Navštíveno: 24. 8. 2020
Historie: Klášter Hájek (něm. Waldl, lat. Sacra silva) je františkánský klášter se zahradou a loretánskou kaplí, ležící osamoceně ve východní části katastru obce Červený Újezd. Název místa pochází od dodnes existujícího, v ohrazenou klášterní zahradu proměněného lesíka, který je skutečnou vzácností v okolní rovinaté zemědělské krajině. Lesík byl na tomto místě vysázen (dle tradice) roku 1589 na rozkaz rytíře Gottharda Floriána Žďárského ze Žďáru (1542–1604), majitele sousedního statku a zámku v Červeném Újezdě. Ohrazený lesík posléze sloužil po několik desetiletí rodině Žďárských a jejím hostům jako obora. Základní kámen pro dnešní loretánskou kapli, jednu z nejstarších v Čechách (první, pocházející z roku 1584, byla v Horšovském Týně), položil vnuk Gottharda Floriána tehdejší říšský baron (od srpna roku 1622, od listopadu roku 1628 říšský hrabě) Florián Jetřich ze Žďáru (1598–1653), pán na Kladně, Tachlovicích, Jenči, Červeném Újezdě, Vičicích, Boleboři či Žďáru. Stalo se tak dne 12. června 1623 jako výraz aristokratových snah a přání o narození vytouženého dědice (Františka Adama Eusebia) a jako poděkování za přízeň císaře a krále Ferdinanda II. a přežití dramatických válečných událostí (po roce 1618). Výstavba kaple trvala dva roky a 2. června 1625 kapli posvětil ke cti blahoslavené Panny Marie Loretánské pražský kníže-arcibiskup Arnošt Vojtěch kardinál z Harrachu. Kaple se okamžitě stala populárním poutním místem (nejen blízkých Pražanů a příslušníků dvora) a pomohla inspirovat vznik pražské Lorety. O několik let později však byla původní kaple stržena, roku 1630 byla velmi rychle nahrazena přesnější kopií podle italského vzoru, a opět byla vysvěcena za velkého zájmu kardinálem z Harrachu. Po více než třicet let pečoval o poutní místo zde usazený poustevník, až roku 1659 prvorozený zakladatelův syn a nástupce - hrabě František Adam Eusebius ze Žďáru (zřejmě 6. července 1624, popř. 1623–5. či 7. dubna 1670) založil při kapli středně velký klášter františkánů. Areál kláštera navrhovali a stavbu řídili významní stavitelé a architekti doby raného baroka: Carlo Lurago a Giovanni Domenico Orsi. Klášter tak byl vystavěn v raně barokním slohu. V klášteře měl (druhý) hrabě ze Žďáru i své pokoje v prvním patře, kde se často zdržoval. Nákladná stavba byla ovšem dostavěna až několik let po jeho smrti (z výnosů statků rodu ze Žďáru) blízce spřízněnou rodinou hrabat z Martinic. Po roce 1720 byly podél poutní cesty z Prahy (od Strahova) do Hájku vybudovány dvě desítky výklenkových kaplí, dodnes dílem zachovalých (a v současnosti opět obnovovaných úsilím dr. Kateřiny Pařízkové a jejích kolegů). Návštěvnost místa odhadovala ve stejné době arcibiskupská kancelář na 60 tisíc poutníků ročně. Hájecký klášter fungoval až do roku 1950, kdy byl v rámci komunistické Akce K zrušen a do roku 1953 sloužil jako sběrný tábor pro církevní osoby. V 90. letech byl hájecký areál navrácen františkánům, jako správci zde o areál dvacet let pečovali nejdříve v přilehlé hájovně a poté v bytě ve zrekonstruované části kláštera manželé Langovi. V současné době jsou správci Hájku manželé Dirbákovi. Od té doby opět slouží svému původnímu účelu a probíhá jeho pozvolná obnova. Ta je komplikována nedostatkem peněz, a též majetkovým oddělením přilehlého lesíka od vlastní budovy kláštera a zahrady za lesoparkem. Přesto je ale klášter rok od roku stále v lepší kondici a navštěvuje ho stále více poutníků či turistů a cyklistů. Areál má totiž jedinečný genius loci a je vhodným místem pro meditaci či odpočinek. Hlavní rekonstrukce kláštera pak probíhala v letech 1995 – 2014. V roce 2016 byl po dlouhých soudních sporech františkánům navrácen také sporný lesopark, naposledy v katastru nemovitostí zapsaný jako lesní pozemek a celý obezděný areál tak znovu tvoří jeden celek. Mezi opravy z přelomu 20. a 21. století patří oprava zdí a vstupní brány, odstranění betonových podlah po vojácích na chodbách v přízemí kláštera, rekonstrukce malby v loretě a Lorety, rekonstrukce střech a východní poloviny kláštera, poustevny a altánu v zahradě. Obdobně také rekonstrukce některých kapliček poutní cesty. Klášter je veřejnosti přístupný na požádání (např. u správce) či při některých církevních svátcích a o poutích. Naproti vstupu je možné se občerstvit v malé tradiční hospůdce.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_H%C3%A1jek
Zdroj fotografií: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:H%C3%A1jek_Monastery
Zdroj fotografií: https://mapy.cz/s/cojukobaso
Dojmy: Krásný raně barokní klášter, kde jen první fotografie je má, jelikož byl v době mé návštěvy zavřený a nebylo přes vysokou zeď a stromy moc dobře vidět.
