Navštíveno: 12. 5. 2016
Historie: Novoměstská radnice (německy: Neustädter Rathaus) patří k nejvýznamnějším gotickým stavbám na Novém Městě pražském, jež byly vybudovány v době panování Karla IV. Přáním panovníka bylo, aby se Karlovo náměstí (tehdejší Dobytčí trh), stalo nejen významným obchodním střediskem, ale i důstojným protějškem náměstí Staroměstského. To byl také důvod, proč Novoměstská radnice měla vynikat výstavností. Novoměstskou radnici tvoří několik budov a jejich výstavba probíhala postupně, po etapách. Nejstarší část stavby je východní křídlo (Vodičkova ulice), jeho stavba probíhala v letech 1377–1398. Po roce 1411 bylo pod vedením Martina Frička a mistra Kříže stavěno křídlo jižní s průčelím na Karlovo náměstí. Z těchto let (1411–1418) je v přízemí hlavního jižního křídla dochován dvojlodní sál o šesti klenutých polích, nesených dvěma válcovitými pilíři a zabírá plochu téměř celého křídla. Obnoven je ve své původní renesanční podobě. Síň je 23 metrů dlouhá, 11 metrů široká a výška stropů síně je 7 metrů. V souvislosti s Novoměstskou radnicí se nelze nezmínit o první pražské defenestraci. V neděli 30. července 1419, se účastníci nejprve shromáždili v chrámu Panny Marie Sněžné, kde kázal kněz a pozdější vůdce pražských radikálů Jan Želivský. Násilný převrat byl předem plánován, mnoho stoupenců Želivského se dostavilo ozbrojených. Po kázání se v čele davu a s tělem božím nad sebou (čímž porušil zákaz procesí) odebral k farnímu kostelu sv. Štěpána, který byl před únorem (1419) husitským působištěm a kde probíhala nedělní mše. Vyhnali přítomné a zdevastovali a vyrabovali blízkou faru a faráře oběsili. Možná zde Želivský uskutečnil bohoslužbu za první vítězství. Krátce před půl desátou se dav Žitnou nebo Ječnou ulicí vydal před nedalekou Novoměstskou radnici, kde na radních v čele s purkmistrem Janem Podivínským požadoval propuštění vězněných stoupenců přijímání podobojí. Někteří konšelé byli po útoku na radnici vyhozeni okny a krutě ubiti. Celkem šlo o purkmistra Jana Pdvinského a konšele Čeňka Patriarchu, Rehla Drevníka, Jana Humpolce, Václava Barbořinu, Jana Rybu a Sasína. Dle svědectví Vavřince z Březové se útoku na radnici zúčastnil Jan Žižka. Krále Václava IV. zpráva o zabití jím dosazených konšelů dostihla na Novém hradu u Kunratic a vyvolala u něj záchvat hněvu, který bývá kladen do souvislosti s jeho smrtí o několik týdnů později. Krátce po této události město rychle opustilo mnoho nepřátel kalicha (Jan Žuvač, Petr Šilhan, Mikuláš Navara). Takzvaná velká obec zvolila čtyři hejtmany, kteří spravovali Nové Město do ustavení nových konšelů. Po prvotním hněvu Václav IV. kapituloval a už 2. srpna (na Novém hradě) oficiálně schválil nově zvolené konšely (na královském dvoře bylo mnoho sympatizantů převratu, kteří o něm byli předem informování a kteří na krále cíleně působili) Tato brutální a krvavá událost stála na počátku období, které dnes nazýváme husitské války. O několik let později se Janu Želivskému stala osudnou radnice jiná, a to Staroměstská, do které byl vlákán a zavražděn. Dominanta Novoměstské radnice, radniční věž, byla založena roku 1451 a je umístěna v jihovýchodním nároží (tvoří roh Vodičkovy ulice a Karlova náměstí). Stavba věže probíhala v letech 1452–1456. Vysoká je 70 metrů a na její vrchol vede 212 schodů. Má šest podlaží. Přízemí věže sloužilo jako věznice. V