Navštíveno: 18. 3. 2023
Historie: Kyje (německy Keeg) jsou městská čtvrť a katastrální území Prahy v městské části Praha 14, v obvodu Praha 9. Doba založení je neznámá. Místní jméno Kyje se vykládá jako ves Kyjovy rodiny. Vlastní jméno Kyj je doloženo k roku 1052, vzniklo ze staročeského zvolacího jména kyj, ale zřejmě nesouvisí s kyjem jako palicí, tedy jednoduchou zbraní – klackem na konci rozšířeném. I když pověsti praví, že název mohl vzniknout i od události, kdy bojovníci z Velké Moravy si ze dřeva v lesích nad Kyjským rybníkem vyrobili při svém tažení na Čechy, usedlé v té době okolo Vltavy, kyje. První doložená zmínka o vsi pochází z formuláře biskupa Tobiáše, v němž se roku 1289 uvádí „in curia Kig“ (ve dvoře Kyjském). Jméno Kyje bylo ve středověku psáno mnohým způsobem, jako např. Kej, Key, Keja, Keje – poslední byl úředně užíván až do roku 1923. Obec Kyje patřila ve 12. století ke statkům pražské diecéze (po knížeti českém byl nejbohatším vlastníkem, patřilo mu mnoho polností a vesnic hlavně v okolí dnešní Prahy). V bezprostředním okolí kostela se nacházelo sídlo – tvrz a manský dvůr, které patřily roku 1386 Ješkovi (Janovi) z Kyj, šafářovi na arcibiskupském dvoře. Po něm převzal dvůr a tvrz jeho syn Otík (1403), který byl místopísařem zemských desk a který připojoval ke kyjskému dvoru další sídla v okolí. Ve 14. století byla podle historika Neuwirtha z podnětu pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytvořena soustava rybníků na Rokytce, včetně dodnes existujícího Kyjského rybníka. V 16. století drželi tvrz Kyje s vesničkou staroměstští měšťané, kterým byla odňata a prodána jako trest za rebelii proti králi Ferdinandovi I. Vrchnostenské panství střídalo své majitele – někteří z nich jsou písemně doloženi, ale protože zde nepřebývali, tvrz pustla. V té době byla ves Kyje připojena k Dubči a spolu s ní se v době třicetileté války staly součástí panství uhříněveského, které tehdy patřilo knížecímu rodu Lichtenštejnů.
Kyje byly převážně zemědělská obec. Kroniky velmi podrobně dokládají rozsah polností, luk a zahrad a také, jak se na jednotlivých gruntech střídali jejich hospodáři. Byli zavázáni robotou, což znamenalo v první polovině 18. století robotovat na panském koňmo jeden den a pěšmo tři dny v týdnu. O žních pak po čtyři týdny každý den potah a pěší šest dní. V obci v druhé polovině 18. až první polovině 19. století jen pozvolna přibývala stavení. Obyvatelé byli převážně zahrádkáři nebo drobnými řemeslníky. Živili se také na propachtovaných polích od dvora, o senách, žních a otavách robotovali. Podle tereziánského a josefínského katastru (z roku 1788 – tzv. Fassionsbuch) byl katastr obce Kyje rozdělen na XV. oddílů – pole se začala označovat podle polohy. Do prvního oddílu byla zahrnuta zastavěná plocha vesničky, v jejímž centru stál starodávný kostel. Ve druhém oddílu se nacházela bažina od mlýna až k chvalské cestě (oblast dnešního Kyjského rybníka) o rozloze 61130 sáhů čtverečních a panská pastviska u Lehovce a pole nad ním, sahajícím až k hranicím Hloubětína. Třetí oddíl byl nad rybníčkem od chvalské cesty až k chvalským hranicím s díly selských luk kyjských, zleva ležela chvalská luka, za mostem panské polnosti a pole několika statkářů. Čtvrtý oddíl se rozkládal na Hutích od cesty k Hutím až po chvalská pole. Pátý oddíl vedl od Hutí až k cestě na Satalice při cestě ze Kbel do Chval. I tam mělo pole několik kyjských občanů. Šestý oddíl vedl od hranic hloubětínských k cestě od Hutí k Satalicím a od Kbel k Satalicím. Sedmý oddíl zahrnoval pole táhnoucí se k Satalicím. Osmý tvořila pole od jezírka k cestě vedoucí