Navštíveno: 23. 6. 2020
Historie: Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (též Nemocnice pod Petřínem) je pražská nemocnice provozovaná Kongregací Milosrdných sester svatého Karla Boromejského. V současné době je jedinou církevní nemocnicí s akutní péčí na území České republiky. Počátky historie malostranského špitálu sahají do 16. století, kdy v místech dnešní nemocnice bývaly již od středověku vinice strahovských premonstrátů. Jeden ze zdejších domů (dnes č.p. 337) roku 1842 zakoupil řád Milosrdných sester, a v jeho okolí byla v letech 1851–1854 vystavěna hlavní budova nemocnice a také mateřince kongregace podle návrhu architekta Adalberta Gudera. Patronaci nad nemocnicí převzal kníže František Jiří z Lobkovic a jeho sestra Helena. V roce 1854 pak byla dokončená stavba vysvěcena a nemocnice, zpočátku pouze pro ženské pacientky, zahájila svou činnost. V roce 1855 nemocnice, kterou některé sestry původně považovaly za zbytečně velkou, nestačila návalu pacientů, a proto byla v roce 1856 zahájena přístavba nového křídla budovy. V téže době byl též dokončen kostel. Kostel sv. Karla Boromejského je jednolodní sálová stavba v pozdně klasicistním slohu, se sanktusovou věžičkou. Navrhl ji stavitel Adalbert Gudera jako součást mateřského kláštera, zahradního domu a nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Sestry z kongregace, založené roku 1652 v severofrancouzském Nancy, přišly do Prahy roku 1837 na pozvání Aloise Klara. Roku 1841 získaly na Malé Straně pozemek někdejší vinice strahovských premonstrátů s domem od barona Josefa Bretfelda, a s pomocí zbožných donátorů, sourozenců Františka Jiřího a Heleny Lobkovicových tam založily svůj mateřinec. Na jižním průčelí kostela jsou v nikách umístěny tři sochy svatých patronů kongregace: sv. Josef pěstoun Páně, sv. Šebestián a sv. Roch - oba patroni proti moru. Nástropní malby provedl pražský malíř-nazarén Vilém Kandler, který namaloval také obraz Svatý Karel Boromejský v Miláně rozděluje pokrmy nemocným morem pro hlavní oltář, návrhy bočních oltářů, varhan a kazatelny. Boční oltáře s obrazy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Srdce Panny Marie namaloval vídeňský malíř Neugebauer. Sochy vytvořil Václav Levý se svými tovaryši. Dochovala se pouze freska v konše apsidy nad hlavním oltářem, s motivem Panny Marie Královny andělů. V roce 1893 přibyly další nemocniční objekty. V době nacistické okupace nemocnice fungovala bez větších problémů, přestože řada sester podporovala protinacistický odboj. V téže době zároveň došlo k realizaci dávného plánu na zřízení vlastní řádové zdravotnické školy. Během květnového povstání pak byla jakousi hlavní nemocnicí povstalců, bylo sem převezeno množství raněných, ale také vězňů propuštěných z koncentračního tábora v Terezíně ad. Budovy nemocnice byly poškozeny několika zásahy dělostřeleckých granátů, z nichž jeden (zápalný) způsobil požár, který se ale podařilo uhasit. Ani tyto události (ani skutečnost, že nemocnici vedla Češka), však neuchránily sestry boromejky před nařčením z kolaborace. Komunisty ovládané úřady a akční výbor vytvořený civilními zaměstnanci nemocnice prohlásily nemocnici za konfiskát podle Benešových dekretů (generální představená kongregace boromejek byla německé národnosti, stejně jako asi jako 1/4 sester), zabraly ji a snažily se vyštvat sestry mimo Prahu. Všechny tyto kroky však musely být v prosinci 1945 zrušeny jako nezákonné.
Po komunistickém převratu, 31. prosince 1948 byla nemocnice bez náhrady znárodněna. Sestry pracovaly dál u nemocných až do 13. srpna 1952, kdy byly všechny na hodinu propuštěny. Ředitel nemocnice Dr. Kopřiva to oznámil na schůzi lékařů, kde to odůvodnil přáním lékařského kolektivu. Na protesty lékařů, kteří takové odůvodnění odmítli, zareagoval zopakováním tohoto odůvodnění, nařídil jim, že mají dohlédnout na provoz nemocnice a její vyklizení od sester a celé sezení ukončil. Sestry byly ještě týž den násilím eskortovány do internačních klášterů či na jiná místa, kde byly drženy v nezákonné internaci (44 sester bylo odvezeno do Trutnova jakožto nové dělnice pro tamní továrny). Při jejich odvozu museli příslušníci StB a policie násilím vyklidit dvůr nemocnice a Vlašskou ulici, protože jinak by vozy nemohly pro masy protestujících pacientů a místních obyvatel projet. Kostel byl přifařen ke sv. Mikuláši a zůstal v provozu do 2. září 1962, pak byl odsvěcen, zrušen a jeho mobiliář rozdělen do kostelů v celé ČSSR. Oltářní obraz sv. Karla se dochoval v kněžském semináři v Košicích. Státní zdravotní ústav v kostele zřídil depozitář zdravotnické literatury se skladovacím prostorem téměř pro 90 000 svazků knih, v chórech se skladoval vyřazený nábytek, na místě oltáře byly toalety. Během komunistického hospodaření nemocnice měnila jméno (nejprve byla nemocnicí Dr. Budína, posléze nemocnicí Pod Petřínem) a dočkala se několika necitlivých přestaveb a přístaveb. Celkově však její areál značně zchátral. Formálně příslušela pod Fakultní nemocnici. Po Sametové revoluci v roce 1989 nastal postupný návrat boromejek do nemocnice. 23. dubna 1990 byl kostel vrácen Kongregaci sester boromejek a začala postupná obnova. Na rekonstrukci se podíleli ing. arch. Josef Hýzler, Stavební huť Pavla Širokého a malířka-restaurátorka Marie Kolafová. 22. srpna 1993 byl chrám znovu vysvěcen. Kříž kostelu daroval architekt Karel Filsak. V roce 1990 nastoupily do nemocnice celkem tři sestry, v roce 1992 Fakultní nemocnice uznala areál za vlastnictví kongregace a 1. října 1993 se nemocnice osamostatnila pod současným jménem. Boromejky tvoří jen malou část zaměstnanců nemocnice a neslouží ani na všech odděleních. 20. dubna 1996 byla dokončena oprava presbytáře a pražský arcibiskup Miloslav Vlk posvětil kamenný oltář. Oltář, ambon a svatostánek z mramoru navrhl a provedl ak. sochař a restaurátor Petr Váňa. V posledních letech se chrám stal střediskem úcty k někdejší představené kongregace, milosrdné sestře Vojtěše Hasmandové, jejíž postulaci ke svatořečení do Říma sestry připravují. V červnu 2006 jich v nemocnici pracovalo dvacet. V nemocnici působí Duchovní služba, hlavní kaplankou je S. M. Anna Mgr. et Mgr. Vendula Malichová, Řád premonstrátských řeholních kanovníků.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Karla_Boromejsk%C3%A9ho_(Mal%C3%A1_Strana)
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nemocnice_Milosrdn%C3%BDch_sester_sv._Karla_Boromejsk%C3%A9ho
Dojmy: Zajímavý areál nemocnice, u kterého je na jeho rohu umístěn kostel.