prvním patře je umístěna gotická, později barokně upravená kaple Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava. Kaple sloužila také jako poslední útočiště odsouzeným na smrt. Na stěně je freska s námětem Práva a Spravedlnosti. Nejvyšší patro sloužilo jako byt hlásného. Následně v době náboženských a politických nepokojů proběhla druhá pražská defenestrace v roce 1483, která vyvrcholila politickým převratem. V roce 1518 se stala Novoměstská radnice sídlem šestipanského úřadu a byli zde provedeny výrazné architektonické úpravy, kdy bylo v letech 1520–1526 Benediktem Riedem renesančně upraveno jižní křídlo a hlavní průčelí (tuto podobu s vysokými štíty má průčelí dnes). Po požáru v roce 1559 bylo postaveno křídlo západní a severní a Bonifácem Wohlmutem renesančně upraveno i křídlo východní (Vodičkova ul.), v němž zůstala (v 1. patře) zachována původní rozsáhlá gotická síň s gotickou žebrovou klenbou na renesančních podpěrách. Po těchto rekonstrukcích a dostavbách byl rozsahově vývoj radnice dokončen: vznikla budova se čtyřmi křídly, arkádovým dvorem a s věží v jihovýchodním nároží.
V roce 1609 se zde sešli také protestanští stavové, aby se pokusili přimět Rudolfa II. vydat Majestát zaručující náboženské svobody. V radnici po celou dobu nesídlila pouze správa, ale byla zde také malá věznice, na své odsouzení zde čekal například vůdce chodské selské rebelie Jan Sladký Kozina v letech 1694 – 1695. Střecha a ochoz věže jsou z let 1722–1725. Když došlo ke sloučení Pražských měst v roce 1784, tak se stala radnice sídlem trestního soudu. Pro tyto potřeby byla v letech 1806–1811 podle projektu Karla Schmita část radnice přestavěna v empírovém slohu. V té době přesněji řečeno v roce 1839, zde probíhal proces s legendárním loupežníkem Václavem Babinským. Či zde pobíval vůdce rebelujících Chodů Jan Sladký Kozina za revoluci v roce 1848. Následně v roce 1859 zakoupilo městskou radnici Presidium zemského soudu. Chvilku nato v roce 1894 se zde konal politický proces s omladinou, kde bylo odsouzeno 70 osob, mezi kterými byl Stanislav Kostka Neumann. Nádvoří radnice pak sloužilo k popravám. Při opravách v roce 1905 byli objeveny cenné zachované zbytky původní architektury a následně podle nich architekti Antonín Wiehl a Kamil Hilbert rekonstruovali budovu radnice. Tato přestavba pak proběhla mezi lety 1905 – 1906. Na hlavním průčelí do Karlova náměstí došlo k obnově velkých sdružených renesančních oken do hlavního sálu a renesančních štítů. Jako vězení a popraviště sloužila tato radnice i během 2. světové války. V letech 1958–1959 probíhala první novodobá úprava, kdy byla v přízemní gotické síni vybudována obřadní svatební síň pro obvod Prahy 2. V roce 1962 byla radnice prohlášena za národní kulturní památku. Další rozsáhlá rekonstrukce probíhala podle projektu Václava Girsy v 80. a 90. letech 20. století (1976–1996) a prostory byly upraveny pro potřeby OÚ Praha 2. Při rekonstrukci věže byla odstraněna pamětní deska klubu Omladinářů–devadesátníků, umístěna na radnici v roce 1928 k 10. výročí vzniku Československa.
Zdroj: http://www.nrpraha.cz/historie/
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A1_defenestrace_(1419)
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Novom%C4%9Bstsk%C3%A1_radnice
Dojmy: Budova stojící v čele náměstí upoutá každého svým vzhledem, který nepasuje do rázu náměstí.
