Navštíveno: 19. 3. 2023
Historie: Ves Strašnice je v písemných pramenech poprvé zmíněna roku 1185 a poté roku 1222. Část vsi byla v majetku Vyšehradské kapituly, část pak rozdělena do několika svobodných dvorů: jeden dvůr se nazýval Trčkovský, jiný držel roku 1387 Jindřich Náz, další dvůr s tvrzí měl od roku 1383 v majetku Bartoloměj Štuk, jehož potomci se psali „ze Strašnic“. Jeden ze strašnických dvorů vlastnil roku 1400 Pešek. Pravděpodobně to byl tento dvůr s tvrzí, který měl roku 1407 v majetku měšťan Jindřich Eling z Vechty. Eling toho roku věnoval poplužní dvůr s tvrzí, poddanské usedlosti a ostatní zdejší majetek své ženě Kateřině. Ta se po jeho smrti znovu provdala za Hlasa z Kamenice, jemuž roku 1416 postoupila své věno včetně tvrze. Hlas padl roku 1424 u Malešova a jeho majetek si rozdělili synové tak, že Ješek obdržel Kamenici a jeho bratři Jindřich, Janek a Václav část vsi Strašnice a tvrz. Roku 1437 jednotlivé dvory zastavovali ke Štukovské tvrzi a o třináct let později prodal Václav tvrz Strašnice s dvorem Janovi z Chrastu. Roku 1454 Jan z Chrastu zemřel a o dědictví po něm a po Kateřině Hlasové se vedl spor, ve kterém bylo právo přiznáno synovi Jana z Chrastu Janovi. Roku 1483 vlastnil pravděpodobně již celou ves Strašnice Jan z Buštěvsi a na Strašnicích, podepisovaný jako „pravý a spravedlivý dědic zboží strašnického“. Roku 1501 prodal Strašnice Novému Městu pražskému, které si roku 1543 dalo znovu zapsat do svých register: „Strašnice tvrze, dvoru poplužního s poplužím, vsi celé tudíž i dvoruov kmecích s platem“.
Novoměstští začali své zdejší dvory, pozemky a poddanské usedlosti rozprodávat. Roku 1547 jim vše zabavil král Ferdinand I. a toto zabavené zboží o dva roky později postoupil Starému Městu. Roku 1562 byly do zemských desek Starému městu zapsány „tvrz, dvůr poplužní a ves ... Strašnice s dědinami, lukami, rybníky, s pastvami a dvory kmetcími, s platem a se vším příslušenstvím“. Staroměstští tvrz udržovali. Po skončení třicetileté války roku 1648 však bylo do soupisu válečných škod Starého města zapsáno: „tvrz při dvoru strašnickém .. při tomto nedávném nepřátelském obležení skrze lid nepřátelský k dokonalému zruinírování přivedena. Škoda pak na ní se nacházející ... taxirována jest v summě 3135 fl.“. Roku 1662 Staré Město pražské koupilo od Jana Hertvíka z Nostic libeňské panství a Strašnice k němu roku 1673 připojilo. V popisu panství z května téhož roku je zmínka o strašnické tvrzi, která byla v té době upravována pro potřeby správy a v novém panském pokoji a v pokoji pro písaře byla v tu dobu zhotovena již dveře, okna a kamna. Sídlem správy staroměstského panství se stala Libeň a strašnická tvrz časem zanikla. Tvrz s poplužím koupil Jan Tykač a pozemky rozparceloval. Tvrz tak byla zbořena, stejně jako původní poplužní dvůr. Tuto parcelu následně zakoupil Josef Popelář, který zde nechal na místě tvrze vystavěn klasicistní statek roku 1830 podle plánů pro mě neznámého autora.
Nemovitost však nese jméno po Tomáši Bečvářovi, majiteli statku od roku 1862, největšímu hospodáři ve Strašnicích, jemuž patřila polovina zdejších polností. Bečvářovi patřily polnosti na území dnešních Strašnic, Žižkova, Malešic i Vršovic. Majetek zdědil jeho syn Julius. Ten v roce 1926 rozhodl, že majetek rozdělí mezi své tři potomky. Dvůr a dům na Starém Městě měla jako věno dostat jeho dcera Anna. Takto to bylo uvedeno i v závěti Julia Bečváře z roku 1945. Po roce 1948 byl veškerý majetek rodiny Bečvářů vyvlastněn, hospodářské budovy přešly do správy Státnímu statku Praha a ve dvoře byly zřízeny byty. Na pozemcích statku bylo vystavěno například sídliště Solidarita. Dcera Anna zemřela v roce 1987 a svůj majetek odkázala přátelům svého zesnulého manžela z klubu zahrádkářů, místnímu učiteli Františku Činčerovi a stavbyvedoucímu Štěpánu Formanovi. Tito následně dvůr v 90. letech právoplatně zrestituovali. Budova statku je patrová se zaklenutými místnostmi v přízemní. Vstupní pozdně klasicistní průčelí na východní straně budovy zdobí nízký středový rizalit vrcholící trojúhelníkovým štítem. Původně se budova dvora nacházela pod hrází rybníka. Ten byl zasypán a na jeho místě se dnes nachází Areál volného času Gutovka.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Be%C4%8Dv%C3%A1%C5%99%C5%AFv_dv%C5%AFr
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Elingovsk%C3%A1_tvrz
Dojmy: Velmi zajímavý statek, u kterého si říkám, jestli nejsou v jeho zdech ještě zachovány zbytky původní tvrze či dvora.
