Navštíveno: 18. 4. 2015
Historie: Kdy přesně byl tento kostel vystavěn nevíme, jisté je že byl vystavěn v románském slohu pravděpodobně někdy ve 3 čtvrtině 12. Století. Kostel byl vysvěcen v roce 1187 pražským biskupem a současně českým knížetem z rodu Přemyslovců, Jindřichem Břetislavem, bratrem krále Vladislava II. a bratrancem Přemysla Otakara I. Pro svou ctižádostivost a schopnost byl Jindřich Břetislav známý jako tzv. bojovný biskup, ve svém úřadě se snažil církev vymanit z podřízenosti světské moci a usiloval také o omezení výběru daní od duchovních. Ve stejném roce vysvěcení kostela byl navíc biskup jmenován říšským knížetem, a dosáhl tak přičlenění české církve přímo pod římského papeže, po dobu jeho života tak došlo k rozdělení církve a českého státu. Původní románský kostel byl tvořen obdélníkovou lodí s apsidou na východní straně a hranolovou věží na straně západní. Jako materiál bylo zvoleno tzv. kvádříkové zdivo, pečlivě otesané pískovcové kvádry skládány v nepravidelných řádkách. Kromě samotného kostela byla také postavena románská tvrz, která byla s kostelem propojena můstkem ve výšce prvního patra věže, jež sloužil jako přístupová cesta na tzv. panskou tribunu. Tato tribuna, nazývaná též empora, je jedním z klasických prvků románského slohu. Tento typ kostela, označován jako tribunový či emporový, jasně vyjadřoval sociální uspořádání své doby. Privilegované místo pro pána tvrze a jeho separace od běžného věřícího lidu umožňovala majiteli panství nerušeně sledovat bohoslužbu. Původní vstup pro okolní věřící občany se nacházel na jižní straně kostela. Po vzoru panských kostelů i zde se v apsidě nacházelo románské okno a pod ním oltář. Na počátku 14. století se průhonické sídlo dostalo do rukou rodu Pánů z Říčan, kteří se rozhodli pro úpravy kostela ve slohu gotickém typickém pro dané století a přidali proto zaklenutí křížovou žebrovou klenbou a typicky gotické náběhy, které zachycují šikmé roztlaky klenby hlavní lodi. Mimo technické úpravy došlo i ke změnám výzdoby, zdi kostely byly pokryty nástěnnými malbami se sakrální tematikou. Celkově byl kostel poměrně bohatě dekorován. V období renesance docházelo k dalšímu dekorování kostela, na severní straně byly již zmiňované gotické náběhy obohaceny o renesanční dekor sgrafit ve tvaru psaníček. Uvnitř kostela pak z dílny mistra Vejprnického to byla čtyřkřídlá oltářní archa s výjevy ze života Panny Marie a Ježíše. Během třicetileté války došlo k rozvrácení celého průhonického panství a zámek i kostel byly ponechány v dezolátním stavu. Horní část věže kostela byla rozbořena, zničena byla také křížová klenba lodi a empora. O obnovu v raně barokním slohu se zasloužil italský šlechtic Antonio Binago, který již v době války v roce 1636 panství odkoupil. Věž byla rekonstruována a v roce 1642 navíc nechal italský šlechtic v Norimberku odlít nový dekorovaný zvon, který se zámeckém kostele nachází dodnes. Vnější a vnitřní zdi byly poněkud nevhodně omítnuty, v interiéru tak zanikly gotické nástěnné malby a v exteriéru bylo potlačeno dřívější románské kvádříkové zdivo. K největšímu rozkvětu zámeckého komplexu došlo poté, co se dědička rodu Nostick-Rieneck, Marie Antonie Gabriela, provdala v roce 1885 za hraběte Arnošta Emanuela Silvu-Tarouca. Svatba se konala právě v kostele Panny Marie. Průhonické sídlo bylo vybráno na přání hraběte Arnošta za hlavní sídlo budoucí rodiny a díky finanční nezávislosti Marie Antonie, která zdědila velké bohatství po svém otci Albertovi, mohly započít veliké renovace. Průhonický zámek byl přestavěn dle návrhu Jiřího Stibrala ve stylu novorenesance a díky vlivu romantického purismu 19. století získal v roce 1892 kostel svou původní románsko-gotickou podobu. Bylo odkryto románské kvádříkové zdivo a byl vytvořen nový vstup ze severní strany s parkovou úpravou, původní vstup z jižní strany byl zazděn. Na jižní straně byla také přistavěna sakristie. Kostel se však i nadále potýkal s jedním zásadním problémem. Stavební možnosti románského slohu nedovolovaly přílišné prolamování oken, které by oslabilo nosné zdi a kostel byl tedy velmi spoře osvětlen. Silva-Tarouca nechal doplnit jižní zeď o jedno gotické okno a zeď severní o dvě gotická okna, a také přidal dvojici oken románských jedno nad severní vchod a druhé na opačnou stranu na zeď jižní. Světlo, které dovnitř kostela tak procházelo původně pouze přes jediné románské okno ve východní zdi, tak mohlo prostoupit dalšími okny. Jejich výplně navíc tvořily kruhové vitráže, takže světlo pronikající dovnitř bylo zajímavě zkresleno. Po více než 200 letech došlo také k obnovení empory. Panská tribuna byla navíc chytře navázána na tzv. Malý zámek a dostupná přes zimní zahradu. Byla opravena kamenná dlažba a byly přidány jednotné dubové dveře. Těsně před finální rekonstrukcí byly zcela náhodou objeveny také nástěnné malby pocházející ze 14. století, následně došlo k odkrytí celé vnitřní výmalby a jejich restaurace byla zadána malíři Josefu Heřmanovi. Památková péče však tuto restauraci zhodnotila negativně, kritizován byl především za domalbu nekompletních částí. O její pozdější odstranění se zasloužil malíř Jelínek. Po 1. světové válce se Marie hraběnka Silva Tarouca nacházela v obtížné finanční situaci a byla tak nucena rozprodat svůj majetek. Mezi jiným i oltářní deskovou archu z počátku 16. století, která se tak dostala do sbírky gotického umění prvorepublikové Národní galerie. I v 1. dvacetiletí 21. století je kostel nadále v rekonstrukci, bylo přidáno elektrické osvětlení a do pseudogotických oken byly vloženy nové vitráže, byla opravena střecha a znovu spravená fasáda celého kostela, rozpadlá dřevěná podlaha byla nahrazena dlaždicemi a zrestaurovány byly i vchodové dveře.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Narozen%C3%AD_Panny_Marie_(Pr%C5%AFhonice)
Zdroj tří fotografií na výšku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Narozen%C3%AD_Panny_Marie_(Pr%C5%AFhonice)
Dojmy: Krásný kostel, který si dodnes zachoval svůj původní zajímavý vzhled.
