Navštíveno: 8. 10. 2014
Historie: První písemný doklad o starobylé vsi Nusle pochází z 11. století. Ves tehdy náležela k majetku Vyšehradské kapituly. Je zmiňována jako Neosvětly, Nostuly, Nůsly, Neosvitly či Neovstlí a ve středověku převážnou část jejího území tvořily vinice (vallis vinarium či valis vinearum), vinařské domky, mlýny na Botiči, masné krámy, usedlosti (Bučanka, Bělka, Terebovka, Reitknechtka, Formanka), zájezdní hostinec, hájovna. Významná musela být ves Krušina s kostelíkem sv. Pankráce v jádře vystavěným jako kamenná rotunda již ve 12. století. Dále vznikaly obytné selské domky v Dolních a Horních Nuslích. Počátkem husitské revoluce se Nusle dostaly do majetku měšťanů Starého a Nového Města pražského, v jejichž vlastnictví zůstaly až do roku 1547, kdy je po nezdařeném stavovském povstání král Ferdinand I. Habsburský zabavil a daroval klášteru mnišek Strážkyň Božího hrobu ve Světci u Bíliny, po jehož zániku panství připadlo zpět královské komoře. Císař Maxmilián I. roku 1575 prodal Dolní Nusle Novému Městu, zatímco Horní Nusle koupil Hynek Krabice z Veitmile.
Když se v držení vsi Horní Nusle vystřídalo několik majitelů, koupil ji roku 1627 Sezima z Vrtby. Jeho vnuk Jan Josef z Vrtby přikoupil Dolní Nusle a spojil je v jednu ves. K Nuselskému dvoru přistavěl na místě dnešního náměstí Bratří Synků Nuselský zámek a roku 1694 pivovar. Před rokem 1750 bylo v Nuslích mimo budov panství a Nuselského pivovaru 35 obytných domů. Roku 1758 Vrtbové svůj letní zámek v Nuslích prodali majiteli zámku Dobříš, hraběti Jindřichu Pavlovi z Mansfeldu. po jeho smrti dědila Nusle jeho dcera Marie Isabela Colloredo-Mansfeldová. Roku 1795 je koupil kníže Josef Václav Paar a rozšířil tak své dosavadní panství z Vršovic a Podolí-Dvorců.
Roku 1797 některé statky získal Jakub Wimmer, zbohatlý jirchář a koželuh, armádní dodavatel, posléze povýšený do šlechtického stavu. Jeho zásluhou byly po roce 1814 pozemky zvelebeny v empírovém a romantickém duchu, zakládány cesty, hrazeny parcely, vysazovány stromy a venkovský ráz mizel, avšak většinou zmizely i vinice.
Nusle se začaly rozšiřovat od poloviny 19. století, kdy je v roce 1857 koupil měšťan Alois Procházka. Rozvoj obce ovlivnila Průmyslová revoluce, měšťanská výstavba činžovních domů, stavba nádraží a železniční sítě vyvolala zboření zámku i statku. Obec byla povýšena na město, mající od roku 1898 i svůj politický a soudní okres, který zahrnoval i některé obce na levém břehu Vltavy (spadala tam např. i Malá Chuchle). Nuselský pivovar, založený Janem Josefem Sezimou z Vrtby, byl rozšířen na měšťanský akciový.
V těchto letech (1885–1889) bylo též nad Nuslemi zbudováno státní vězení, pozdější trestnice Pankrác, jako náhrada za zrušenou Svatováclavskou věznici, která stávala poblíž dnešního Karlova náměstí (bývalého Dobytčího trhu). Stará radnice byla zřízena v Alšovými malbami vyzdobeném domě s věžičkou v dnešní Křesomyslově ulici. Ještě před koncem 19. století byl postaven rohový dům s věží a hodinami (Nusle čp. 6) na blízké křižovatce dnešní Bělehradské a Otakarovy ulice, v němž byla více než sto let známá Nuselská kavárna (dnes je tam orientální restaurace), kterou s oblibou navštěvoval komik Jaroslav Štercl. Většina zástavby s prvky secese i kubismu a historizujících slohů pochází právě z konce 19. století, kdy Nusle získaly svůj okres a byly povýšeny na město, a ze začátku 20. století. Roku 1906 vznikla na pankráckém kopci za Reitknechtkou pozoruhodná stavba Kotěrova vodojemu a v roce 1908 novorenesanční budova nové Nuselské radnice. V Nuslích byly postaveny čtyři školní budovy (Boleslavova, před radnicí-čs.legionářů dnes Táborská, Svatoslavova, Na Pankráci) a budova opatrovny (mateřské školy) Na Paloučku (Nusle čp.121), které byly v době první republiky a po roce 1990 nově opraveny.
