Navštíveno: 27. 2. 2022
Historie: Původně patřila Vinoř Vyšehradské kapitule, ale následně se stala majetkem Pražských měšťanů. Prvním známým majitelem byl roku 1358 Reinbot Goldner. Od něho získal Vinoř jeho zeť Velflovic Matěj od Věže. Od tohoto muže zakoupili ves bratři Ondřej a Matěj Stachové a jejich příbuzný Jindřich. V roce 1386 se stal majitelem vsi apatykář Augustin, který ji ale téhož roku prodal Hanzlovi u Věže. Již v tomto prodeji je zmiňována gotická tvrz, která byla vystavěna pravděpodobně někdy v průběhu 14. století. Tento muž zde seděl mezi lety 1392 – 1407, kdy využíval přízvisko Hanzl z Vinoře. Jeho majetek zdědil jeho příbuzný Jan, který se jmenoval podle sídla Dubeč z Dubečka. Tento rod pak držel ves až do roku 1508. V tomto roce dle poslední vůle ze dne 1. ledna 1508 odkázal potomek tohoto rodu Jan Dubecký z Dubče zdejší ves svému zeti Sigmundovi Zapskému ze Zap. Následně zdědil tuto ves Adam Zápsky ze Zap, po jehož smrti roku 1551 došlo k dělení velkého majetku mezi jeho děti. Vinoř připadla Bedřichovi Zápskému ze Zap ale ten na ní bohužel nesídlil a tak tvrz postupně zpustla. Již v roce 1571 se pustá tvrz stala majetkem Bedřichovy matky Jany z Vrábí, ale již roku 1573 tento zápis zrušil, tvrz obnovil a roku 1578 ji vyměnil se svou švagrovou Annou Zápskou ze Ctiněvsi za ves Ctiněves. Dědictvím se tato tvrz dostala do rukou Bedřichovi manželky, která ji roku 1592 a 1593 zapsala manželovi a dětem. Ještě během roku 1593 tuto tvrz prodal Bedřich mladšímu purkraběti Václavu z Donína. V této kupní smlouvě je tvrz popisována jako uzavřená kamenná stavba obehnaná kamenným příkopem. Již v roce 1594 Václav zemřel a jeho dcery získali tuto tvrz, kterou roku 1596 prodali Kateřině Smiřické z Házmburka a na Kostelci nad Černými lesy. Po smrti Kateřiny roku 1604 získal tvrz její syn Jan Zbyněk z Házmburka, který tvrz prodal téhož roku Václavu Boryňovi ze Lhoty a na Roztokách. Po Václavu zdědil tuto tvrz jeho syn Jan, který ji vyměnil s Adamem z Valdštejna za ves Budeničky. V této době během třicetileté války tato tvrz nebyla osídlená a tak postupně zpustla. Již v roce 1626 je pak uváděná jako pustá. Po Adamovi tvrz zdědil jeho syn Karel Ferdinand, který ji roku 1650 prodal Heřmanu Černínovi z Chudenic. Tento muž však roku 1651 zemřel bezdětný, a tak zdědil tuto tvrz vnuk jeho bratra Humprecht Jan Černín.
