Navštíveno: 28. 8. 2022
Historie: Zbraslav (německy Königsaal) je evidenční část a katastrální území na jihu Prahy, též bývalé město. Zbraslav má bohatou historii, která sahá až do doby kamenné. Nad osadou Závist, která dnes územně spadá pod Zbraslav, se tyčí kopce Hradiště a Šance. Oba vrcholy hrály hlavně v pravěku důležitou roli pro tehdejší obyvatele Čech. Nejstarší doklady o osídlení Hradiště a Šancí pochází z pozdní doby kamenné ze 3. tisíciletí př. n. l. V té době lidé začínali zakládat osady na výše položených místech, která obyvatelům poskytovala větší ochranu. Zdrojem obživy byl převážně chov dobytka, a tak nebylo nutné vyhledávat nejúrodnější oblasti v povodí řek. Ke vzniku velké sídelní aglomerace a výstavbě prvních větších opevnění došlo v pozdní době bronzové (cca 9.–8. století př. n. l.). Z této doby pochází i první archeologické nálezy na Zbraslavi, kde se též vyskytovalo menší sídliště. Na přelomu dob halštatské a laténské (5.–4. století př. n. l.) sem již pravděpodobně přišli Keltové a zbudovali zde významné opevněné sídlo. Tehdy bylo hradiště na Závisti důležitým obchodním a mocenským centrem. Jeho významnost dokládají zbytky kamenných staveb na akropoli a též náročně zbudované hradby, jimiž bylo sídliště opevněno. Nejvýznamnější období Závisti spadá do 2.–1. století př. n. l., kdy zde bylo Kelty založeno rozsáhlé oppidum. Archeologické objevy nám dokládají nebývalý rozkvět kulturní, společenský i hospodářský. Na konci této éry mezi lety 9–6 př. n. l. vtrhly na území Čech germánské kmeny Markomanů a Kvádů, kteří přerušili vývoj keltské společnosti. Dle bádání archeologů lze předpokládat, že se Germáni po vyhnání Keltů v menší míře usadili na vrcholu Hradiště, ale Závist už nikdy nedosáhla takového významu jako předtím. V dalších staletích bylo území kopce Hradiště dále využíváno, svědčí o tom nálezy z doby římské, z doby stěhování národů a nálezy staroslovanské keramiky. Na počátku našich dějin byla majiteli česká knížata, která zde měla svůj panovnický dvorec. První písemná zmínka o Zbraslavi se nachází v zakládací listině Kladrubského kláštera, která pochází z roku 1115. Listina zmiňuje, že kníže Vladislav I. daruje nově vzniklému klášteru 25 vesnic, mezi nimiž je i Zbraslav. V listině se též píše o kapli sv. Havla, která ve změněné podobě stojí na vrchu Havlín dodnes. Později zde kladrubští benediktini zřídili proboštství, což dokládá Zbraslavská kronika. Během 13. století měnila Zbraslav se všemi přilehlými statky několikrát majitele. Nejdříve ji od kladrubských benediktinů zakoupil pražský biskup Jan III. Nicméně už roku 1268 ji biskup vyměnil za jiné statky s králem Přemyslem Otakarem II., který si místní krajinu vyhlédl pro lov divoké zvěře. Na usmíření s Bohem za popravu svého otčíma Záviše z Falkenštejna, pozval král Václav II. na Zbraslav cisterciácký řád a v roce 1292 jim zde založil klášter s názvem Aula Regia. Nový klášter se začal stavět na soutoku Vltavy a Berounky, v místě původního královského dvorce. V roce 1297 byl položen základní kámen mariánského chrámu, který měl později plnit funkci královského pohřebiště namísto Anežského kláštera. Během 14. století zde spočinuli králové Václav II. a Václav III., Eliška Přemyslovna, jež se zasadila o dostavění mariánského chrámu, a později na krátký čas i král Václav IV. Kromě těchto důležitých osobností zde byli uloženi další členové přemyslovského i lucemburského rodu.
