Navštíveno: 23. 6. 2020
Historie: Vlašský špitál nebo též Vlašský dvůr pod Jánským vrškem je čtyřkřídlá barokní budova čp. 335/III kolem kosočtverečného dvora na rohu ulic Šporkovy a Vlašské na Malé Straně v Praze 1. Na počátku 17. století pražští italští usedlíci, dosud sdružení jen ve staroměstské mariánské kongregaci při Vlašské kapli staroměstské jezuitské koleje, rozšířili svou působnost o malostranský areál. Odtud pochází název „vlašský“. Původně se zde nacházela středověká pravděpodobně renesanční zástavba, která se odrazila také na půdorysu zdejšího areálu. Původní charitativní instituci vybudovala italská komunita v letech 1611-1617, poté, co jí roku 1602 prodal svůj domek stavitel Domenico de Bossi, který údajně také vedl stavbu nového objektu i kostela. Raně barokní dvoukřídlý dům byl dále stavebně upraven ve letech 1622 a 1643-45. Vstupní portál je vrcholně barokní z roku 1724, jako autor bývá uváděn Bartolomeo Scotti. Špitál měl oddělení pro muže, pro ženy a dětskou hernu. Roku 1654 přikoupil zahradu, přistavěl další křídlo domu a zřídil hřbitov. Od počátku provozu zde sídlil také malý pivovar, vařilo se "slabé" pivo pro potřeby obyvatel a zaměstnanců. Postupně se účel špitálu stále více měnil v útulek pro městskou chudinu a v sirotčinec, pro jehož chovance byla po polovině 18. století zřízena hedvábnická přádelní škola. Strahovští premonstráti jim poskytli zahradu k výsadbě moruší. V dubnu roku 1789 byla celá instituce v důsledku státní reformy zdravotnictví a charity zrušena. V té době objekt obývalo 76 chudých a 714 pracujících sirotků, kteří v červnu téhož roku museli objekty opustit a vyklidit. Areál včetně kostela koupil Ferdinand Schönfeld pro svou továrnu na hedvábí a zčásti příčkami přebudoval na malé byty. Roku 1804 založená Italská kongregace odkoupila objekty zpět a do roku 1830 je adaptovala v klasicistním "kasárenském" stylu včetně dvorních arkád. Roku 1839 dala znovu vysvětit kostel, který vymaloval Václav Markovský, který byl rovněž autorem obrazu Karla Boromejského pro hlavní oltář; do kostela byly vráceny také dva oltářní obrazy Karla Škréty "Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem" (nyní v Národní galerii v Praze) a "Svatá rodina". První pražský nalezinec (sirotčinec) měl svou školu, pekárnu a prádelnu. Další stavební úpravy s i vyžádal požár z roku 1882 a konečně v letech 1942-1943 se uskutečnila generální rekonstrukce budov včetně kostela pro kulturní účely. Od roku 1951 slouží pro Italské kulturní středisko. V současnosti zde sídlí Italský kulturní institut Praha (Istituto italiano di cultura di Praga).
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vla%C5%A1sk%C3%BD_%C5%A1pit%C3%A1l
Zdroj: https://www.pamatkovykatalog.cz/vlassky-spital-14281781
Dojmy: Zajímavý barokní areál s bývalým kostelem, který je jednou z dominant této části města.
