Navštíveno: 13. 7. 2020
Historie: Klášter sester voršilek v Praze je barokní klášterní komplex řádu svaté Voršily (uršulinek). Nachází se při kostele svaté Voršily na Národní třídě na Novém Městě pražském. Původně se na tomto místě nacházela gotická zástavba pocházející z období založení Nového Města Pražského. Mezi tyto gotické stavby patřila vápenka, cihelna či sladovna. Tato zástavba se dodnes zachovala v podobě gotických sklepů či částí obvodového zdiva. V roce 1664 zakoupily voršilky jeden z pražských domů ve staré zástavbě a zřídily si zde svůj první prozatímní konvent. Později přikoupily ještě několik okolních domů, které byly strženy a v letech 1674–1679 přestavěny na raně barokní komplex kláštera a přilehlé internátní školy. Kromě toho zde byly také divadlo, knihovna a několik kaplí. Na stavbě se podílel mj. též architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Na místě měšťanských domů, jejichž základy a dvě klenby se dochovaly v suterénu, byla roku 1699 založena a v letech 1702 až 1704 postavena novostavba jednolodního vrcholně barokního kostela, při starším klášteře voršilek. Projekt vytvořil Marcantonio Canevalle roku 1699, datovaný originál projektu se dochoval. Základní kámen byl položen 4. dubna 1699 za přítomnosti architekta a slavnost se opakovala po instalaci nové představené 24. září 1702, kdy byla stavba téměř hotova. Kostel se třemi oltáři a bez vnitřní výzdoby byl posvěcen světícím biskupem pražským a zároveň strahovským opatem Vítem Seiplem dne 6. července 1704. 10. července roku 1718 vysvětil Jan Kamenický již plně zařízený kostel. Vnitřní výzdobu provedli do roku 1707 malostranský malíř Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu (fresky) a pravděpodobně Tommaso Soldatti (štukatury). Fresky pokrývají tři pole klenby a znázorňují činnost tří božských osob ve světě (Boha Otce, Syna a Ducha svatého). Nad kruchtou je zpodoben Anděl Strážce. Tam se také dochovala v rohu Steinfelsova signatura. Kostel má celkem šest oltářů. Hlavní oltář sv. Voršily: obraz Nanebevzetí sv. Voršily mezi družkami namaloval Jan Kryštof Liška roku 1704, daroval jej František Antonín Špork, jehož erb je dole vymalován. Dřevěné konstrukce dodal truhlář Jan Unmuth, bíle štafírované oltářní sochy sv. Augustina a sv. Karla Boromejského a skupinu Nejsvětější Trojice mezi anděly v nástavci dodal František Preiss do roku 1710. Boční oltář Nanebevzetí Panny Marie štafíroval Jan Kryštof Tummer, obraz na něj namaloval Petr Brandl roku 1710. Na predele je obraz sv. Rodiny pod sklem. Mramorový kámen v podlaze uprostřed kostela kryje hrobku (kryptu) řeholnic, zrušenou za reforem císaře Josefa II. roku 1784. Mramorovou dlažbu provedl Jan Petr Baumgartner v letech 1737-1740 a Zvon v sanktusové vížce nad kruchtou byl odlit roku 1706 v dílně Mikuláše Löwa. V nadpraží hlavního vchodu do chrámu stojí kamenná socha sv. Voršily, jejímž autorem je pravděpodobně Ottavio Mosto (1701); sochy sv. Markéty, Agáty (Háty), Panny Marie Immaculaty, šesti andělů a archanděla Michaela dodala dílna Matěje Václava Jäckela. V době církevních reforem císaře Josefa II. byl klášter zrušen, ale krátce nato opět obnoven. Majetek však mezitím propadl náboženskému fondu, a voršilkám byl pouze propůjčován. Interiér chrámu v letech 1883 až 1884 upravil architekt Antonín Viktor Barvitius, který dal dosavadní výmalbu stěn překrýt novobarokními šablonami s nekonečným ornamentálním vzorem (válečkem). Podruhé byl klášter zrušen komunistickým režimem v roce 1951 a řádové sestry byly odvezeny. Klášter byl navrácen Římské unii řádu svaté Voršily po sametové revoluci v roce 1991. Při generální obnově interiéru v letech 1983-1985 byl zčásti zachován vzor novobarokní a zčásti obnovena starší vrstva výmalby.
Zdroj: https://www.hrady.cz/klaster-vorsilek-s-kostelem-sv-vorsily
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9_Vor%C5%A1ily_(Praha)
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/klaster-vorsilek-s-kostelem-sv-vorsily-15471074
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_vor%C5%A1ilek_(Praha)
Dojmy: Krásný barokní areál kláštera, jehož perlou je vrcholně barokní kostel sv. Voršily.
