Navštíveno: 8. 8. 2013
Historie: Původně zde byl postaven v 11. století románský kostel, který sloužil jako špitální kostel pro kupce, kteří přijížděli do Ungeltu. Tento kostel byl nahrazen ve 13. století raně gotickým kostelem, ve kterém kázali Konrád Waldhauser a Milíč z Kroměříže. Již v polovině 14. století byl ale založen na tomto místě nový vrcholně gotický kostel, který získal ihned funkci hlavního Staroměstského kostela, ale také kostela farního. Na vzhledu kostela se významně podepsal Matyáš z Arrasu a Petr Parléř, toho připomíná hlavně obrovské bohatě zdobené okno v průčelí kostela. Ještě na začátku 15. století nebyli stále postaveny věže, ani krovy a štít kostela, celou výstavbu pak zpomalilo husitské povstání, kdy jej získaly a obsadily husité v čele Jakoubkem ze Stříbra, kdy zde pak od roku 1427 kázal husitský arcibiskup Jan Rokycana, který zde byl také pohřben. Jakmile skončili husitské války, tak měl být dokončen krov kostela, ale dřevo bylo použito na stavbu šibenice pro Roháče z Dubé a jeho padesáti druhů, kteří zde pak také byli králem Zikmundem popraveni. Takto použité dřevo nemohlo být použito na stavbu kostela, a tak byl krov postaven o dvacet let později ze dřeva, které mělo sloužit na stavbu tribuny pro svatbu krále Ladislava Pohrobka s francouzskou princeznou Magdalenou. Svatba ovšem nevyšla, jelikož král Ladislav zemřel, a tak byl kostel dostaven za krále Jiřího z Poděbrad. Za jeho vlády byl postaven štít a severní věž, dle návrhu Jana Rokycana byl na hlavní štít postavena socha husitského krále a nad ní pozlacený kalich, socha ale byla roku 1626 nahrazena postavou madony, kterou vytvořil Kašpar Bechteler a kalich byl přetaven na její svatozář. Jižní věž tohoto kostela pak byla vystavěna v roce 1511, obě věže jsou vysoké kolem 80 m a severní nese jméno Eva a jižní jméno Adam. Roku 1679 ale kostel zachvátil požár a následně během oprav byla hlavní loď kostela snížena a barokně zaklenuta.
Co se týká interiéru kostela nachází se v něm mnoho unikátů, jako například gotická cínová křtitelnice, která pochází z roku 1414, mnoho socha a plastik, socha Týnské Madony z roku 1420, která je umístěna na hlavním oltáři, ale také nejstarší varhany v Praze, které vytvořil v roce 1673 Hans Heinrich Mundt. Tento chrám se také honosí obrovským počtem náhrobníků, kdy jich je zde asi šedesát, některé jsou ale značně ošoupané od toho jak se po nich dříve chodilo, což bylo projevem úcty. Mezi jednotlivými náhrobky je zde například náhrobek Tychona de Brahe z roku 1601, náhrobek vojevůdce Václava Berky z Dubé z roku 1575, podle pověsti se zde nachází i srdce Jiřího z Poděbrad, ale také hlavy popravených českých pánů. Nejzajímavější náhrobek je ale náhrobek židovského chlapce, který se chtěl nechat pokřtít, to ale jeho otec nemohl dovolit a svého syna Šimona Abelese zabil a sám se pak oběsil a jelikož jeho syn zemřel pro víru tak byl zde honosně pohřben. V průběhu 2. světové války byli zabaveny zvony ze severní věže na válečné účely, následně od roku 1973 probíhala celková rekonstrukce tohoto honosného kostela a první nový zvon byl osazen v roce 1992 od firmi Manoušek a následně byly v roce 2008 byli zde osazeny další tři zvony od dílny rodu Dytrychů z Brodku u Přerova.
Zdroj: http://www.prague.eu/cs/objekt/mista/76/chram-matky-bozi-pred-tynem
Dojmy: Gigantická a nádherná budova, lituji jen že jsem se nepodíval dovnitř.
