Navštíveno: Nenavštíveno
Historie: Na strmé skále (v místech pod kostelem sv. Prokopa) se nacházela v Dalejích u Jinonic dlouhá jeskyně (někdy též zvaná Dalejská či Prokopská nebo Svatoprokopská). Zřízením vápencových lomů a následnou intenzivní těžbou byla celá jeskyně v roce 1887 odtěžena a zmizela. Když se svatý Prokop rozhodl pro poustevnický život (po vyvraždění Slavníkovců a zřejmě i po jeho období stráveném též v benediktinském Břevnovském klášteře) pobýval (podle nepodložené legendy) nějaký čas v této jeskyni. Zde prý svatý Prokop sepsal evangeliář, který se údajně dostal do Francie, kde na něj skládali přísahu francouzští králové. Posléze se svatý Prokop přesunul do Posázaví, kde praktikoval asketický život a pracoval – mýtil les a obdělával takto získanou půdu. Tady sídlil v jeskyni na svahu Sázavy. Kolem jeho poustevny vznikla malá mnišská osada jeho následovníků a na jejím místě (roku 1032) pak Sázavský klášter, ve kterém se svatý Prokop stal opatem. Právě proto zde byl vystavěn kostel sv. Prokopa a zahájeny Prokopské pouti. Základy kostela svatého Prokopa byly položeny na vrcholu vápencových skal již ve druhé polovině 17. století. V roce 1711 byl obnoven Prokopský svátek a svatý Prokop byl prohlášen patronem České země. Pod vedením českého barokního architekta a stavitele německého původu Pavla Ignáce Bayera a za finanční podpory knížete Adama Schwarzenberka stavba kostela proběhla v barokním slohu mezi lety 1711 a slavnostně byla dokončena dne 4. července 1712, kdy byl kostel vysvěcen. V roce 1723 byla ke kostelu přistavěna část lodi. Sakristie byla přistavena v roce 1730. Nedaleko od vchodu do prokopské jeskyně (na strmé skále pod kostelem) byla v roce 1715 vystavěna poustevna. K poustevně vedly schůdky přímo vytesané ve skále. Ještě v roce 1715 se v poustevně usídlil i první poustevník, bratr Jakub Posnanský. Nařízením císaře Josefa II. byla poustevna po roce 1780 zrušena. Ještě několik následujících desetiletí byla ale poustevna obydlena. Při cestě z Radlic byla v roce 1753 vztyčena barokní socha svatého Prokopa. Poslední úpravy kostela proběhly při jeho opravě v roce 1893. V devatenáctém století se lokality Prokopského a Dalejského údolí staly průmyslovým územím, kde se začaly rozrůstat vápencové lomy. V roce 1890 byla odstřelena skála se Svatoprokopskou jeskyní (a poustevnou). Kostelík se ocitl na okraji Prokopského lomu. Dokonce byl tak blízko lomu, že hrozilo jeho zřícení. Těžba suroviny pokračovala i začátkem dvacátého století. Již ve 30. letech 20. století je zmiňována socha sv. Prokopa jako zmizelá. Během druhé světové války operovala v oblasti jinonická ilegální protiněmecká odbojová skupina. Mezi jejími členy by i farář Osvald Novák (1912–1971). V kostelíku svatého Prokopa ukrývala jinonická odbojová skupina ve spolupráci s Osvaldem Novákem zbraně. Kostelík byl po celý rok zavřený, jen o Svatoprokopské pouti zde byla sloužena mše. Ve zpovědnici a v sakristii byly ukrývány pušky, pistole a náboje. Během druhé světové války vybudovali Němci v Prokopském lomu podzemní objekt. Po skončení druhé světové války jej převzala československá armáda a pro vojenské účely je využíván až do současnosti. Právě díky tomu, že se kostelík ocitl ve vojenském prostoru, tak byl nuceně opuštěn. Postupně chátral, až nakonec byl roku 1966 bohužel stržen. Místo, kde kostel stával, je veřejnosti nepřístupné, protože se nachází za oplocením vymezujícím vojenský prostor. V místě kostela jsou údajně patrné malé zbytky zdí a nachází se tam též torza (zlomky) Schwarzenberského znaku.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Prokopa_(Prokopsk%C3%A9_%C3%BAdol%C3%AD)
Zdroj dobových fotografií: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Prokopa_(Prokopsk%C3%A9_%C3%BAdol%C3%AD)
Dojmy: Dříve krásný barokní kostel, který se dodnes bohužel nedochoval.
