Navštíveno: 26. 8. 2022
Historie: Homolka je přírodní rezervace na území hlavního města Prahy na okraji Velké Chuchle. Oblast spravuje Magistrát hlavního města Prahy. Napříč rezervací prochází žlutá turistická trasa začínající v Chuchelském háji. Území je významné především z geologického hlediska. Dříve zde probíhala jak těžba vápence, tak břidlice. Ta byla však už ukončena. Dále je zde velký výskyt různých druhů rostlin a živočichů. V jednom z lomů v rezervaci se nachází stěna, jež byla vyhlášena za stratotyp. Přírodní rezervací byla Homolka vyhlášena 1. července 1982 vyhláškou Národního výboru Hlavního města Prahy o celkové rozloze 13,38 ha. Nejvíc zásadní historická činnost na území rezervace byla v minulosti těžba vápenců. Nebyla příliš velkého rozsahu a také se snažila být šetrná. Díky těmto lomům se v prostředí zvýšila diverzita. Zároveň s těžbou byla provozována i řízená pastva drobného domácího zvířectva. Geologické hodnoty místa byly objeveny právě při těžbě. Těžba vápence skončila počátkem 20. století, ale pastva byla ukončena až v padesátých letech 20. století. Homolka je členité skalnaté území, které dále člení několik vápencových lomů.Jihovýchodní okraj rezervace tvoří Čulíkův lom. V takových lomech dříve probíhala těžba vápence a především břidlice, která našla využití v dlážděných mozaikách na pražských chodnících. Vápenec se zpracovával na vápno v tehdejších Pacoldově vápence. Ta je nyní technickou památkou. Jedna ze tří otevřených lomových stěn ve skalní stráni odkrývá profil od siluru po spodní devon a také se značeným paleontologickým nalezištěm. Časté nálezy zkamenělin ze skupiny Gigantostraca se objevují v Žákově lomu, jehož jedna stěna byla prohlášena za stratotyp. „Z geologického hlediska představuje chráněné území opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu přídol (svrchní silur), schválenému Mezinárodním geologickým kongresem v Moskvě v roce 1984.“ V lochkovském souvrství byl objeven trilobit Leonaspis lochkovensis. Mezinárodně známé a významné je místní naleziště zkamenělin. Důvodem pro vyhlášení oblasti za chráněnou byl geologický význam území, tak společenstva skalních stepí.
Nejdůležitější je v rezervaci fauna bezobratlých živočichů. Nachází se zde pustinné stepi, skalní stepi a lesostepi. Například zástupce stepních reliktních brouků jsou mandelinkovití, dřepčíci, štítnoš, nosatčík, střevlíkovití a kráseček. Také v objektu můžeme nalézt některé hnízdící a ohrožené druhy ptáků – ťuhýk obecný (Lanius collurio) a pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis), dále rehek domácí (Phoenicurus ochruros), pěnice pokřovní (Sylvia curruca) a nebo linduška lesní (Anthus trivialis). Občas je možné zpozorovat malé šelmy jako je například lasice hranostaj (Mustela erminea) a z jelenovitých srnec obecný (Capreolus capreolus). Každý rok je na území rezervace povolena řízená pastva koz a ovcí, která prostor udržuje. Co se flóry týče, tak mezi významnou část chráněného území patří step od východu nad ulicí Pod Akáty. Roste zde bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), která se naopak v západní části vyskytuje vzácně a na východě hojně. Pak trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum) a vzácně lze objevit oman srstnatý (Inula hirta). Na některých místech můžeme nalézt kavyl vláskovitý (Stipa capillata) nebo o vzácnější kavyl sličný (Stipa pulcherrima) a kavyl Ivanův (Stipa pennata). Vzácná je málo rozšířená populace ohroženého černohlávku dřípeného (Prunella laciniata). Ve vysokých polohách lesů je společenstvo suché mezofilní acidofilní doubravy skládající se ze směsi dubu zimního (Quercus petraea) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Především se vyskytuje na půdě, která není bohatá na živiny. V Přídolí na diabasu se vyskytuje dub šípák nebo ostříce nízká.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Homolka_(p%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD_rezervace,_Velk%C3%A1_Chuchle)
Dojmy: Velmi zajímavá přírodní rezervace, která je složená z impozantních skal.
