Navštíveno: 16. 5. 2022
Historie: Přírodní památka Bažantnice v Satalicích je rozsáhlé zalesněné území těsně sousedící se zástavbou Satalic. Území Satalic patří k oblasti, která byla osídlena již od neolitu. A člověk tuto krajinu od pradávna významně ovlivnil. Lesní porosty v tomto území byly velmi časně přeměněny v úrodnou ornou půdu. Protože přírodní památka se nachází v pramenné oblasti Vinořského potoka, v minulosti byl terén mnohem vlhčí. Patrně se vodní režim krajiny změnil kvůli svedení pramenišť do kanalizace. Pamětníci tvrdí, že ještě v první polovině 20. století se tam po srážkách místy držela voda. V lese se zachovaly zbytky vodních příkopů s mostky, které pravděpodobně patřily do selské drenáže. Bažantnice vznikla v letech 1750–1786, kdy byl majitelem vinořského panství hrabě Prokop Černín. Protože tehdy na tomto území pravděpodobně převažovaly jenom polní kultury, jednalo se o zalesnění nelesních pozemků. Již první vojenské mapování zaznamenalo na periferii Satalic lesní plochu, podobnou dnešnímu chráněnému území. Bažantnice byla vybudována ve francouzském stylu. Mezi známé lovecké hosty patřil arcivévoda František Ferdinand d'Este a arcivévoda Karel, který se později stal posledním císařem z dynastie Habsburků. V první polovině dvacátého století byl lesní porost poměrně řídce zakmeněn, převážnou většinou stromů byly staré duby. Na území Bažantnic byla louka určena pro sezónní zábavní podniky. Už v té době byl starý lesní porost dobrým stanovištěm pro ptactvo. V roce 1945 tuto lokalitu zasáhlo bombardování, které poškodilo část porostu. V roce 1951 byla Bažantnice v Satalicích vyhlášena za státní přírodní rezervaci podle původního vyhlášení „k ochraně porostu, ptactva a drobného živočišstva“. V druhé polovině dvacátého století se několikrát provádělo obnovení porostů pomocí nahodilé těžby a těžby, která si vyžádá přirozenou obnovu. Také se v této lokalitě prováděla umělá obnova stromy původními pro tuto lokalitu. Nemalý důraz byl kladen na ponechání podílu suchých a odumřelých stromů pro hnízdění ptáků a jako útočiště pro hmyz. Hlavním cílem těchto úprav bylo vytvoření lesního porostu parkovitého charakteru, využitelného pro rekreační účely. Území je chráněno od 23. dubna 1951, a je nejstarším chráněným územím nacházejícím se na území hlavního města Praha. Území má výměru 15,89 ha a leží a leží v nadmořské výšce 265 až 275 metrů nad mořem. V současné době přírodní památka představuje lužní les suššího typu.
Vegetace přírodní památky Bažantnice v Satalicích je významně ovlivněna splachy živin z okolních polí, a to se projevuje synantropizací a zvětšeným podílem nitrofilních druhů. Tato lokalita je tvořena sprašovými půdami typu hnědozemí a zhnědlých černozemí. Také flora je ovlivněná větší vlhkostí půdy. Stromové patro je složeno ze starých exemplářů dubů (Quercus sp.), lip (Tilia sp.), javorů (Acer sp.), buku lesního (Fagus sylvatica) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), které postupně dožívají. Tyto stromy jsou rovnoměrně roztroušené v celém porostu, což pravděpodobně znamená, že takto byly vysazeny. V porostu probíhá přirozená obnova stínomilných stromů: javoru klenu (Acer pseudoplatanus), javoru mléče (Acer platanoides), jasanu, ale zmlazení dubů, jež jsou světlomilnými stromy, skoro neprobíhá. Keřové patro je složeno z břečťanu (Hedera helix), bezu černého (Sambucus nigra), srstky angreštu, (Ribes uva-crispa), střemchy (Prunus padus), zimolezu obecného (Lonicera xylosteum), svídy (Cornus sanguinea), třešeně ptačí (Prunus avium), brslenu (Euonymus europaea), lísky (Corylus avellana), a jiných keřů. Navíc do keřového patra patří mladé exempláře javoru klenu, jasanu, javoru mléče, dubu letního (Quercus robur), méně buku, a některých jiných stromů. V tomto patře převládají srstka angrešt, kterou myslivci vysazovali jako kryt pro bažanty, bez černý, který se dohromady se srstkou dobře zmlazuje, a mladé javory. Kvůli tomu, že lesní porost byl uměle vysazen člověkem, je zastoupení bylin relativně chudé a v současném porostu chybí typické lesní druhy. Většina bylinného patra je tvořena nitrofilními druhy. Mezi nejrozšířenější byliny patří netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), čistec lesní (Stachys sylvatica), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a další. Jarní května je tvořena violkou divotvárnou (Viola mirabilis), violkou lesní (Viola reichenbachiana), sněženkou podsněžníkem (Galanthus nivalis), křivatcem žlutým (Gagea lutea), křivatcem lučním (Gagea pratensis), křivatcem nejmenším (Gagea minima), sasankou hajní (Anemone nemorosa), pitulníkem žlutým (Galeobdolon luteum) a dalšími rostlinami. Díky velkému množství rozkládající se dřevní hmoty, je tato lokalita bohatá dřevní mykoflórou, například outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus) a outkovka francouzská (Trametes gallica), a také vzácná lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi).
Na území přírodní památky se vyskytují brouci pralesního charakteru, kteří pro svůj život potřebují staré stromy, například kovařík Ludius ferrugineus, někteří nosatcovití, velké množství vzácných střevlíkovitých a jiných brouků. Z entomologického hlediska je tato lokalita srovnatelná s pralesními rezervacemi typu Boubína. Na území přírodní památky se vyskytuje 10 druhů zákonem chráněných brouků a 20 druhů brouků uvedených v Červeném seznamu České republiky. Dále se v tomto území vyskytují druhy mravenců vázané na staré stromy a na vlhké biotopy (např. Quedius brevicollis, Q. maurus). Na území Satalických bažantnic bylo zadokumentováno 248 druhů motýlů včetně několika vzácných. Na území přírodní památky se vyskytují některé druhy plazů a obojživelníků, například ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), skokan hnědý (Rana temporaria), ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka obojková (Natrix natrix) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Díky většímu výskytu doupných a odumřelých stromů je tato lokalita významná z ornitologického hlediska, protože je tady zvýšený výskyt ptáků hnízdících v dutinách, jako je například puštík obecný (Strix aluco), sýkora koňadra (Parus major), strakapoud velký (Dendrocopos major), špaček obecný (Sturnus vulgaris), datel černý (Dryocopus martius). Celkem toto území obsahuje 9 zvláště chráněných druhů ptáků a 5 druhů ptáků zařazených do aktuálního červeného seznamu ČR. Na území přírodní památky je hojný výskyt některých pěvců, jako je například pěnkava obecná (Fringilla coelebs), dlask obecný (Coccothraustes coccothraustes) a slavík obecný (Luscinia megarhynchos). Mezi savce přírodní památky Bažantnice v Satalicích patří rejsek obecný (Sorez araneus) a ježek západní (Erinaceus europaeus), norník rudý (Clethrionomys glareolus), hraboš polní (Microtus arvalis), myšice lesní (Apodemus flavicollis), myš domácí (Mus musculus), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a bělozubka šedá (Crocidura suaveolens).
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ba%C5%BEantnice_v_Satalic%C3%ADch
Dojmy: Velmi zajímavá přírodní památka, která je původní bažanticí.
