Navštíveno: 23. 6. 2020
Historie: Kostel Panny Marie Matky Ustavičné pomoci a sv. Kajetána, zvaný též U Kajetánů, je římskokatolický klášterní kostel v Nerudově ulici v Praze 1 na Malé Straně. Byl postaven spolu s klášterem theatinů (někdy nazývaných dle svého zakladatele kajetáni). Původní nerealizovaný návrh kostela, který případně mohl být zamýšlen i pro pozemek Kajetánky v Břevnově, vytvořil roku 1679 slavný řádový architekt theatinů a matematik Guarino Guarini. Návrh předbíhal vývoj architektury v pražském prostředí, jeho půdorys prolínajících se oválných travé lodi, které by však nebyly patrné v exteriéru, bohatě profilované a zalamované římsy v interiéru a dynamická konvexně-konkávní fasáda připomínají díla radikálního baroka o několik desetiletí mladšího pražského stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Realizace stavby kostela se však komplikovala a protahovala kvůli nutnosti zboření černé Strahovské brány a dohody s obcí, zvláště ohledně novostavby související celnice. Základní kámen kostela položil v roce 1691 arcibiskup pražský hrabě Jan Bedřich z Valdštejna. O výstavbu barokního chrámu se postaral Giovanni Domenico Orsi za pomoci Jana Blažeje Santini-Aichela. Stavba byla dokončena patrně počátkem 18. století a k vysvěcení došlo až 29. září 1717. Světitelem byl tehdejší světící biskup pražský a pozdější arcibiskup Daniel Josef Mayer z Mayernu. Klášter a jeho učiliště sloužily především k výchově a duchovní kariéře šlechtických synů. Po zrušení kláštera během josefinských reforem v roce 1789 hrozila kostelu demolice, nakonec byl ale zachráněn a svěřen do správy náboženské matice. Roku 1869 jej pro Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele, tzv. redemptoristy, zakoupili i s klášterem emeritní císař Ferdinand I. Dobrotivý s manželkou Marií Annou Savojskou. Ti kostel zrenovovali a změnili jeho dosavadní patrocinium Panny Marie pod ochranou Božské prozřetelnosti a sv. Kajetána na současné. Redemptoristé zde působili až do Akce K v dubnu roku 1950. Mezi lety 1950 až 2004 kostel provozovala pražská arcidiecéze ve spolupráci s farností u sv. Tomáše. V roce 2004 byl kostel opět navrácen redemptoristům. Ti jej v letech 2018 - 2021 propůjčili do správy orleánské obedience Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského – Bohemia. Řád obnovil historickou výzdobu kostela a po více než padesáti pravidelné mše svaté v tradičním římském ritu. Kostel byl též za doby působení řádu denně otevřen k návštěvě a osobní modlitbě věřících. Od srpna 2021 je kostel ve správě Arcidiecézní charity Praha a jeho rektorem se stal P. Stanislav Přibyl. Kostel je jednolodní stavbou na křížovém půdorysu s kupolí v křížení, s ojedinělou vnitřní dispozicí v duchu římského baroka. První projekt podal roku 1679 italský architekt Guarino Guarini, který byl členem theatinského řádu. Dle něj stavbu prováděl pravděpodobně Giovanni Domenico Orsi. Autorství bylo dříve připisováno Jeanu Baptistu Matheyovi, podle Pavla Vlčka byl autorem Giovanni Domenico Orsi. Výslednou podobu zřejmě příliš neovlivnil Jan Blažej Santini-Aichel, který se podílel na dokončení stavby roku 1706, a provedl jen konkávně zvlněnou fasádu hlavního průčelí.
Co se týká interiéru, tak hlavní oltář je ze dřeva a byl zřízen nákladem Václava Norberta Oktaviána hraběte Kinského, jehož znak se nacházel nad hlavním obrazem až do doby, než byl vyměněn za znak redemptoristů. Oltáři bylo uděleno speciální privilegium „Statio septima“, což znamená, že kostel je obdařen stejnými velkými odpustky jako mají hlavní baziliky v Římě. Toto privilegium je velice vzácné, a nejbližší další stacionární oltář nalezneme až v Rakousku, v Česku se jedná o unikát. Původní hlavní oltářní obraz představoval Královnu nebes Pannu Marii s Jezulátkem, které sv. Kajetánu podává škapulíř, a dále sv. Ondřej Avellinský sv. Václav a sv. Leopold. Autorství tohoto obrazu není známo, spekuluje se mezi Václavem Vavřincem Rainerem a Janem Valeriánem Callotem. Původní dílo nahradil v roce 1899 nový oltářní obraz Nejsvětějšího Vykupitele od Matěje Václava Jäckela. Nad hlavním obrazem bylo sousoší Nejsvětější Trojice, z něhož se dochovala pouze socha holubice představující Ducha Svatého. Na atice oltáře se nacházejí sochy čtyřech svatých mučedníků. Konkrétně jde o sv. Vavřince sv. Šebestiána sv. Markéty a sv. Barboru. V nástavci je oltář Boha Otce, namalovaný kolem roku 1899, který nahradil původní tzv. andělské okno. Po stranách oltářního obrazu jsou před sloupy v nadživotní velikosti sochy sv. Norberta a sv. Jana Nepomuckého z dílny Matěje Václava Jäckela a Ignáce Františka Weisse zhruba z roku 1724. Ve výklencích presbytáře stojí na podstavcích sochy a sv. Petra a a sv. Pavla od Karla Josefa Hiernleho zhruba z roku 1728, které až do roku 1899 byly umístěny na nástavbě od hlavního oltáře pod sochami sv. Norberta a sv. Jana Nepomuckého. Barokní mřížka oddělující presbytář od kostela byla odstraněna místním knězem v polovině osmdesátých let. trojdílná varhanní skříň v sobě nese varhanní stroj z dílny pražského varhanáře Emanuela Šimona Petra. Původní barokní varhany se nacházejí v kostel sv. Klimenta v Odolene Vodě. Kazatelna je dílem Richarda Jiřího Prachnera a její původ je neznámý. Nahradila původní kazatelnu, která byla v době josefínských reforem převezena do kostela sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Na poprsni má reliéfy s biblickými motivy a dvojici personifikovaných postav Starého a Nového zákona. Na stříšce stojí anděl s Deskami desatera. Na spodku kazatelny je umístěn zřejmě dodaný znak kongregace redemptoristů. Kazatelna pochází z období mezi roky 1731–1735. Hrobky jsou v kostele tři. Před hlavním oltářem se nachází hrobka řádu theatinů, před oltářem Sv. Rodiny je krypta šlechtičny Antonie Kaltenthalové, a v levé boční kapli se nachází krypta bez označení na kameni.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Panny_Marie_Matky_ustavi%C4%8Dn%C3%A9_pomoci_(Praha)
Dojmy: Nádherný vrcholně barokní chrám, který je skryt před hlavních turistických tras.