Tehdejší Nusle, stavbu tratí a nádraží, popisuje velmi dobře Jakub Arbes ve své knize "Okolí Prahy". V sobotu 21. prosince 1918 se tudy vracel do vlasti zvláštním vlakem prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Nezastavěna zůstala do první světové války pouze Nuselská pivovarská zahrada, Folimanka (Formanova vinice), Fidlovačka a zbylé údolí pod vinicí Grébovkou vedle trati (to je zastavováno až počátkem 21. století, novými domy kolem Botiče v Praze 2 a Praze 10). Zámecký park tím byl dokonale "rozparcelován" a v dolních Nuslích vznikly nové ulice (dnes části Prahy 4-tehdy od roku 1898 okresního města Nuslí, ulice Bělehradská - tehdy Havlíčkova, Boleslavova, Ctiborova, Čestmírova, Křesomyslova, Mečislavova, Mojmírova, Otakarova, Rostislavova, Svatoslavova, Vlastislavova, Závišova) a náměstí. Na náměstí byla postavena pseudobarokní replika průčelní budovy Nuselského zámku (dnes Nusle čp. 1) s obrazem Panny Marie z roku 1901. V ústí Nuselské ulice do náměstí byl vystavěn již předtím pseudorenesanční Národní dům s orlojem (velkými hodinami), společenským sálem (kde koncertoval i Karel Hašler), sochami Sv. Václava, Přemysla a Libuše, bustou Karla Havlíčka Borovského, znaky měst zemí koruny české a na protější budově lékárny socha Františka Ladislava Riegera. Orloj a společenský sál zanikl v padesátých letech 20. století, když Národní dům (dnes Nusle čp. 2, Nuselská 1) přestal plnit svoji funkci.
Za první republiky byly Nusle 1. ledna 1922 připojeny k Velké Praze. Výstavba se přesunula na jižní část Nuslí (Pankrác) a do Vršovic. V Táborské ulici byla však postavena řada moderních šestipodlažních domů s rozlehlými balkony a zimními zahradami, v nichž bydlel herec Martin Růžek (Nusle čp. 63, 65 a 66). V okolí ulic Nad Nuslemi, Pod Vilami a Na Květnici vznikla vilová čtvrť. V roce 1920 zde bylo postaveno Františkem Šambergem známé Tylovo divadlo (řadu let Hudební divadlo v Nuslích, dnes Divadlo na Fidlovačce) a v budově staré pošty hrál po kinu Ponrepo nejstarší pražský biograf „kino Bouček“ (Nusle čp. 594). Kostel svatého Václava vznikl na konci 19. století, Nuselská radnice v roce 1908 a nová Nuselská sokolovna byla vystavěna do roku 1925 s tehdy největší kuželkářskou (dnes bowling) dráhou v Praze. Jako sokolník nové Nuselské sokolovny působil tehdy náš první olympijský vítěz na LOH 1924 v Paříži gymnasta Bedřich Šupčík. Ve staré Nuselské sokolovně byl v témže roce zřízen Husův sbor s barevnými vitrážemi do Táborské ulice. Jednotlivá okna mají dodnes původní nápisy „Hus“, „Komenský“, „Masaryk“. O spolkový život v Nuslích se s církvemi, Sokoly, Skauty a sportovními kluby (SK Nusle, Nuselský SK, Viktoria Nusle, Olympie Nusle, Union Nusle) staraly rovněž dvě veleobce baráčnické „Vitoraz“ a „Na Čekanici“, pořádající společenské akce obvykle v Nuselské pivovarské zahradě. Kromě řady školních honosných budov, budovy vrchního soudu a vozovny, byl do druhé světové války Na Paloučku ještě zbudován moderní evangelický kostel a luxusní restaurace, která je v provozu dodnes.
