Navštíveno: 24. 8. 2020
Historie: Kdy přesně byla započata zdejší těžba železných rud nevíme. Víme, že první písemná zmínka o zdejší těžbě pochází z roku 1746, kdy v mapách v tomto období jsou zdejší ložiska zachycena již velmi rozfárané. Díky tomu víme že důl fungoval již dříve. Mezi významné majitele tohoto dolu pak pařil například hrabě Colloredo-Mannsfeld či císařovna Marie Terezie, po které byla pojmenována těžní jáma. V roce 1914 získala tento důl Živnostenská banka, která jej roku 1938 prodala Pražské železářské společnosti. V průběhu 2. světové války se zdejší těžba železa díky nedostatkům velmi zintenzivnila. I tak to ale nebyl zdejší vrchol těžby, ten přišel po roce 1948, kdy důl dodával materiál pro nový zpracovatelský závod na zhrudkování nízkoprocentní železné rudy. Díky tomu se již v 50. letech 20. století tento důl stal druhým největším hlubinným železnorudným dolem na území ČSSR. Celkem tento důl dosáhl hloubky 270 metrů a měl 32 pater. Celkem se pak zde vytěžilo dle odhadů od poloviny 18. století do roku 1940 cca 0,45 milionu tun rudy a od 50. Let 20. století do roku 1966 se zde vytěžilo 1,7 milionu tun rudy. Po roce 1966 bylo zdejší ložisko již vytěženo, a tak byla zdejší těžba ukončena a začali probíhat rekultivační práce. V roce 2004 Montální společnost zahájila ve zdejším dole práce na zpřístupnění veřejnosti a díky tomu vzniklo zdejší hornické muzeum, které má v sobě i unikátní technické spracování kdy z 90% je zajištěné valenými klenbami betonových výztuží typu Neubauer.
Zdroj: http://ww1.ceskepodzemi.cz/dul-skalka/
Zdroj fotografií z dolu: http://www.montannispolecnost.cz/?page_id=13
Dojmy: Z venku zajímavý důl, který jsem bohužel nenavštívil vevnitř, jelikož jsem si zapomněl domluvit prohlídku, kterou je potřeba si domluvit předem.
