto dobou zahájení výkonu, a 1732 – ukončení jako působení v úřadu. Sigismundus Franciscus Büller, který nastoupil v září 1732, spravoval bubenský kostel až do své smrti 28. března 1758. Joannes Swatojansky byl do úřadu jmenován 28. března 1758, umírá roku 1762. Franciscus Benedictus Khun převzal úřad 4. října 1762. Jako správce bubenského kostela působil do 13. května 1770. Antonius Pompejus byl v úřadu od 25. května 1770 do 7. června téhož roku. Další součástí knihy č. 2587 je spis pod názvem Inventarium Ecclesia Sancti Clementis Bubna, čili Inventář kostela sv. Klementa. U Inventáře není uvedeno datum sepsání, ale jelikož je podepsán Paulus Brodsky, jakožto administrátor kostela svatého Klimenta, je tedy zřejmé, že byl manuskript vytvořen buď na přelomu 17. a 18. století, nebo mezi léty 1717 a 1732. Tehdy byl Paulus Brodsky totiž administrátorem tohoto kostela. Roku 1855 si kostel prošel dalšími důležitými opravami. Byl opravován z farních příspěvků, přispěl na něj ale také i Ferdinand Dobrotivý, kardinál Friedrich Schwarzenberg a světící biskup Vilém Tippmann a strahovský opat Jeroným II. Josef Zeidler. V r. 1892 bylo poukázáno na to, že je kostel zcela nedostačující pro tehdy již velmi zalidněné Holešovice-Bubny. Městské zastupitelstvo v čele s primátorem Janem Podlipným shledalo optimálním řešením rozšíření kostela a zbourání kruchty. Nejdříve se v roce 1895 jednalo jen o opravu, návrh ale 23. 5. 1898 schválila městská rada a vyčlenila na to prostředky ve výši 3623 zl. a 38 kr. Tato přestavba, tedy prodloužení proběhlo ve strohém neogotickém, či neorománském slohu roku 1899. O rok později byl kostel odloučen od fary v Bubenči a byla zde zřízena samostatná fara. V dnešní podobě, vzniklé rozšířením v tomto roce, se jedná o nevelký kostelík s lehce obdélnou plochostropou lodí (7 x 6 m) a téměř čtvercovým, křížově zaklenutým presbytářem. Blok sakristie vystupuje z obdélného půdorysu na sev. straně ve vých. konci. Jeho korunní římsa probíhá ve stejné výšce s korunní římsou lodi. Z konce 19. stol. pochází rovněž okna, osvětlující blok sakristie a loď kostela. Mají připodobňovat románský sloh, nicméně jejich zkosení připomíná spíše gotiku. Vých. průčelí zakončuje trojúhelný štít a v něm spočívají dvě malá polokruhově ukončená okénka. Nad presbytářem se nachází poněkud mohutný sanktusník ve čtvercovém provedení. Na přilehlém hřbitově se pohřbívalo až do roku 1886. Nejznámějším náhrobkem je hrob vojína 18. praporu polních myslivců, který padl v prusko-rakouské válce v roce 1866. V roce 1920 se z kostela sv. Klimenta přesunul zmiňovaný zvon z roku 1572 do kostela sv. Antonína Paduánského. Kostel tak získal svou současnou podobu, která se mu zachovala do současnosti.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Klimenta_(Hole%C5%A1ovice)
Zdroj fotografie interiéru: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Klimenta_(Hole%C5%A1ovice)
Dojmy: Jednoduchý kostel, která je velmi prastarý. Bohužel jej nebylo možné navštívit.