V rohovém domě v Čiklově ulici 1237/17 bydlel Václav Alois Čikl, duchovní správce pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje. On sám byl popraven v Kobylisích již 4. září 1942, v Mauthausenu skončil život jeho manželky Marie. Dne 13. května 1941 byl v přestřelce zraněný Josef Mašín zajat gestapáckou přesilou v ulici Pod Terebkou (nyní Čiklova 19) v Praze-Nuslích, když kryl krkolomný útěk svých druhů Václava Morávka a Františka Peltána po uzemňovacím lanku vysílačky z okna jednoho z místních bytů, odkud se ten den vysílalo do Londýna. V domě v Čiklově ulici 7 (od roku 1940 do roku 1945 Hemina) působil za druhé světové války radiotelegrafista Obrany národa Otakar Batlička, který byl popraven v roce 1942. Do odboje se aktivně zapojili i policisté z policejní stanice ve Svatoslavově ulici.
Po druhé světové válce začaly Nusle chátrat. Teprve v roce 1968 se začalo s opravami fasád secesních domů a také Nuselské neorenesanční radnice. V úterý 20. srpna 1968 vedl přes Nusle a Vinohrady těsně nad vilou Osvěta a Nuselskými schody přeletový invazní koridor letadel AN 12, vezoucí okupační tanky sovětské armády na dnešní letiště Václava Havla. Záhy byly obsazeny všechny pražské vltavské mosty a dokonce i most přes Botič. Minomety okupační armády byly umístěny v nově budovaném podjezdu v Otakarově ulici a na staveništi až k nádraží, nazítří, ve středu, tanky obsadily náměstí a svými pásy zničily nově vybudované přechody pro chodce. Podobný scénář se opakoval i 20. srpna 1969, tehdy již s tanky československé armády, které tudy jen projížděly k "nepokojům" na Vinohradech a centru města. V pozdních večerních hodinách se přes Nusle zase vracely na jih neb Nuselský most ještě nebyl v provozu (opět zde došlo k poškození vozovek, nově vybudovaných v roce 1968).
V šedesátých letech byly v Nuslích postaveny dvě nové budovy gymnázií (Na Jezerce v ulici Sdružení a na Vítězné Pláni), později byla zasypána část ulice Lounských, prodloužení Boleslavovy ulice vedoucí z dolních Nuslí východně od Nuselského mostu na Vítěznou Pláň (pojmenovanou na počest husitské bitvy U Vyšehradu 1. listopadu 1420).
V parku Na Jezerce v původně Sokolu patřící budově bylo zbudováno kulturní středisko Jezerka, odkud později začalo první experimentální barevné vysílání barevné Československé televize. V sedmdesátých letech zde TV měla zpravodajská studia, od roku 1975 se odsud vysílal pořad Vysílá studio Jezerka a během Sametové revoluce se tu v pronajatých studiích vystřídalo více než 60 zpravodajských štábů z celého světa. Dnes zde hraje Divadlo bratří Hrušínských (divadlo Na Jezerce), kteří mají též v ulici Nad Nuslemi svou rodovou vilu. Roku 1974 přemostil Nuselské údolí železobetonový Nuselský most (od roku 1975 do roku 1990 Most Klementa Gottwalda, předtím pracovní název mostu i stanice metra Nuselský most), který část čtvrti dodnes zastiňuje svojí mohutností. Od roku 1958 se v budově bývalém sochařském atelieru bratří Nováků v Čiklově ulici začínají natáčet animované filmy. Vzniká zde slavné studio, kde pod vedením Břetislava Pojara vznikla celá řada známých loutkových filmů (Potkali se u Kolína atd.) Studio patřilo pod "Krátký film Praha" a natáčeli zde i režiséři J. Kluge, L. Beneš (Pat a Mat) a mnoho dalších. Ateliér se stal i místem setkávání různých uměleckých osobností (Z. Seydel, Kamil Lhoták, M. Štěpánek atd). Později přešla výroba loutkových filmů do nových budov na Barrandově (1983).
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nusle
Dojmy: Poměrně moderní čtvrť, kde moc památek není, ale i zde se dá něco najít.