od Kbel ke Chvalům. Devátý ležel na předních Čihadlech s bažinou od rybníka Počernického a končil u chvalských mezníků. Desátý byl u kříže na svahu – z pravé strany rybníka. Kromě polí na něm bývaly i panské louky a pastviny nad mlýnem u studánky. Jedenáctý oddíl zahrnoval pole ke Štěrboholům s hostavickým rybníkem (55 jiter a 756 sáhů). Jak patrno z výčtu, většinu území obce tvořily pole a úrodné, ale zatím neobdělávané pastviny. Jedno z největších hospodářství patřilo faře. Revizitační tabela udávala kvalitu orné půdy; šlo o černohnědou půdu ze 3/4 a 1/4 ve druhé kategorii. Nejvíce se pěstovalo žito. Chalupníci, podruzi a potažní sedláci pracovali na rozlehlých polích, s velmi malou možností kulturního vyžití. Pozemek pro učitele dosvědčuje, že tu už byla školní pastouška, do které mládež docházela ovšem jen v zimě. Zjara musely děti na pastviny, kde se samy vychovávaly v další robotnické dříče. Když se šeřilo, zažíhali obyvatelé svíce či petrolejky, knihy bývaly vzácností, zábavy se konaly jen o muzikách. Chalupy byly kryty došky a tak jediným kulturním povznesením z všednosti dní jim bývala jen výzdoba kostela – pozlátka a svíce.
V roce 1812 vznikla pod Lehovcem na břehu Kyjského rybníka osada. Vznikla v místech, kde stával dvůr knížete Aloise z Lichtenštejna (1780–1833), rakouského císařského generála. Podle gruntovní knihy z roku 1813 byla tato obec nazvána Aloisdorf. Nikoli z vděčnosti osadníků, jak se tradovalo, ale rozhodnutím vrchnostenských úředníků, dalo jméno knížete osadě jméno a obec se začala nazývat Aloisov. Dvůr byl zrušen a místní obyvatelé dostali rozparcelované pozemky pro výstavbu malých chaloupek, s dvorečkem a malou zahrádkou. Parcely jednotlivých domků dodnes pokračují od rybníka přes prašnou či blátivou cestu (dnešní Tálínská ulice) do kopce k lesu – ve stráni jsou dodnes zahrádky. Dole u rybníka bývalo hnojiště. Břeh rybníka, který sahal až k zahrádkám, po několikanásobném čištění rybníka se vytvořil břeh s cestou, podél které jsou stromy, rybáři mohou chytat ryby, u rybníka je malá hospůdka. V polovině 19. století získala tato vesnice svou samostatnost a stala se samostatnou obcí. V 60. letech 20. století byl rybník nedočištěn tak, že uprostřed rybníka vedla cesta mezi Aloisovem do Kyjí, přičemž vlevo byla bažina, vpravo rybník s mnoha poloostrůvky, vybíhajícími do rybníka (cesty, kterými se vyváželo z rybníka bahno) a potok Rokytka byla vedena pod Kyjemi. V současné době by měl být rybník čištěn čističkou za hrází a také biologicky navezeným umělým ostrovem, kde má sídlit vodní ptactvo. Na místě dnešní polikliniky Bioregena Medi Care (Na křižovatce: Vajgarská, dříve Kbelská – Tálínská, dříve Aloisov) bývalo smetiště a jezdívaly tam v srpnu na pouť (24. srpna – sv. Bartoloměje) poutě – houpačky a kolotoče. Lehovecký hřbet však nebyl zarostlý stromy jako dnes, ale byl holý s obnaženou skalní stěnou. Teprve později se v početných místních rodinách začaly parcely dělit a začala vznikat druhá řada domků pod cestou. Narodilo se tu hojně dětí, které chodily přes místo Pod Háji do chudé školy a v rybníce se zaučovaly v rybářském pytláctví, majíce se na pozoru před panským porybným, který obcházel rozlehlou hráz. V padesátých letech dvacátého století komunistická strana usilovala o přejmenování severní části Kyjí (Aloisova) na název Moskva, ale žádost byla zamítnuta. V roce 1968 byly Kyje připojeny k Hlavnímu městu Praha. Dle sčítání z roku 2021 zde žilo celkem 10 031 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kyje
Dojmy: Větší městská část, nacházející se východně od centra, kde je několik zajímavostí.
