Navštíveno: 23. 6. 2020
Historie: Klarův ústav slepců v Praze je instituce založená v roce 1807. Roku 1807 založil český filantrop a vysokoškolský učitel prof. Dr. Alois Klar spolu se svou manželkou Rosinou, synem Paulem Aloisem a jeho ženou Karolínou Marií, rozenou Vratislavovou z Mitrovic, soukromý Ústav pro slepé děti na Hradčanech a napsal jeho stanovy. Klarovým cílem bylo naučit nevidomé nějaké činnosti, kterou by se pak sami mohli živit, neboť v té době neexistovalo sociální zabezpečení a na tyto účely vydával značné částky, které plynuly z jeho literární činnosti. Klar si uvědomoval, že „...i talentovaným musí pomoci hvězda štěstí při možnosti uplatnění“. Prvním ředitelem ústavu se stal guberniální rada a krajský hejtman Prokop rytíř von Platzer und Wohnsiedel, který tento ústav řídil po celých 17 let až do roku 1825. Po jeho smrti 19. července přešlo vedení na Aloise Klara, avšak neshody v předsednictvu, 1. prosince 1825, tuto funkci složil a dalších 17 let se podílel na správě ústavu a sám zde řídil vyučování, což byla tehdy činnost průkopnická.[2] Motivací k založení dalšího ústavu vedle Hradčanského, kde byl ředitelem, byly jeho názory: Nevidomý má být do ústavu umístěn ve svých osmi letech a odejít po vyučení, tj. ve 20 letech věku. Upozorňoval na to, že chovanci si v ústavu zvyknou na určitou životní úroveň, kterou potom nemají. Jeho snaha proto směřovala k založení pracovního ústavu pro nevidomé nad 50 let. V tomto úsilí se utvrdil zvláště po otevření podobného ústavu J. W. Kleinem ve Vídni roku 1829. Prostudoval statuty několika ústavů, jelikož si byl vědom toho, že nemůže vycházet pouze ze svých zkušeností. Na jaře roku 1832 obdržel od císařovny peněžitý dar. Ihned tuto událost uveřejnil v časopisu Prager Presse, aby podnítil také další dárce. Sám šel příkladem, když ze svých finančních prostředků přispěl značnou částkou. Protože měl schopnost strhnout svým zápalem pro věc, podařilo se mu ústav s velkou slávou otevřít již 4. října 1832. Zahájení se zúčastnila pražská honorace. Slavnostně bylo přivedeno prvních pět svátečně oblečených chovanců. Při této příležitosti přednesli své oslavné básně dva pražští básníci. Problémy se však objevily při vyhledávání vhodné budovy. Císař Ferdinand věnoval domek Na Brusce, nedaleko Opyše na Pražském hradě, který však byl příliš malý. Pozemek využil pro ústavní zahradu. Pronajal si proto raději bývalý Hrzánský palác na Velkopřevorském náměstí na Malé Straně, který byl v té době volný. Pouze čas od času byl používaný jako lazaret pro pacienty postižené morem apod. Budova však nebyla v dobrém stavu a vyžadovala neustálé stavební úpravy. Ústav bylo třeba vybavit nezbytným nábytkem a zařízením, což Klara značně vyčerpávalo. Další potíže nastaly při vyhledávání zaměstnávání pro dospělé chovance. Zpočátku to bylo pouze předení a pletení. Roku 1832 založil Alois Klar nový Ústav pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců a získal pro něj darem od císaře Františka I. pozemek na dnešním Klárově. Tímto pozemkem protékal potok Brusnice, který v té době ještě nebyl sveden do podzemního koryta a pro podmáčené podloží bylo nutné vykopat základy až 7,5 metrů do hloubky pod úroveň vltavského dna a za použití pilotáže. Pozemek s tokem Brusnice byl vybrán i pro údajnou ozdravnou sílu jeho vody. Proto také kaple, vybudovaná na tomto pozemku, nesla jméno světce archanděla Rafaela, v kterém je znázorněn biblický výjev, kdy Tobiáš natírá svému slepému otci oči zázračnou mastí z rybích jater, kterou připravil archanděl Rafael, a tím mu vrací zrak. Budova s velkou kaplí archanděla Rafaela tak byla postevena podle plánů architektů Vincenca Kulháneka a Josef Krannera v klasicistním slohu už po Klarově smrti v letech 1836–1844 péčí Klárova syna Pavla Aloise Klara a její výzdoba dokončena v letech 1884–1885 jeho vnukem Rudolfem Mariou Klárem. V kapli jsou cenné fresky a mozaiky, které podle kartonů Josefa Führicha provedli Vilém Kandler a Antonín Lhota. Protějškové busty zakladatelů Aloise a Rosiny Klarových z carrarského mramoru do nik vytvořili Emanuel Max a jeho žák Josef Kamil Alois Böhm. Reliéf v tympanonu na štítu budovy znázorňuje příběh z biblické Knihy Tobijáš (Tob 11,4-13):Tobiáš uzdravuje slepého otce Tobita a vytvořil jej Josef Max. Budova sloužila slepcům až do poloviny 20. století, pak ji převzal Plánovací úřad a další instituce. Od roku 1993 zde má své sídlo Česká geologická služba.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Klar%C5%AFv_%C3%BAstav_slepc%C5%AF
Dojmy: Zajímavá klasicistní budova, o níž málo lidí zná její historii.
