Navštíveno: 23. 6. 2020
Historie: Vrtbovský palác je šlechtický palác v pražském katastrálním území Malá Strana. Palác členitého půdorysu vznikl spojením dvou starších renesančních domů, v jejichž základech jsou patrné pozůstatky gotické stavby, zřejmě předpolí někdejší Újezdské brány. Starší jižní dům z roku 1575 patřil pánům ze Sebuzína, než jej v roce 1619 získal Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic od dědiců místokancléře Kryštofa Želinského ze Sebuzína jako kompenzaci za nesplacený dluh. V roce 1627 tuto nemovitost zakoupil královský hofmistr Sezima Jan z Vrtby, roku 1624 povýšený do hraběcího stavu. Severnější z obou původních domů, si nechal v roce 1591 vybudovat významný pražský architekt Ulrico Aostalli de Sala (Oldřich Avastalis). Později patřil významnému českému šlechtici Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic (1546–1621), který dům využíval jako místo setkávání a pobytu vědců, spisovatelů, umělců, skladatelů a dalších osobností ze svého širokého okruhu přátel. Kryštof Harant byl, coby jeden z hlavních vůdců stavovského povstání proti panovníkovi, popraven na Staroměstském náměstí. Po jeho smrti dům jako konfiskát v roce 1623 získal Sezima Jan z Vrtby. V letech 1627–1631 nechal Sezima z Vrtby oba sousedící měšťanské domy spojit a přestavět je na členitý palác o nepravidelném půdorysu v jednotném stylu pozdní renesance. Palácový komplex tak má několik křídel různé velikosti i výšky, která uzavírají čtyři nádvoří. Původní ulička k bývalým vinicím zůstala zachována v podobě dnešního průjezdu paláce. V období baroka byl palác dvakrát rozšiřován. Poprvé během 2. poloviny 17. století, podruhé v roce 1720. Tehdy byla za vlastnictví Jana Josefa z Vrtby provedena přestavba podle plánů Kryštofa Dientzenhofera, patrně na základě projektu Františka Maxmiliana Kaňky. V téže době byla rovněž na místě bývalé vinice zřízena barokní zahrada v italském stylu. Sochařskou výzdobu dvora a zahrady v pískovci vytesal Matyáš Bernard Braun a jeho dílna. Postava atlanta, nesoucího zemskou sféru, byla vyměněna za kopii, originál se nachází v Lapidáriu Národního muzea. Vrtbové drželi palác s přilehlou zahradou až do roku 1799, kdy ho koupil císařský rada Jan Mayer. V této době došlo k přestavbě paláce podle plánů dvorního stavitele Josefa Zobela, zahrady se však rekonstrukce nedotkla. Od roku 1807 byl v držení lazaretu na Karlově. V roce 1800 proběhla velká klasicistní přestavba objektu, kdy architekt Josef Klement Zobel mimo jiné zbudoval monumentální čtyřramenné schodiště. Kolem roku 1845 byl celý palác s barokní zahradou upraven ve stylu klasicismu a na předělu mezi spodním a středním patrem vznikly empírové přístavky. Tehdy původní barokní charakter zahrady zanikl a byl vyměněn i rostlinný pokryv. V průběhu přestavby pravděpodobně vznikla i malá vyhlídka na střeše v nejvyšším místě zahrady. V jednom z těchto přístavků v letech 1886–1889 bydlel a působil malíř Mikoláš Aleš, který zde měl svůj ateliér. V roce 1912 byla uliční část zvýšena o třetí patro s atikou. Vrtbové drželi palác s přilehlou zahradou až do roku 1799, kdy ho koupil císařský rada Jan Mayer. V této době došlo k přestavbě paláce podle plánů dvorního stavitele Josefa Zobela, zahrady se však rekonstrukce nedotkla. Od roku 1807 byl v držení lazaretu na Karlově. V roce 1800 proběhla velká klasicistní přestavba objektu, kdy architekt Josef Klement Zobel mimo jiné zbudoval monumentální čtyřramenné schodiště. Kolem roku 1845 byl celý palác s barokní zahradou upraven ve stylu klasicismu a na předělu mezi spodním a středním patrem vznikly empírové přístavky. Tehdy původní barokní charakter zahrady zanikl a byl vyměněn i rostlinný pokryv. V průběhu přestavby pravděpodobně vznikla i malá vyhlídka na střeše v nejvyšším místě zahrady. V jednom z těchto přístavků v letech 1886–1889 bydlel a působil malíř Mikoláš Aleš, který zde měl svůj ateliér. V roce 1912 byla uliční část zvýšena o třetí patro s atikou. Průběhu 20. století se tento palác nakonec stal majetkem města Prahy.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vrtbovsk%C3%BD_pal%C3%A1c
Dojmy: Nádherný palác, který je z pohledu ulice velmi nenápadný.
