Navštíveno: 23. 6. 2020
Historie: Kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty na Novém Městě je římskokatolický farní kostel. Kostel byl založen v 1. polovině 14. století při založení Nového Města. Vystavěn byl gotickém slohu řádem křížovníků s červenou hvězdou, který ho měl ve správě. Kostel byl vysvěcen v únoru 1351 arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, 16. března 1351 byl povýšen na farní. Kostel byl obklopen ve své době nejsvětším vnitroměstským hřbitovem, který byl používán zvláště intenzivně při morových ranách. Za husitství kostel ovládli husité a byl zde farářem také umírněný husita Prokop z Plzně, později pak utrakvisté. V letech 1472–1476 založena nová zvonice (dnešní Jindřišská věž), která byla určena pro nové těžké zvony. Při kostele byla také založena svatojindřišská farní škola, mezi rektory školy patřili Pavel Kristián z Koldína nebo Jan Campanus Vodňanský. Z doby utrakvismu se v kostele zachovala například křtitelnice z roku 1418. V té době zde také působilo jedno z nejstarších a nejbohatších literátských bratrstev v Čechách, které, stejně jako ostatní, bylo v roce 1784 zrušeno výnosem císaře Josefa II. a majetek rozprodán. Po Bílé hoře měl být kostel vrácen křižovníkům, ti se ho však v roce 1646 zřekli ve prospěch řádu barnabitů, ale ani ti tuto nabídku nevyužili a císař Ferdinand III. kostel v roce 1649 převedl na obec Nové Město. V dobách barokních pak došlo k přistavění několika kaplí kostela a interiér byl taktéž upraven v barokním slohu. K těmto úpravám pak došlo na konci 17. století. Nalevo od vchodu je barokní socha svatého Jana Nepomuckého od Matěje Václav Jäckela z roku 1709 a napravo barokní socha svatého Judy Tadeáše od téhož autora teké vytvořená v roce 1709. Obě sochy jsou pak přenesené od původní vstupní brány na hřbitov která se nacházela v ose dnešní ulice Jindřišská. Za pruského bombardování Prahy v roce 1757 byl kostel značně poškozen dělovými koulemi, z nichž mnohé jsou dodnes patrné v klenbách kostela. Tímto bombardováním byla také poškozena vzácná gotická stanová střecha, která byla nahrazena novou, jednodušší barokní střechou. V 19. století pak kostel prošel nevýznamnou úpravou pod vedením architekta Josefa Mockera. Tímo krokem byl odhalen významný prvek exteriéru, kterým je nahrubo odhalené zdivo kostela, které však byly liché, protože v období gotiky byly stavby zcela běžně omítnuté. Dnes je kostel využíván ke konání římskokatolických bohoslužeb zdejší farnosti sv. Jindřicha (české), slovenské a maďarské personální farnosti. Celkem zde tedy sídlí hned tři farnosti. Do roku 2021 se zde pravidelně sloužily také mše svaté dle tradičního římského ritu (tridentská mše) pod záštitou Kněžského bratrstva sv. Petra (FSSP) a sídlil zde Klub sv. Atanáše (přednáškový klub pro laické katolíky). V roce 2021 však vyšlo nejprve Motu proprio Traditionis custodes papeže Františka diskriminující kněze a věřící tradičního ritu, a následně také zaváděcí směrnice pražského arcibiskupství, která znemožnila další slavení této liturgie u svatého Jindřicha. Vekou ztrátou přitom bylo především zrušení již tradičních adventních rorátních mší v tradičním obřadu za doprovodu zdejšího Literátského bratrstva sv. Jindřicha. 20. března 2022 byly na faře posvěceny prostory nově vzniklé studentské koleje Adalbertinum pro maďarské studenty v Praze, kterou financovala Maďarská biskupská konference a kterou provozuje zdejší Maďarská personální farnost.
