Navštíveno: 28. 7. 2014
Historie: V roce 1380 zde nechal vystavět král Václav IV. Králův dvůr, který se stal sídlem panovníkům v letech 1383 – 1484 a dal tak vzniknout královské cestě. Králův dvůr byl komplexem budov, kde byl vladařský palác, domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahrada. Na trůně tu pak seděli po králi Václavovi IV. Zikmund Lucemburský, jeho zeť Albrecht II. Habsburský, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad, a nakonec Vladislav Jagellonský, který ale přemístil vladařské sídlo zpět na pražský hrad roku 1484. Právě odtud se vydávali vládcové do svatovítské katedrály a dali ta vzniknout královské cestě. Když usedli na trůn Habsburkové v roce 1526, přestali se o toto sídlo definitivně starat, a tak pomalu chátralo. Již takto zchátrané jej zakoupil roku 1631 od Polyxeny z Lobkovic kardinál Arnošt Harrach, který zde zřídil arcibiskupský seminář. Již v roce 1689 zde vypukl obrovský požár a celý palác vyhořel, a tak církev zde nechala postavit seminář nový spolu s kostelem sv. Vojtěcha. Následně se tento seminář přesunul roku 1776 do prostor v Klementinu a z bývalého dvora se stala kasárna a následně v 2. polovině 19. století kadetní škola.
Na přelomu 19. a 20. století se vyhrocoval konflikt mezi českými a německými Pražany, který vyvrcholil zasláním povolení o výstavě reprezentativního obecního domu dne 10. října 1901. A tak byla vojenská škola spolu s kostelem srovnána se zemí. Tento obecní dům navrhli architekt profesor Antonín Balšánek a architekt Osvald Polívka. A již v roce 1904 započala výstavba. Na malbách se pak podíleli Mikoláš Aleš, Václav Jansa, Alfons Mucha, Jakub Obrovský, Jan Preisler, Josef Wenig, Karel Špillar, Max Švabinský, Josef Ullman a František Ženíšek. Sochaři, kteří se pak podíleli na vyzdobení této stavby byli Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Karel Novák, Ladislav Šalamoun, František Uprk, Bohumil Kafka a Čeňek Vosmíka. Celý objekt byl pak slavnostně otevřen dne 5. ledna 1912 a celá stavba se stala jedním z nejlepších příkladů Pražské secese. Dne 6. ledna 1918 se zde v obecním domě sešli všichni čeští hodnostáři a byla zde učiněna tříkrálová deklarace, ve které se jednalo o počátku založení československé republiky. Následně dne 13. dubna 1918 přečetl v tomto domě Alois Jirásek přísahu národů, která byla dalším krokem k samostatnosti a již dne 28. října 1918 zde v obecním domě složila rakouská vojenská moc kapitulaci do rukou Národního výboru, který se stal prozatímní vládou. V meziválečném období se zde pak pořádali plesy, a různé kulturní akce. Po konci 2. světové války postupně začal význam obecního domu upadat a chátrat. V roce 1989 se pak stal obecní dům svědkem zatím posledního českého mezníku, kdy si disident Václav Havel podával ruku s nejmocnějšími muži komunistické strany a Československo se stalo opět svobodné.
Zdroj: http://www.obecnidum.cz/historie-obecniho-domu-1404042175.html
Dojmy: Nádherně zdobená budova, kterou stojí za to vidět na živo.
