Navštíveno: 18. 1. 2022
Historie: Na místě dnešního zámku původně stávala gotická tvrz, která byla postavena neznámo kdy. První písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1363, kdy tuto ves s tvrzí držela patricijská staroměstská rodina Rotlevů. Potomek této rodiny Jan z Koloděj prodal kolem roku 1434 tuto tvrz se vsí novoměstskému měšťanu Václavu Cvokovi. Tento muž ale nezaplatil celou částku za panství, a tak byla v roce 1436 odkázána tvrz s Libní Janovu strýci Alešovi z Koloděj. V roce 1438 zaplatil Václav Cvok zbytek dlužné částky, a tak se stal majitelem této tvrze a vsi Libeň. Tento muž v roce 1455 odkázal tuto ves Matěji Okanovi, Danielu z Tuchoraz a svému synu Janov . Následně byla tato ves rozdělena na dvě části. Jan Cvok prodal svou část Janu Vlašimskému z Tymberk a druhá část se stala majetkem Ludmily z Chýš a Jiren. Po smrti Ludmily v roce 1473 se stala její část jako odúmrť majetkem krále, který ji daroval Václavu ze Svárova. Někdy kolem roku 1490 bylo panství Libeň opět sloučeno do jednoho majetku, který držel Václav z Roupova. Po tomto muži zdědil panství jeho syn Jan a na začátku 16. století se toto panství stalo majetkem Zikmunda Holce z Květnice. V letech 1513 – 1520 držel Libeňské panství Vilém z Valdštejna, který ji roku 1520 prodal Mikuláši Bryknarovy z Brukštejna. Po smrti tohoto muže zdědili panství Libeň a Holešovice jeho synové Mikuláš a Albrecht, za něž pro nezletilost spravovala panství jejich matka Žofie, jež se roku 1530 provdala za Petra Osovského z Adlaru. Po roce 1545 bylo zdejší panství rozděleno mezi braty, z nichž Albrecht získal Holešovice s Libní. Tento muž následně začal velmi aktivně pečovat o své panství, kdy vystavěl pivovar, hamr, druhou papírnu či dvě prachovny či jej rozšířil o nové území, jako například Vysočany, Kobylisy Dolní Chabry, Čimice a Střížkov. Po smrti Albrechta v roce 1590 zdědili zdejší panství jeho synové Jiří a Albrecht, kteří jej roku 1595 prodali Elišce Hofmannové z Grünbühlu, rozené purkraběnce z Donína. Tato žena nechala v roce 1595 přestavět původní gotickou tvrz na renesanční zámek zdobený sgrafity z něhož se dochovalo sklepení, přízemní zdivo jižní části a západní křídlo. Po smrti svého muže se Eliška provdala za Jana z Černhausu. 25. června 1608 byla v Libeňském zámku podepsána mírová smlouva mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem, známá jako Libeňský mír.
V roce 1611 Eliška zemřela, a tak zdědil panství její manžel Jan, který jej odkázal roku 1621 svému nezletilému synovci Janu Bedřichovi z Černhausu. Správcem majetku se ale pro nezletilost stal jeho strýc David Jindřich z Černhausu, kterému byl pro účast na stavovském povstání majetek zabaven a v roce 1632 se majetkem zámku stal Albrecht z Valdštejna, jež jej přenechal Maxmiliánovi z Trautmannsdorfu. V roce 1637 podal David Jindřich z Černhausu odvolání proti císařské konfiskaci, kterému bylo vyhověno s tím, aby prodal svůj majetek nějakému katolíku. Tento muž ale roku 1642 zemřel a tak byl na tento majetek vyhlášen konkurz, a majitelem se stal Davidův příbuzný Jiří Zikmund z Černhausu, který panství roku 1651 prodal Janu Hertvíkovi z Nostic. Během třicetileté války tento zámek bohužel vyhořel, a tak v roce 1652 započal Jan s ranně barokní obnovou tohoto zámku a ještě téhož roku byl zámek kompletně obnoven, tedy co se týká západního křídla. Roku 1662 zámek zakoupilo Staré Město pražské od Jana Hertvíka a nechalo dokončit ranně barokní obnovu zámku. Zámek sloužil jako letní sídlo staroměstských purkmistrů; z této doby se dochoval znak Starého Města nad vstupním portálem. Kromě toho zde byli ubytováváni významní hosté Starého Města, mj. Marie Terezie nebo císař Leopold II. V letech 1742 a 1757 byl tento zámek bohužel poškozen nepřátelskými vojsky. Další přestavba a obnova po tomto zničení proběhla v letech 1769–1770 v rokokovém stylu pod vedením stavitele Jana Josefa Prachnera. Při ní byla vystavěna zámecká kaple Neposkvrněného početí Panny Marie sousedící se zadním dvorem. Kapli zdobí nástropní a nástěnné malby malíře Ignáce Raaba. Dodnes se pak zachovalo původní zařízení této barokní kaple včetně freskové výzdoby kaple. Následně vypukl v Praze velký mor, během kterého sloužil zámek jako morový hospic. V roce 1773 byl zámek opět upraven pro účely reprezentativní stavby a sloužil jako letní sídlo staroměstských primátorů. Význam zámku upadal po roce 1848, a tak budova postupně chátrala. Po bitvě u Hradce Králové roku 1866 začal zámek sloužit jako lazaret. V letech 1882 a 1883 byl z iniciativy Vojty Náprstka byl zámek obnoven a přestavěn na první výchovný ústav pro mravně narušenou mládež v Čechách, jehož součástí byla i obecná škola. Tento ústav se později přestěhoval do dnešního zámku Vychovatelna. Začátkem 20. století proběhly další stavební úpravy a okolo zámku byl vybudován park podle plánů Františka Thomayera, dnešní Thomayerovy sady se školní naučnou stezkou. Až do druhé světové války zámek vlastnil baronský rod Vandur, jemuž byl zámek po válce zkonfiskován. Po válce byl hlavní sál upraven jako svatební síň a v zámku byl zřízen Obvodní národní výbor Praha 8. Následně byla v roce 1985 restaurována kaple a svého restaurování se dočkal i zámek v roce 2012, který dodnes slouží jako městský úřad Prahy 8.
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - František Holec
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/zamek-15034604
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Libe%C5%88_(z%C3%A1mek)
Zdroj: https://www.praha8.cz/Zamecka-kaple-Neposkvrneneho-poceti-Panny-Marie.html
Dojmy: Nádherný a velmi bohatě zdobený zámek.