Barokní vybavení kostela - obrazy a sochy významných českých umělců (např. Václav Vavřinec Reiner, Karel Škréta, Jan Jiří Heinsch či Jan Jiří Bendl) - vzniklo postupně mezi lety 1738-1741. Cyklus nástěnných obrazů ze života sv. Jindřicha, který se nachází v presbyáři byl financován literátským bratrstvem a vznikl roku 1745. Oltářní architektura situovaná za hlavním oltářem je převzatá z klášterního kostela sv. Kříže bratří cyriaků, který byl zrušen Josefem II. Oltářní obraz je původní z roku 1698 několikrát nastavovaný. Namaloval ho rovněž Jan Jiří Heinsch a znázorňuje sv. Jindřicha v roli ochránce Prahy před švédským obléháním a sv. Kunhutu chodící po rozžhavených radlicích, aby tak dokázala svou nevinu, když byla nařčena z cizoložství. První významnou upravou kostela byla renesanční přestavba v roce 1529. Při ní vznikla kostelní kruchta, předíň před vchodem do kostela a z ní vedoucí kamenné schodiště na kůr. Významná přestavba nastala v roce 1879, kdy byl kostel spolu s přilehlou zvonicí nazývanou Jindřišská regotizován (především v exteriéru) pod dohledem architekta Josefa Mockera. Při této nedokončené neogotické úpravě došlo k odstranění gotických a renesančních částí fasády oklepáním až na holý kámen, spálena více než polovina všech bočních oltářů, byly postaveny nové varhany nebo nový vstup do chrámové klenotnice. Vnikly nové vitráže v gotických oknech. Zrušen byl také přilehlý hřbitov (nepohřbívalo se na něm již od roku 1787) a byl proměněn v malý parčík. Spolu s ním také kostnice a Jeruzalémská kaple. Pozůstatky náhrobních desek byly přilepeny na fasádu chrámu, některé náhrobky jsou umístěné ve vstupní části uvnitř kostela. Zbořeny byly také další, zvenku kostela nalepené, hrobky. Kaple sv. Barbory byla postavena roku 1672 jako poděkování za záchranu před švédským obléháním Prahy. V této kapli působilo také Bratrstvo sv. Panny Barbory, které se staralo o pohřby a s nimi spojedné ceremonie - fundace zádušních mší, hudba, kultura pohřbívání. Tato kaple měla vlastní zřízení, a proto měla také vlastní sakristii, která byla později Josefem Mockerem při regotizaci zbořena. V kapli můžeme také vidět maketu dělové koule, sochy sv. Rocha, sv. Šebestiána, sv. Josefa, sv. Terezie, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Na mramorovém oltáři z roku 1746 je cenný obraz svaté Brabory od Matěje Zimprechta z roku 1673. Tato kaple také sloužila od 19. století jako křestní kaple. Kaple Panny Marie jiným přízviskem je také kaple Malanotská. Byla postavena roku 1685. Nejcennější památkou kaple je barokní pieta ze 17. století ve výklenku oltáře z roku 1765. Kaple sv. Lukáše neboli kaple Krocínská. Byla postavena roku 1696. Oltářní architektura i s obrazem je z roku 1700. Obraz namaloval autor hlavního oltářního obrazu, Jan Jiří Heinsch. Znázorňuje sv. Lukáše, jak maluje Pannu Marii. Tato kaple díky svému zasvěcení byla také cechovní kaplí novoměstských malířů. Pod hlavním obrazem je také obraz menší, znázorňující Božské Srdce Ježíšovo. Tento obraz patří k nejstarším dochovaným znázorněním tohoto tématu v Čechách.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosspan class="rwd-line">tel_svat%C3%A9ho_Jind%C5%99ichaspan class="rwd-line">_a_svat%C3%A9_Kunhuty
Zdroj: https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jindricha-a-sv-kunhuty-se-svatojindrisskou-zvonici-15333022
Dojmy: Nádherný gotický kostel, který si dodnes zachoval svou gotickou tvář.