V 1. polovině 15. století v Českém království propuklo husitské hnutí, během roku 1420 se táborité (husité z jižních Čech) začali dopouštět radikálních činů. Vypalovali města a kláštery, a tak při dobývání Prahy neušel zkáze ani slavný zbraslavský klášter, který byl pobořen v srpnu roku 1420. Zhanobeny byly hroby zde pohřbených osobností, a především tělo nedávno pohřbeného krále Václava IV. K navrácení klášterní komunity na Zbraslav došlo až za vlády Ladislava Pohrobka, avšak zničený a rozkradený klášterní majetek umožňoval mnichům jen nuzný život. Jako konventní kostel začala být užívána někdejší kaple sv. Jakuba. Situace se začala zlepšovat až na sklonku 16. století, kdy královská komora začala podporovat některé poničené kláštery. Bohužel ale od roku 1611 plenilo Zbraslav jedno vojsko za druhým. Za třicetileté války bylo městečko švédským vojskem dokonce vypáleno téměř do základů a z obyvatel nezbyl téměř nikdo. Ve druhé polovině 17. století se Zbraslav konečně mohla opět postavit na nohy. Klášter byl opraven a barokizován. Nejvíce práce zde od roku 1700 provedl rodící se génius Jan Blažej Santini-Aichel, který postavil nový klášterní konvent. Postupně začalo opatství znovu bohatnout, stavěly se hospodářské budovy jako např. budova nového pivovaru z roku 1764. Areál kláštera tak získal téměř současnou podobu. Nicméně už roku 1785 byl zbraslavský klášter Josefem II. zrušen a jeho nemovitý majetek přešel do náboženského fondu. Panovník následně budovy konventu propůjčil průmyslníkovi z Belgie, šlechtici Josefu ze Souvaigne, který nechal budovy přestavět na rafinerii třtinového cukru, čímž Santiniho architektura velmi utrpěla. Cukrovar později koupil továrník Antonín Richter, který přešel na rafinaci cukru z řepy a vedle toho zřídil ještě výrobu různých chemikálií. Bývalý konvent zůstal v majetku Richterových až do roku 1875. Zpustošené zbraslavské panství koupil v roce 1825 bavorský šlechtic Bedřich Kraft Oettingen Wallerstein a roku 1875 přikoupil též budovy zničeného konventu. Oettingen Wallerstein zaváděl na svém panství moderní způsoby hospodaření a také založil první živnostensko-průmyslovou školu pro řemeslníky a zemědělce, jejímž vyučovacím jazykem byla čeština. Do roku 1829 se zde Berounka vlévala do Vltavy, ale po velké vodě se hlavní koryto Berounky přesunulo do vedlejšího ramene severně k Lahovicím. Díky proražení nového koryta vznikla též osada Lahovičky. Původní řečiště se tak změnilo v mrtvé rameno, které se dnes nazývá tůň Krňák . Díky zrušení poddanství v roce 1848 začal pomalý přerod z feudální na občanskou společnost. Zbraslav se tehdy stala okresním městem, byla vystavěna radnice pro městské i okresní zastupitelstvo, budova okresního soudu a poté i obecní škola a chudobinec. Urbanistický rozmach na Zbraslavi započal koncem 19. století, kdy zde byla zbudována železniční stanice, která propojuje Zbraslav s Prahou. Skladba obyvatel se postupem času částečně proměňuje a s tím i způsob jejich obživy. Ubývá zemědělců a objevují se podnikatelé, kteří pronajímají letní byty Pražanům a staví hostince a hotely pro letní hosty. Vedle toho si zde lidé z města kupují pozemky a budují si honosné vily ve stylu secese a následně funkcionalismu.
S počátkem nového století byl zaveden později velmi proslulý Závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště. První ročník se konal 25. března 1908. Roku 1910 koupil Zbraslav rytíř Cyril Bartoň z Dobenína, který celý objekt kláštera i městečko opět povznesl k jejich bývalé kráse. Díky bezprostřední opravě areálu bývalého kláštera dle projektu architekta Dušana Jurkoviče bylo významné dílo zachráněno. Průmyslník Bartoň z Dobenína se posléze též rozhodl k zastavení cukrovarnické výroby a následné renovaci celého konventu. Tím Zbraslav definitivně ztratila průmyslový charakter a bylo dotvořeno výletní letovisko. První světová válka a následná epidemie španělské chřipky si vyžádaly mnoho životů a Zbraslav se z těchto pohrom ještě dlouho vzpamatovávala. Zbraslavským obětem války byl pak roku 1928 na náměstí vystavěn monumentální pomník. V první polovině 20. století se zbraslavský Sokol konečně dočkal své budovy, a to i díky daru Cyrila Bartoně. Stavba byla dokončena za necelý rok a už v červnu 1930 se slavnostně otevřela. V patře byla postavena tělocvična, která umožnila místní tělovýchovné jednotě další rozlet. Přízemí postavené jako kinosál sloužilo též zbraslavským divadelním ochotníkům. V roce 1939 byly prostory konventu nabídnuty Národní galerii, která zde následující rok započala činnost své nové pobočky výstavou Barokní umění. Národní galerie zde sídlila až do roku 2009, poté už jí Bartoňové neprodloužili nájem a od té doby se konvent k výstavním účelům nevyužívá. Roku 1924 se k Zbraslavi připojily Žabovřesky a Záběhlice. Od roku 1967 byla Zbraslav nad Vltavou samostatným městem, které však bylo roku 1974 připojeno k Praze 5. Od roku 1990 pak Zbraslav spolu se sousedními Lahovicemi (včetně Lahoviček) tvoří městskou část Praha-Zbraslav. Dle sčítání z roku 2021 zde žilo celkem 9 759 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zbraslav
Dojmy: Velká městská část nacházející se jižně od centra, kde je mnoho zajímavostí.
