Navštíveno: Nenavštíveno
Historie: Myšlenka postavit Národní dům v Karlíně vznikla již v roce 1903, kdy byl Karlín povýšen na město. V té době už své národní domy měly Královské Vinohrady, Smíchov, Žižkov a Nusle. Budova byla postavena v letech 1910-1911 podle návrhu architekta Josefa Sakaře, žáka Josefa Zítka ve slohu kombinujícího secesi a klasicismus. Se stavbou se začalo v březnu 1910 a už 1. května 1911 byla otevřena restaurace s kavárnou, hernou a kuželkářskou síní v přízemí. Následovaly další kulturně-společenské prostory v suterénu, 1. a 2. patře. Většina zařízení pocházela od karlínských podnikatelů. Slavnostní otevření v neděli 18. června 1911 uspořádala Měšťanská beseda v Karlíně. Úvodní slovo pronesl básník Adolf Heyduk a orchestr řídil skladatel Otakar Ostrčil. V budově se konal od 14. do 16. května 1921 ustavující sjezd Komunistické strany Československa. Hybešova ulice (původně Strossmayerova, později Vitoldova), v níž budova stojí, byla v roce 1952 přejmenována na Hybešovu po sociálně demokratickém poslanci a spoluzakladateli KSČ Josefu Hybešovi. Hybeš se ovšem sjezdu pravděpodobně nezúčastnil, na sjezdové předporadě 14. května bylo rozhodnuto zaslat mu zdravici. Od roku 1938 slouží budova rozhlasovým účelům. Během protektorátu ji používali Němci pro vysílání Říšského vysílače Čechy; po válce začala sloužit Československému rozhlasu. V 50. letech prošla budova přestavbou, kdy se sály a salónky postupně měnily v nahrávací studia. Velký sál Národního domu se proměnil ve svého času proslulé Studio A, kde natáčely přední orchestry taneční a populární hudby, mj. Tanečního orchestr Československého rozhlasu, orchestry Karla Vlacha, Ferdinanda Havlíka, Ladislava Bezubky. Kromě studií pro nahrávání hudebních, činoherních a literárně-dramatických pořadů se stala budova i sídlem regionálního vysílání pro hlavní město Prahu a tehdejší Středočeský kraj; od roku 1990 neslo toto studio název Regina Praha. V roce 1978 byl objekt prohlášen národní kulturní památkou. Po roce 1989 byla z fasády sejmuta pamětní deska zakládajícího sjezdu KSČ; nyní se nachází v suterénu budovy. V letech 1997 a 1998 došlo k modernizaci interiéru budovy a částečnému obnovení původní stavební dispozice přízemí a schodiště a k rekonstrukci hudebního pavilónu a parketu v přilehlé části parku. V roce 2002 byla budova zasažena povodní. Obnova Národního domu podle projektu Simony Kárníkové a Vladimíra Šenkýře trvala do června 2003; jejím cílem bylo budovu lépe přizpůsobit modernímu rozhlasovému provozu a zároveň její vnitřní architekturu o něco přiblížit úplně původnímu stavu. Budova je volně stojící třípatrový kubus výškově odstupňovaný a pročleněný rizality. Centrálním prvkem budovy je monumentální tříramenné schodiště. Z jeho podesty je přístup na balkon v průčelí stavby, pod nímž je podjezd s hlavním vchodem. Další balkon je obrácen na sever do zahrady. Dům má mansardovou střechu se štíty a vikýři.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_d%C5%AFm_(Karl%C3%ADn)
Dojmy: Krásná stavba, na kterou jsem bohužel přehlédl, a tak jsem si dovolil zapůjčit fotografie.
