Navštíveno: 19. 3. 2023
Historie: První písemná zmínka o zdejší vsi pochází z roku 1088 v zakládací listině Vyšehradské kapituly. V této době bylo držení vsi rozděleno mezi tři majitele. Část s kostelem držel král, kapitula zde držela popluží se dvěma poddanými a poslední část patřila soukromému majiteli. Tímto majitelem je roku 1354 zmiňován Pražský měšťan Seidl. Po něm se stalo majitelem této části vsi Litomyšlské biskupství, které se majitelem stalo nejpozději roku 1380. Toto biskupství zde založilo středověkou gotickou tvrz, která je prvně zmiňována v roce 1389. V roce 1420 během husitských nepokojů tuto tvrz dobyli Pražané a přenechali ji měšťanu Velislavovi. Po něm získalo tuto tvrz Nové Město Pražské, které ji roku 1433 pronajalo Václavu ze Kří. Již v roce 1436 ale zapsal císař Zikmund tuto ves s tvrzí do majetku Mikuláše Zajíce z Házmburka. V roce 1459 přešla ves s tvrzí do majetku Kerunka z Lomu, po jehož smrti získala ves jeho vdova Dobra ze Solšic. Asi v 80. letech 15. století se tato ves dostala do majetku Jiříka Chotka z Vojnína. Následně se zdejší majitelé často střídali, a to až do roku 1596, kdy Jan Bezdružický z Kolovrat prodal tuto ves Apoleně Šternberkové z Valdštejna. Tato žena držela ves do roku 1617, kdy ji prodala Esteře Mitrovské z Bukové. Tato žena držela ves do své smrti roku 1639, a následně přešla tvrz skrze závěť na jejího bratra Ferdinanda Rudolfa Lažanského z Bukové. Při dělení majetku Lažanských roku 1655 se majitelem vsi stal jeho syn František Adam. František ale již v roce 1662 zemřel, a tak tato ves přešla na jeho bratra Karla Maxmiliána Lažanského. Tento muž tuto ves dlouho nedržel, jelikož již v roce 1663 ji prodal saskému knížeti Juliu Jindřichu Saschen-Lauenburge. Právě snad za vlastnictví tohoto rodu byla zdejší tvrz v 2. polovině 17. století přestavěna na barokní reprezentativní zámek. Tento rod jej však nedržel dlouho, jelikož již roku 1691 prodala Marie Bengina Piccolominiová, rozená kněžna saská, tuto ves se zámkem Heleně Zuzaně Bedaridesové, rozené z Golče. Tato žena zámek roku 1698 prodala Helfridu Františku svobodnému pánu z Kaisersteinu. Celé 18. století se pak majitelé velmi často střídali. Roku 1803 zámek zakoupil Jakub Wimmer, který jej roku 1817 prodal Karlu Bedřichu svobodnému pánu z Adlau. Tento muž zámek roku 1826 prodal dr. Janu Nepomuku Kaňkovi, který jej roku 1827 prodal Pražskému velkoobchodníku Mořici Zdekauerovi. Tento muž prodal zámek roku 1832 Joachimu Trautmannsdorfovi. Tento muž brzy na to zemřel, a tak jeho dědici roku 1841 prodali zámek Karlu Karbovi rytíři z Weidenheimu. Bohužel původní zámek roku 1885 vyhořel, a tak jej nechal Ludvík Korba z Weidenheimu obnovit a přestavět. Tato přestavba proběhla v letech 1885 – 1886 v neorenesančním slohu podle plánů architekta Ferdinanda Hauptmanna. Tímto krokem získal zámek svou současnou honosnou podobu. Na počátku 20. století Záběhlice patřily do politického okresu vinohradského. V té době byl zámek znovu zpustlý. V roce 1907 jej zakoupil velkostatkář Václav Černý a následně opravil. Po konci 2. světové války byl zámek znárodněn a stal se majetkem státního statku. Během tohoto období nebyl udržován a postupně chátral. Díky tomu byla v 60. letech 20. století byla zbořena původní sýpka, která uzavírala tento zemědělský dvůr v místech plotu na fotografiích. V 90. letech 20. století byl zámek restituován a začal sloužit jako administrativní budova, kde sídlí několik firem.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1b%C4%9Bhlice_(z%C3%A1mek)
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/zamek-15311546
Zdroj: https://www.hrady.cz/zamek-zabehlice-praha-10-zabehlice
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - František Holec
Dojmy: Velmi krásný a honosný zámek, který stojí bokem turistického ruchu.
