Navštíveno: 8. 8. 2013
Historie: Dnešní dům je zbytkem větší residence z doby před polovinou 14. století, kde sklepení jsou podle nejnovějších průzkůmu doložena až do 2. poloviny 13. století a pravděpodobně sloužil jako dočasné obydlí Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského po jejich přistěhování do Prahy. Residence doahovala a k místu dnešního domu U Černého slona na rohu Týnské ulice a Týnské uličky a částečně také na místě Paláce Golz-Kinských. Dům byl přestavován v 15.–19. století. Během těchto let se prakticky vytratila gotická podoba paláce. V letech 1975–1987 proběhla rozsáhlá regotizace. Při této rekonstrukci byla odkryta a obnovena gotická fasáda místo dosavadní barokní. Rovněž bylo ke střeše přistavěno železobetonové podsebití, které však dům původně neměl. Od roku 1988 je v užívání Galerie hlavního města Prahy.
První doložená zmínka o domu pochází z roku 1363, kdy patřil měšťanovi Henslinu Pesoldovi z Chebu. V následujících letech dům střídal vlastníky, a to jak bohaté měšťany, tak drobné šlechtice. Po dlouhou dobu však zůstával pýchou náměstí, což dosvědčuje také fakt, že inspiroval členění východní fasády nového křídla radnice (konec 14. století). Mezi lety 1484 až 1513 se cena domu dvakrát navýšila, což napovídá, že v těchto letech došlo k výrazným přestavbám. V desátých letech 16. století, když palác vlastnil Václav Šlechta z Pomberka, byl zhotoven renesanční domovní portál a postaveno východní křídlo. Z této doby se dochovaly malby drapérií, které zdobily stěny. Později po dostavbě přibylo také severní křídlo, které uzavřelo dvůr na parcele.
Významným milníkem pro objekt byl rok 1685, kdy dům prošel zásadní rekonstrukcí. Byly obity veškeré gotické prvky, plasticky vystupující z fasády, a použity do zazdívek, palác získal novou střechu a byl snížen. Obrovským zásahem bylo rovněž přepatrování nárožní věže ze tří podlaží na čtyři, což dalo západní fasádě velmi odlišný ráz. Členění na tři okenní osy však bylo zachováno. Šnekové severní schodiště, jež sloužilo jako hlavní vertikální komunikace nárožní věže, ztratilo kvůli změně konstrukčních výšek svou funkci a prostor byl nadále využíván jako špajzy. Rok 1775 byl pro palác rokem další významnější úpravy. Ve vnitřním dvoře byly postaveny pavlače usazené na mohutných barokních konzolách a západní průčelí získalo nové štukové členění. Také v 19. století proběhly menší stavební úpravy, nikoliv však rozměrů dřívějších přestaveb. Došlo například ke zjednodušení barokní fasády, která však v devadesátých letech získala zpět neobarokní štukovou výzdobu.
Ve 20. století byly prostory Kamenného Zvonu využívány jako kanceláře, sklady či dílny a objekt chátral. Během 60. let byl dům podroben řadě stavebně historických průzkumů, při nichž se zjistilo, že se jedná výjimečný gotický objekt. Za objev hlavního průčelí se zasloužil vedoucí Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO) Jan Muk společně s restaurátorem Josefem Hýzlerem. Po průzkumech bylo přistoupeno k důkladné regotizaci, jež probíhala v letech 1975–1987. Projekčních prací se ujali architekti A. Charvátová a V. Pelzbauer, rekonstrukce gotického tvarosloví proběhla pod vedením restaurátora Jiřího Blažeje. Přímo na Staroměstském náměstí vznikla provizorní kamenická huť, kde se restaurovaly úlomky prvků nalezené v přizdívkách. Zlomky kamenické výzdoby se dočasně ukládaly ve sklepení paláce. Ty, pro něž se nenašlo místo, byly uloženy do depozitáře. Celkem se při pracích na domě nalezlo více než 12 000 zlomků. V nárožní věži došlo k obnovení původních dvou pater, a tedy k zazdění barokních a vybourání původních gotických oken. Kružby v oknech se z větší části podařilo sestavit z nalezených úlomků, baldachýny s vimperky mezi okny se ovšem zachovaly už jen v torzu. Historickému stavu neodpovídá zastřešení nárožní věže. Původně měl dům vysokou dlátovitou střechu z šindele nebo pálené krytiny, zakončenou pouze okapem. Projektanti však při restaurování přiřkli památce břidlicovou krytinu, která se v gotické Praze kvůli nedostupnosti neužívala, a střechu zakončili železobetonovým podsebitím. V interiéru se podařilo najít a restaurovat polychromické dřevěné stropy obou pater a výmalby kaplí v přízemí a prvním patře. Obnoveno bylo i šnekové schodiště s prévety. Vnitřní nádvoří si však zachovalo barokní vzhled včetně pavlačí na mohutných konzolách.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dům_U_Kamenného_zvonu
Zdroj: http://ghmp.cz/dum-u-kamenneho-zvonu/
Dojmy: Dům s velmi zajímavými interiéry i vnější fasádou. Na tomto místě se údajně narodil Karel IV.