Zámek byl vystavěn na místě bývalé tvrze či jako barokní novostavba stranou od bývalé tvrze. Pravděpodobně byl postaven ve dvou fázích. Nejprve zde byl na úplném počátku 18. století, kdy panství Vinoř patřilo Heřmanu Jakubu Černínovi z Chudenic, postaven nižší objekt. Jeho navrhovatelem předešlé stavby mohl být Giovanni Battista Alliprandi, jehož architektonickému stylu dispozice odpovídá více než F. M. Kaňkovi. V letech 1719 až 1723 byl objekt při zachování půdorysu přestavěn podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky, tehdejšího dvorního architekta Černínů. Kaňka objekt radikálně proměnil, zřejmě jej zvýšil, nově zaklenul a vytvořil čestný dvůr výstavbou hospodářských objektů v předdvoří. Nově řešil i podobu vnějších fasád a malou francouzskou zahradu za zámkem. Někdy v průběhu 2. poloviny 18. století zde založil rod Černínů novou větev jejich rodu a to větev Vinořskou. V době posledního majitele panství Otakara Černína byli mezi prominentními hosty na zámku František Ferdinand d'Este, německý císař Vilém II. a arcikníže Karel. V roce 1917 se rodina Černínů odstěhovala do Aussé ve Štýrsku. Otakar Černín jako rakouský diplomat známý nepřátelským postojem k československému státu byl 12. dubna 1921 po částečném odškodnění zbaven veškerého majetku. Po vzniku Československé republiky přešel objekt zámku do vlastnictví státu. Vinořské panství bylo rozparcelováno a utvořeny zbytkové statky. Některé pozemky si stát ponechal pro státní zájmy, například letiště Kbely. Po vzniku republiky přešel zámek do majetku státu a byl předán do užívání řádu anglických panen náhradou za budovy v Praze, které převzal stát. V letech 1919–1920 provedl architekt V. Vondráček na zámku rozsáhlou rekonstrukci. Anglické panny zde sídlily až do roku 1924. Přilehlý černínský statek v letech 1919–1922 užívala společnost pro zpeněžení dobytka, v letech 1923–1924 čakovický cukrovar. V roce 1925 koupil statek i zámek bankéř Jindřich Bělohříbek. Po druhé světové válce se majetek opět vrátil do vlastnictví státu. V letech 1945–1947 spravoval objekt zámku místní národní výbor a byla zde ubytována jugoslávská učňovská mládež. Později byl zámek adaptován pro funkci nemocnice, ale ta nebyla realizována a místo toho zde byla umístěna internátní škola pro dementní děti. Od roku 1952 zámek spravuje a využívá Ministerstvo vnitra. Koncem 90. let byl zámek zařazen mezi majetek, který stát nepotřebuje, a měl být odprodán. Povodní v roce 2002 však bylo vyplaveno sídlo policejní zásahové jednotky Středočeského kraje a dalších policejních útvarů ve Veltrusích a nevyužívaný zámek Vinoř byl zvolen jako jejich dočasné sídlo. Kromě zásahové jednotky Středočeského kraje se jedná ještě o odbor cizinecké policie – oddělení dokladů a specializovaných činností a odbor služby dopravní policie -oddělení silničního dohledu . Michal Biskup ze Sdružení pro Vinoř již v roce 2007, kdy se do Vinoře přistěhoval, narazil na to, že zámek i zámecká zahrada jsou nepřístupné a přes vysokou zeď byla ze zámku stěží vidět věžička. V roce 2014 se stal místostarostou Vinoře a začal jednat se zástupci Policie ČR, s památkáři, projektanty a mnoha dalšími o možnostech zpřístupnění. Odchod policie se vedení městské části do té doby vyjednat nepodařilo. Když se dostal do funkce místostarosty Michal Biskup, zvolil jiný postup a navrhl krajskému řediteli policie, že by se areál mohl po malých krůčcích začleňovat do života Vinoře. Prvním úspěchem bylo posunutí zadního plotu zámku o tři metry a vytvoření procházkové trasy podél potoka. Dále městská část jednala o odstranění betonové zdi z prefabrikovaných dílců, pocházející ze 60. let. Vzhledem k dislokaci útvarů, které jsou pod zvýšeným stupněm zabezpečení, však bylo nutno zachovat možnost střežení areálu. Jednání došla ve spolupráci s památkáři a architektem ke konsenzu, že by mohla být obnovena původní ohradní zeď a boční brána do stavu ze 17. století a pak by mohla být zbourána betonová zeď, která kazí výhled na zámek. Městská část směnila část pozemku před zámkem a nechala jej vyčistit a zkultivovat, chce jej upravit na zámecký park a po zbourání betonové zdi propojit s předzámčím. Plánovaná cyklostezka ze Kbel do Vinoře má vést předzámčím podél staré zámecké zdi až na vinořské náměstí. I sama policie považuje památkově chráněný barokní objekt pro své sídlo za nevhodný a raději by užívala objekt kasárenského typu, ale nemá na něj peníze.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vino%C5%99_(z%C3%A1mek)
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - František Holec
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/zamek-vinor-14856100
Zdroj: https://www.praha-vinor.cz/old/historie_2.htm
Dojmy: Nádherný a bohatě zdobený zámek, který je bohužel nepřístupný veřejnosti.
