Navštíveno: 28. 6. 2014
Historie: Takzvaný Vávrův mlýn (přesněji Vávrův dům) stojí v Praze 1, ulici Nové mlýny 2, takřka na samém rohu Revoluční třídy a nábřeží. Ve skutečnosti to nebyl mlýn (mlýny stály na řece), ale obydlí mlynáře. Na pozemku dnešního Vávrova domu a v okolí již od 13. století bydleli rybáři, lazebníci nebo lázeňští a také mlynáři. Ve středověku zde byly tůně a jejich voda se používala pro lázně sv. Klimenta. Stavení, které zde bylo již ve 14. století, patřilo rybáři Naxtanovi. Majitelé se často střídali a v polovině 16. století domek připadl novoměstské obci. Po velkém požáru v roce 1689 objekt z větší části lehl popelem. Společně s rekonstrukcí Nových mlýnů na řece, které také patřily Novému Městu pražskému, byla znovu postavena i obytná barokní budova po dnešním čp. 1239/II, která patřila k inventáři mlýnů. V první polovině 18. století začalo město mlýny dlouhodobě pronajímat. V roce 1750 získal Nový mlýn poblíž kostela sv. Klimenta spolu s obytnou budovou mlynář František Klika. V roce 1788 jej převzal Václav Michalovic, který mlýn i s obydlím roku 1800 definitivně vykoupil z majetku Nového Města. V rodině Michaloviců zůstal dům do konce 80. let 19. století. Roku 1890 dům koupil majitel realit Zdeněk Vávra s manželkou Marií, v majetku jeho stejnojmenného syna byl až do roku 1948, kdy byl znárodněn a předán OPBH. Právě v době držení této rodiny v letech 1888 – 1889 prodělal dům klasicistní úpravy. Po posledním majiteli domu zůstalo pouze jméno. Mlýny na řece vzaly za své při její regulaci, Vávrův dům a především jeho malířská výzdoba, pro kterou byl prohlášen za památku I. kategorie, zůstal v pražské památkové rezervaci. Výzdoba nástěnnými malbami prakticky v celém domě byla provedena roku 1847 proslulým malířem a dekoratérem Josefem Navrátilem na objednávku bohatého mlynáře a měšťana Václava Michalovice, který byl umělcovým přítelem, milovníkem umění, sběratelem a Navrátilovým spolustolovníkem v dávno již zrušeném pivovaře U Kléblatů. Původní malby se v úplnosti dochovaly, kromě několika fragmentů, ve třech saloncích v 1. patře objektu. Vávrův dům se svými Navrátilovskými interiéry, podobně jako zámek v Zákupech, Liběchově nebo v Jirnech, patří ke skvostům dekorativního umění poloviny 19. století. Přesto, že malby Josefa Navrátila byly v padesátých letech restaurovány prof. Bohuslavem Slánským, dům chátral a hledalo se pro něj vhodné využití. Na doporučení Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy jej koncem 70. let převzalo Ředitelství pošt Praha. Celý prostor byl v letech 1986 až 1988 rekonstruován a od té doby v něm sídlí Poštovní muzeum Praha. Toto muzeum bylo zřízeno již dne 18. prosince 1918, ale v té době se nacházelo v přízemí Karolina. Postupně muzeum rozšiřovalo svou sbírku a bylo nuceno opustit tuto budovu, a tak se přesunulo do bývalého kláštera sv. Gabriela na Smíchově a bylo opět otevřeno v roce 1933. Bohužel již v roce 1944 bylo muzeum uzavřeno a otevřeno bylo až v květnu 1945. Jakmile odbyl roku 1948 bylo muzeum opět uzavřeno a v této době kolem roku 1953 vznikla velká sbírka známek tohoto muzea. Pražské muzeum bylo následně přesunuto do tohoto barokního domu a opět bylo otevřeno v roce 1988. Jakmile došlo k rozdělení československa, tak byla také rozdělena sbírka muzea.
Zdroj: https://www.postovnimuzeum.cz/historie-id33025
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/vavruv-vodni-mlyn-15401004
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1vr%C5%AFv_ml%C3%BDn
Dojmy: Zajímavá expozice, ale mnohem zajímavější byli krásné interiéry uvnitř muzea.
